Už několik let pracuje v malé rodinné firmě na zpracování plastů a dostihy jezdí jen tak pro radost. Do budoucna by se rád věnoval trénování, ale o tom jeho současné snažení není. To celé směřuje k letošnímu ročníku Velké, v němž povede nejmladšího ze svěřenců trenérky Kabelkové devítiletého Del Reye. Jakub Kocman, překážkový žokej s rozvětvenými dostihovými kořeny, který předloni okusil jaké to je stát na bedně a jenž by letos rád tento výsledek nejen zopakoval, ale možná i vylepšil…

Kubí, kolikátou Velkou letos pojedeš a jak se těšíš?

Bude to moje sedmá Velká, tři jsem dokončil, třikrát jsem spadnul na Taxisu. Jelikož je to moje sedmá Velká a sedmičku máme i číslo, myslím, že by nám to mohlo přinést štěstí. Těším se. Je to pro mě vrchol sezóny a také důvod, proč to všechno ještě dělám. Prakticky od jara všechno směřuju k Velké, na kterou se postupně připravuju.

Tvým parťákem bude nováček na startu, devítiletý Del Rey, s nímž už jsi před dvěma lety vyhrál kvalifikaci na Velkou pardubickou. Jak došlo k tomuto angažmá?

Zájem byl už zjara, ale já dával přednost koním, které už jsem měl nasmlouvané u jiných majitelů a trenérů. Vyhrát s ním kvalifikaci před dvěma roky, to byla velká věc. Pořád si vybavuju, když jsme ve finiši porazili Theophila.

Del Rey se po celou svou kariéru prezentuje stabilními výkony. Jaké jsou jeho přednosti a kde číhají možná úskalí?

Jeho přednosti? Podle mě je to extrémní vytrvalec, takže vzdálenost by neměla být vůbec problém a také je to dobrý skokan. Co bude možná jeho nevýhodou, je fakt, že před třemi týdny absolvoval kvalifikaci, téměř dva roky nestartoval a Velkou nikdy neběžel, tudíž s ní nemá zkušenost. Na druhou stranu ale věřím paní Kabelkové, že když má ve stáji Talenta se Starem, dokáže na takový dostih koně dobře připravit.

Byl sis Del Reye vyzkoušet i v tréninku?

Ne, nebyli jsme tak ani domluvení. V minulosti jsem ho už třikrát jezdil, jednou v té úvodní cross-country a pak v kvalifikaci. Je to typ koně, kterého mám už načteného, samozřejmě překvapit mě může čímkoliv, to je pravda.

Koho vidíš jako favorita Velké a případně černého koně dostihu?

Mým favoritem je kůň od paní Kabelkové Star. Vloni šel moc dobře, je to pro mě favorit větší než Godfrey nebo i irský účastník. Černým koněm dostihu je v mých očích Del Rey, i když jeho sázkový kurz tomu momentálně neodpovídá. Ano, je u něj hned několik otazníků – běhal tři týdny zpátky, dlouho byl zraněný, slyšel jsem i názor, že se s ním mohlo počkat na příští rok. Já mu ale věřím. A z těch dalších myslím že může překvapit kůň z Pegasu High In The Sky.

Po několika letech bude na startu Velké opět žena. A to talentovaná Lenka Neprašová…

Je to fajn. Léňa udělala velký pokrok. Tím, že je ve stáji u Honzy Faltejska, má nejen skvělého učitele, ale jezdí i dobré koně. Absolvovala velké crossy a steeplechase v Meranu, vyhrála i ve Francii a jestli se nepletu, byla v sedle Her Hima v každé kvalifikaci. Myslím, že pro dvacetiletou holku je to velká šance a vůbec mi nevadí, že je na startu, naopak. Určitě má s pardubickou dráhou víc zkušeností než ti žokejové, kteří dorazí z Irska.

Jak už jsme v úvodu zmínili, nepracuješ v žádné stáji, ale máš své civilní povolání. Jak a čím se udržuješ v kondici?

