Jeho fotografie jsou jiné než ostatní. Umí zachytit kouzlo okamžiku, sílu emocí, radost i smutek v jejich přirozené podobě. Možná i proto na první pohled zaujmou a už roky je o ně zájem. To, jaké jsou, odráží jejich autora. Zenon Kisza, bývalý parkurový jezdec a dostihový majitel je nadšeným turfmanem už více než 30 let a o tom, že ho tento sport stále baví, není pochyb.

Zeny, ve kterém roce jsi poprvé viděl Velkou pardubickou naživo?

Poprvé to bylo v roce 1987. Právě jsem nastoupil na zemědělku, a ta každý rok pořádala pro své studenty zájezd na Velkou. Už nevím, kolik to stálo korun, ale určitě to stálo za to.

Jaké byly tvé první dojmy?

Ten rok jsem začal chodit ke koním, jezdil jsem parkury, a když jsem se dostal k dostihům, bylo rozhodnuto. Nikdy předtím jsem na podobné akci, kde je tolik lidí, nebyl. A dostih jsem měl doslova z první ruky. Seděl jsem totiž na zídce cílového domečku. Nikdo se na mě netlačil, nikdo mi nepřekážel ve výhledu, jedině snad, že mě z dlouhého sezení bolelo pozadí. (smích)

Kdy poprvé jsi byl na Velké pracovně, tedy jako fotograf, který se smí pohybovat v dráze…

V roce 1991 a byl to nepopsatelný zážitek. Můj oblíbenec Drak skončil bohužel druhý, Železníka, který tehdy vyhrál, jsem upřímně nikdy nemusel. Fotky jsem pořídil pěkné, ostatně mám je dodnes.

Jaké bylo focení dříve a jaké je dnes? Je v tom velký rozdíl?

Dříve bylo focení a pohyb po dráze jednodušší, schopný fotograf stačil vyfotit Taxis, Velkou vodu, Havlák a ještě cíl. Dnes už to nejde, dostih je rychlejší a člověk s sebou tahá těžší vercajk. Samozřejmě záleží i na kondici.

Co si během Velké nikdy nenecháš jako fotograf ujít?

Už roky fotím klasiku – Taxis, Jedenáctku, podle formy pak Drop nebo Poplerák a průzorem se dá fotit oranice, kde zvlášť v blátivém ročníku, kdy vyhrál No Time To Loose, se daly pořídit zajímavé fotografie. Pak se dá stihnout ještě Angličák a cíl.

Jak vnímáš Velkou nyní po letech a jak jsi ji hltat coby začínající fotograf?

Trochu jinak. Dřív, když jsem začínal, byl můj vztah takový neosobní, ale tím jak jsem začal všechny poznávat, už mám své sympatie. Tím, že jsem měl i svého koně ve Velké, beru to nyní jako běžný dostih, nic moc výjimečného.

A tím se dostáváme k Sherardovi. Fanouškovskou placku s jeho portrétem mám ještě doma…

Jako majitel jsem si to užíval. Splnil se mi sen, takže umřu šťastný. O koně jsem se nebál, nikdy v dostihu nespadl, skákal spolehlivě, takže se jen řešilo, pokud se nic mimořádného nestane, kolikátý doběhnedo cíle. Proč bych se tedy nervoval. Stát v paddocku s majiteli jako pánové Trávníček nebo Charvát, tedy ti, kteří si mohou prakticky koupit jakéhokoliv koně, mě bavilo. My jsme toho našeho koupili od Jožky Pirucha,ale je z chovu starých dobrých Napajedel. Byl to kůň, s nímž se muselo počítat.

