Jestliže vrásky na tvářích cheltenhamských pořadatelů byly v úterý hluboké, ve středu už se rozhodně mohou srovnávat s Velkým Tasixem. Důvod je jednoznačný. Letošní Cheltenham Festival diváky netáhne i když počasí není nijak extrémní. Bývalo i horší. Navíc doplňkového kulturního programu je servírováno víc než dost.

Součet návštěvníků za dva dny ani nepřesáhl sto tisíc, na rekordní hodnoty z roku 2022 chybí hrozivých 35 tisíc návštěvníků. Pro lehký výpočet budeme počítat s průměrnou cenou vstupenky 100 liber a jste ve ztrátě 3,5 milionu liber oproti letopočtu 2022. S rekordními příjmy nemůžete počítat, ale s poklesem návštěvnosti o 27 procent za tři roky také ne. Zatím to vypadá, že díra v rozpočtu bude velká.

Největším oříškem bude najít důvod, proč tomu tak je.

Letošní dotace středečních sedmi dostihů oproti roku 2022 stouply o 75 tisíc liber na 1,165 milionu liber. Otázkou je, zda se tato výška dotací podaří udržet dlouhodobě, pokud diváci si cestu na závodiště nenajdou.

Také ve středečním programu se z trenérů nejvíce dařilo Willie Mullinsovi, připsal si tři vítězství. Ve druhém bodě programu, nováčkovské steeplechase na 4900 metrů si připsal již sedmé vítězství, v Coral handicapu teprve druhé a v závěrečném bumperu dokonce čtrnácté. Z posledních osmi ročníků rovinového klání připravil Mullins šest vítězů. Zatím se představilo v Prestbury parku 35 jeho svěřenců a celkový počet startujících se bude rovnat posledním dvěma edicím z let 2023 a 2024, tedy 75 nebo 76, což je více než třetina obyvatel jeho irských stájí v Closuttonu.

Středeční zajímavostí je také fakt, že se prosadil jediný favorit, a to v krosu, který je součástí Crystal cupu. Mezi trenéry i po středě patří první místo Josefu Váňovi mladšímu, který se bude muset spolehnout na dva dostihy ve Francii na konci března a května.

Dařilo se i syndikátům, čtyřikrát mohli slavit v paddocku vítězství a vždy tam bylo více lidí, než čtyři, kolik povolují řády v Pardubicích. Ve druhém bodě programu slavil syndikát Slaneyville, což byli převážně starší muži. Neslavili nijak bujaře, ale úsměvy měly doslova od ucha k uchu.

Vítěz krosu Stumptown reprezentuje syndikát Furze Bush, Johnny Henderson handicap se stal kořistí Top Man Racing syndikátu a už těsně po doběhu to byla radost obrovská. Po vítězství Bambino Fever v bumperu to už byl v paddocku doslova mejdan, žlutomodré šály se míhaly vzduchem a několik minut se muselo čekat, než se situace aspoň trochu zklidnila a mohlo dojít k předání čestných cen.

Sdílená radost je mnohonásobně větší než ta individuální. U dostihových syndikátů to platí dvojnásob, znám to dobře z vlastní zkušenosti. Škoda, že se u nás syndikátům tolik nedaří. V Cheltenhamu téměř nenajdete klání, kde by alespoň jeden syndikátní kůň nebyl. Když se podaří vyhrát, bude se na takový úspěch vzpomínat dlouho. Pokud sledujete radost u paddocku, nevěřím, že se najde mnoho lidí, kteří by podobnou radost nechtěli někdy zažít. Možná jim bude stačit i triumf na menší dráze.

Ač se různí lidé snaží vdechnout syndikátům život, stále je jich v Česku poskrovnu. Kéž by se začalo blýskat na lepší časy.

Ostrovní dostihové programy také přehledně nabízejí počet dní od posledního startu. Zatímco úterní vítězové měli od posledního vystoupení více než tři týdny a méně než šest týdnů. Ve středu se do stejného intervalu vešli dva vítězové. Ostatní se představili na dráze po 50 a více dnech. Jimmy du Seuil se vracel dokonce po 313 dnech a byl úspěšný. Jak vidno cesta k úspěchu je různá, alespoň co se týká času přestávky mezi starty.