Běháním, jízdou na kole kvůli posilování nohou a plaváním. Teď jsem si byl sednout v práci u Zdeňka Mimry na dva tři loty, abych se do toho trochu dostal. Ale tím, že skoro každý víkend jezdím dostihy, a v týdnu si udržuju fyzičku, mě zatím neláká jít kvůli tomu někam pracovat ke koním. Spíš mě láká do budoucna nějakého koně trénovat.

Skoky Velké prošly řadou úprav, tak aby byly bezpečnější. Myslíš, že už letos může být v této souvislosti méně pádů?

Myslím, že se udělalo v tomto směru dost pro koně i jezdce. Jezdec musí být hlavně sžitý s cross-country v Pardubicích. Co se týče českých kluků a Lenky, myslím, že všichni jsme dost zkušení, otazník visí nad účastníky z Britských ostrovů, kteří tady nikdy nejezdili, a kvůli tomu může přijít i nějaký ten karambol. Zase na druhou stranu jsem rád, že zde startují koně ze zahraničí, pro náš sport je to hodně dobrá vizitka. Myslím, že i díky tomu bude návštěvnost vyšší, protože dorazí fanoušci z Irska a Británie podpořit své koně. Co se týče pádů, to se nedá odhadnout. Je to o zkušenostech, vědět, jak na které překážky najíždět, a já věřím, že zahraniční žokejové si to nastudují dostatečně, aby k pádům nedošlo.

Na kterou svou Velkou vzpomínáš nejraději? Bude to ta, v níž ses poprvé umístil mezi medailisty, navíc s koněm, který vloni ve Velké zvítězil?

Na Sacamira se vzpomíná hodně dobře. S odstupem času si myslím, že kdybych od druhé půlky dostihu jel trochu aktivněji, mohl jsem být v závěsu Mr Spexe a možná i sahat po vítězství. Kůň šel na první start ve Velké výborně, byl Petříkovými skvěle připraven a pro mě, co se týče dostihů, když to srovnám s těmi dvěma vítězstvími z Velké Británie, tak tohle byl největší zážitek. Jsem za to rád a těší mě, že o rok později vyhrál, i když jsem na něm už neseděl. Přál jsem to Petříkovým, Radimovi a Evě, protože si ho vychovali odmalička a za tu práci, co s ním měli, si to určitě zasloužili.

Vloni jsi, z hlediska počtu vítězství, zažil svou zatím nejúspěšnější sezónu. Jak hodnotíš tu letošní?

Vloni to byla úspěšnější sezóna, a jak se říká, po úspěšné sezóně přichází půst. Ale jsem zdravý, cítím se fit, a že mám méně vítězství? Nevadí. Zase jsem posbíral hned několik slušných umístění a poprvé v kariéře odjezdil všechny kvalifikace, což se mi zatím nikdy nepodařilo. Jsem rád, že mě majitelé a trenéři obsazují do velkých dostihů a chválím si spolupráci s Vláďou Lempochnerem i Pavlem Polesem, kteří mi celou sezónu dávají jezdit koně, s nimiž si rozumím. I když nejsem v popředí překážkového žebříčku, jezdím každé Pardubice a jezdím hodně dostihů. Vítězství je možná míň i proto, že už necestuji po provinciích, třeba ve Slušovicích jsem letos vůbec nejezdil, ačkoliv vloni jsem tam zaznamenal hattrick. Čárky z malých drah mi sice chybí v šampionátu, ale já soustřeďuju na Pardubice a jiné velké dráhy, kde chci vždycky podat stoprocentní výkon.

Je něco, co tě letos vyloženě potěšilo, nebo co tě naopak mrzí?

Těší mě, že na tom našem áčkovém závodišti v Pardubicích jezdím každý mítink pět nebo šest koní a mrzet mě může jen to, že průběhově se mi některé dostihy úplně nepovedly. Podruhé už bych to udělal jinak. Ale tak to je, člověk na sobě musí stále pracovat a uvidí se nyní o víkendu. Mám tam v rámcových dostizích hodně kvalitní koně, které už mám osahané a třešničkou na dortu by mohl být Del Rey, jenž by klidně mohl udělat slušný výsledek. Takže se těším a přeju si, abych nezklamal majitele a trenéry, kteří mi dali důvěru. 

foto: Adriana Šmídlová, Petr Guth a Zenon Kisza