To zcela jistě. Byl to šikovný kůň a spolehlivý skokan, o čemž svědčí například umístění v Křišťálovém poháru v roce 2009, třetí místo ve Stříbrném poháru o rok později, či páté místo ve 3. kvalifikaci na VP v roce 2014. Velkou šel dvakrát, přičemž pokaždé byl v jeho sedle někdo jiný…

Jeho jezdci? Jako první ho jezdil Luboš Urbánek, který pak ale ukončil svou jezdeckou kariéru. Nejčastěji ho pak jezdil Michal Kubík (společně dokončili VP na devátém místě v roce 2014), ten se ale pak zranil v Kolesách a já musel hledat náhradu. Napadla mě, když jsem zrovna házel hnůj. (smích) Lukáš Sloup, podíval jsem se do mobilu, jestli mám jeho číslo a hned jsem mu zavolal. Nejdřív se zdráhal, že tam slíbil už jiného koně a dá vědět druhý den, za hodinu mi ale volal, že to bere. Byl to ročník, kdy vyhrál po diskvalifikaci Nikase Ribellino, a my dopadli, jak dopadli. Hodně jsme si věřili, trenérka říkala, že když nebudeme do pátého místa, bude hodně zklamaná. Dopadlo to ale jinak. Termill spadnul Sherardovi pod nohy a byl konec. Doteď jsem přesvědčen, že to byla škoda. O pár týdnů později totiž šel Velkou slušovickou, kde byl třetí za výborným Sztormem a Ange Guardianem. Byl to skvěle obsazený dostih a oto víc nás mrzel jeho pád ve Velké, protože nachystaný byl výborně.

Skvěle ho nachystala Lenka Syslová, jak jsi právě na ni přišel?

Jako majitel jsem začínal u Standy Popelky ve Hvozdě a byl jsem vlastně jeho prvním cizím majitelem, protože do té doby si všechny koně v tréninku financoval sám. Když si Azraq zlomil nohu a Sherardo zchroml, byl jsem otrávený a chtěl jsem skončit. Abych to ještě zkusil, mě přemluvila až má exmanželka Beata. Věděl jsem, že se musí něco změnit. Koně jsme umístili na Klokočov k Lence Syslové a vyšlo to. Doteď když jedu kolem, rád se tam zastavím, i když koně už tam žádného nemám. Lenka věděla, a ví, co dělá a byla to ona, kdo dostal Sherarda do Velké. O koně se stará jako o děcka a má tam vše pro přípravu – vybudovanou cvalovkou, jízdárnu, pěknou halu a penzion s hospodou, kde se dá přespat. Kdybych ještě někdy pořizoval koně, vím, kam bych ho dal do tréninku. Na tomto místě z vás všechno napětí spadne, je to tam učiněný ráj.

Vraťme se ale k letošnímu ročníku nejsledovanějšího překážkového dostihu roku. Kdo je tvým favoritem?

Favorita nemám, ale jsem zvědavý na toho Ira, co šel třikrát Velkou národní steeplechase. Uvidíme, jak si poradí s pardubickými specifiky, jako jsou třeba zahrádky. Svého oblíbence ale na startu mám…

Prozradíš nám jeho jméno?

Proč ne. (smích) Od první chvíle, kdy jsem ho uviděl, je jím Dulcar De Sivola. Až do této chvíle mě mrzely jeho nevýrazné výsledky, i když Velkou dokončil už několikrát. To, jak vyhrál nedávno tzv. v suchém triku v Pardubicích, na mě udělalo velký dojem. Škoda jen, že ho nejezdí Honza Faltejsek, ten by se mi na něm líbil a asi bych si i vsadil, i když to běžně nedělám.

V jeho sedle se objeví francouzský žokej Thomas Beaurain…

U českých kluků je fajn, že znají každý kámen,každou díru v dráze, ale na druhou stranu to může být i kontraproduktivní. Zahraniční jezdci, co přijedou, jsou profíci, prý podle posledních zpráv dorazí na místo už ve středu, a tak budou mít dostatek času si kurs nastudovat a dráhu projít.

A nějaký černý kůň dostihu nebo jezdec, kterého bys rád viděl vepředu? 

Zvědavý jsem na Sexy Lorda, je tu Taxis, který nikdy ještě neviděl, nicméně věřím, že s Jardou Myšku v sedle si s ním poradí. Jinak bych moc přál dobrý výsledek Danovi Vyhnálkovi a Lence Neprašové, prostě mládí vpřed. 

foto:archiv Zenona Kiszy