Na nejsledovanější tuzemský dostih, Velkou pardubickou, se můžeme koukat z mnoha úhlů pohledu. Před dostihem samotným se nejvíce rozebírají šance jednotlivých koní, kdo se může prosadit a proč, případně jaké jsou šance na doběh do třetího či pátého místa.

Letošní startovní listina mě ovšem zaujala z jiného pohledu, a to jezdeckého. Dovolím si tvrdit, že taková plejáda zkušených a ostřílených jezdců se ještě na start Velké nepostavila.

Z patnáctky je deset našinců a pět cizinců. Z kvinteta zahraničních ovšem Lukáše Matuského můžeme brát jako našince, protože zde již dlouhou dobu startuje a pardubické reálie zná jako své boty.

Ze zbylé čtveřice, už všichni zdárně překonali Velký Taxisův příkop. Je pravda, že Keith Michael Donoghue a Teddy Davies ještě k cílovému mezníku nedorazili v sedlech koní, ale zkušenosti s Pardubicemi již mají. Sean Francis O’Keeffe se představil jednou a dokončil. James Best ve Velké startoval čtyřikrát a vždy dokončil, maximem je čtvrté místo.

Každý z trojice Donoghue, Best a O’Keeffe se může pochlubit více než dvěma sty vyhranými dostihy na britských ostrovech. Donoghue se blíží už čtyřem stovkám. Jen Teddy Davies nemá tak hvězdné CV jako jeho zahraniční kolegové.

V poválečné historii českých překážkových dostihů najdeme jen třináct jezdců, kteří v Československu (do konce roku 1992) a v České republice (od roku 1993) vyhráli 100 a více překážkových klání, šest z nich bude na startu. Dvojice Eva Palyzová a Jan Havlíček již není mezi námi, otec a syn Váňové stejně jako Dušan Andrés již jezdecké řemeslo pověsili na hřebík. Pavel Kašný se letos v dostihovém sedle neobjevil, a tak jediný stovkař Marek Stromský nedostal šanci ve Velké.

Zbytek bychom měli vidět na startu, Jaroslav Myška 299 vítězství, Josef Bartoš 276, Jan Faltejsek 256, Marcel Novák 218, Jan Kratochvíl 113 a Lukáš Matuský 102. Nejméně domácích výher zatím nasbíral Adam Čmiel – 37. Průměrný počet tuzemských vítězství jedenácti „domácích“ jezdců dosahuje cifry 143. Když si uvědomíme, že ještě na začátku nového milénia jsme měli pouze tři stovkaře, Josefa Váňu, Jana Havlíčka a Evu Palyzovou, tak je tento průměr naprosto neuvěřitelný!

Je to první indicie, že domácích jezdců není mnoho, a ten zbytek se hlásí o zápis do Červené knihy ohrožených druhů.

Josef Váňa se na start Velké pardubické postavil 28krát a jeho rekord se zdál být nepřekonatelný. I v současnosti je k němu daleko, ale pokud se Jaroslav Myška postaví na start, dostane se už na druhé místo historických tabulek s 23 starty. Překoná Dušana Andrése, který byl na startu dvaadvacetkrát. Metu dvou desítek účastí překonal i Josef Bartoš a letos osmnáctou čárku by měl zapsat Jan Faltejsek. V této statistice je také „zelenáčem“ Adam Čmiel, který byl na startu čtyřikrát. Průměrný počet startů zmiňované jedenáctky je 11,45. Všichni dostih dokončili alespoň dvakrát. Letos nepůjde na start žádný nováček.

I to je ukazatel velké zkušenosti účastníků. Není daleko doba, kdy i desítka startů ve Velké byla výjimečným počinem.

Ideální věk vrcholových sportovců se prodlužuje, a to nemám na mysli zrovna Jaromíra Jágra. Ale těsně před čtyřicítkou už se hovoří o zkušených borcích a většina z nich si rozmýšlí, jak dlouho bude ještě pokračovat. U překážkových jezdců je ta životnost o něco málo delší, ale na britských ostrovech většina z nich končí krátce po čtyřicítce. Tony McCoy, nejúspěšnější jezdec historie, končil v 41 letech, rekordman cheltenhamského Festivalu Ruby Walsh se rozloučil o rok dříve. Do 44 let to dotáhli pouze Richard Johnson a Davy Russell. I v Pardubicích startující Richard Dunwoody skončil v 35 letech, nyní by v tomto věku patřil k nejmladším na startu.

Průměrný věk sledované jedenáctky je 40,2 roku. Nejmladším je třiatřicetiletý Jan Odložil a nejstarším padesátník Marcel Novák.

Dovolím si tvrdit, že pětice čtyřicátníků a starších už má většinu svých kariér za sebou, a tak se ptám, kdo bude jezdit za pět až sedm let, kdy se ze čtyřicátníků stanou padesátníci. Dvacetiletých vyznavačů překážkového jezdeckého řemesla mnoho není.