Páteční program už nenabízí dostih evropské nejvyšší kategorie, grupy 1, ale i tak je program zajímavý a atraktivní. Tribuny už jsou přece jen volnější než v uplynulých dnech, kdy byly jedničky k vidění. Pořadatelé ovšem drží standard na velmi vysoké úrovni. Podle dostupných informací se návštěvnost pohybuje okolo 20 tisíc diváků každý den.

Zajímavostí je hned úvodní páteční klání, na velmi netradiční distanci 4200 metrů. Startuje se vlastně v cíli a koně se vydávají v protisměru doběhu. Proběhnou celou smyčku za údolím s pasoucími se krávami a vrací se do místa startu. Čekáte-li nějakou taktickou bitvu v průměrném tempu, jste šokováni. Koně vyrazí tempem, jaké nevidíte v mnohem kratších dostizích a celkový čas kvapíku odpovídá, 4:26,35. Rozhodně žádný courák k vidění nebyl, a to koně čekalo několik výběhů a seběhů s oblouky. Nejvíce sil měl čtyřletý Defiantly, kterého připravuje Joseph Patrick O’Brien. Překážková legenda Willie Mullins poslal do dostihu také jednoho ze svých svěřenců, který skončil pátý.

Glorious Goodwood nabízí během pěti dnů celkem 38 dostihů, většina z nich jsou handicapy, které nabízejí zajímavé doběhy. Co však stojí za zmínku ve srovnání s českou realitou je počet dostihů pro dvouleté, nejmladší dostihový ročník. České reálie nabízejí do konce prázdnin osm klání pro budoucí generace. Jen v Goodwoodu je dostihů pro dvouleté devět, z toho tři grupové.

Není to tím, že by se právě do jižní Anglie sjeli junioři z celé Anglie, ale i při dalších dostihových dnech mají své provozní dostihy. V létě už je nastupující generace běžnou součástí rovinového dostihového provozu. Ani ne za měsíc v Yorku už se budou moci postavit na start společně se staršími do dostihu grupy 1. V Česku v posledních letech něco nemyslitelného.

Ve čtvrtek byly dvouletým vyhrazeny tři dostihy a rozhodně nebyla k vidění malá pole. V grupě 2 na 1200 metrů bylo deset startujících, v klání na 1400 metrů se jich představilo 18 a mezi klisnami na stejné distanci jich bojovalo 14. Pro srovnání na českých drahách se zatím představilo 22 juniorů. Doby, kdy tomu bylo v Česku nebo v Československu podobně (běhali především čeští odchovanci), jsou již zřejmě dávno za námi. Vydali jsme se jinou cestou.

Zajímavý je také pohled na počty dostihových dní na jednotlivých drahách. U nás jen Velká Chuchle a Pardubice hostí dvouciferný dostihových dní. Na ostrovech jsou dvouciferné počty naprosto standardní, u vytíženějších drah počty překračují dvě desítky a na dráhách, které hostí v létě roviny a v zimě překážky počty přesahují tři desítky.

V těchto dnech Anglie připomíná spálenou zemi. Na některých místech celý červenec nepršelo, a tak z jindy zelených pastvin jsou žluté, naprosto vyschlé. Pořadatelé se všemožně snaží, aby stav drah udrželi, co nejlepší, ale není to jednoduché.

V nedalekém Brightonu je příští týden na programu třídenní mítink, a tak se kropí téměř celodenně, a to se velmi neobvyklá dráha nachází na jednom z kopců nad městem. Zavlažovat se snaží i v Plumptonu, kde překážková sezona začne v neděli 20. září. Na skromné dráze pořadatelé přece jen věří více na pomoc z hůry. Během cest jsme potkali i několik golfových hřišť, a i z nich se tradiční zelená ztratila. Sucho vládne.

Tiskové středisko v Goodwoodu nabídlo během prvních tří dní i jedno zajímavé setkání. Dostihovým dopisovatelem The Telegraphu je Marcus Armytage. Pro pamětníky, účastník Velké pardubické z let 1990 až 1992. Na své účasti v českém dostihovém klenotu vzpomíná, říká, že jednou doběhl na šestém nebo sedmém místě. Pamatuje si i na pád Železníka. V Pardubicích byl naposled před třiceti lety, ale dostih sleduje. Jen jeho vyslání zaměstnavatelem do Pardubic je příliš drahé.

V dobách porevolučních byl právě amatér Marcus Armytage jednou z prvních vlaštovek kolébky turfu na českých drahách. Jeho následník Charlie Mann se zapsal do historie i když to s jeho licencí bylo všelijaké.