Jarní forma svěřenců Allana Petrlíka bývá tradičně skvělá, což se potvrzvalo i v úvodu letošní sezony. V prvním dílu klasické trojkoruny, Velké jarní ceně, se ale Petrlíkův svěřenec, Rabbit Motivman, těsně nedostal na tabuli. Stejně jako řadu dalších favoritů ho zbrzdila těžká půda. Hlavním cílem trenéra stáje Rabbit pro letošní sezonu tedy zůstává úspěch v klasických dostizích - a neomezuje se přitom pouze na české klasiky, ale zkouší štěstí i v dalších zemích středoevropského regionu ....

Po skvělém vstupu vašich svěřenců do sezony nastupoval Rabbit Motivman do Velké jarní jako jeden z favoritů, ale stejně jako řada dalších se „utopil“ v těžké půdě… není to pro vás trochu zklamání?
Co se týká Velké jarní, při přihláškách nikdo nevěděl, jaké bude počasí - zpětně zamrzelo, že ji nakonec neběhal Win for Us, protože si myslím, že ten by tam právě na téhle půdě byl, protože mu měkká půda svědčí, naopak Rabit Motivmanovi vůbec nesedí. Ale nejen jemu, prakticky všichni ti favorité, co tam měli být, byli vzadu. Motivman by sedmý, King of Marmelade osmý, Sign of Zodiac poslední. Takže si myslím, že ta půda velmi ovlivnila výsledek dostihu. Nakonec jsme z Chuchle ale odjížděli se dvěma vítězi - vyhráli Purple Risk a Win for Us, ten vyhrál dvojku pro český chov, takže z jejich výkonů jsem byl moc potěšen.
Jinak se ale vaši tříletí se jeví velmi dobře, v jednom z chuchelských odpolední zaznamenali dokonce hattrick… určitě dál pomýšlíte na klasiky?
Nemůžu si na letošní výsledky stěžovat, i když bych byl samozřejmě spokojenější, kdyby moji tříletí koně potvrdili výkonnost i v klasických zkouškách. Teď se budeme soustředit na Velkou jarní v Bratislavě, kam o víkendu jedeme s Rabbit Thomasem. Myslím si, že by tam mohl jít dobře. No a pak se musíme rozhodnout s majitelem, který kůň zůstane v Českém derby. Rabbit Thomas to bude určitě, to je stoprocentní vytrvalec. Uvidíme s Motivmanem, jestli prostojí distanc, stejně tak s Win for Us. Rabbit Araafa by měl teď šestadvacátého běhat trojku v Chuchli a pak by zkusil Vederemo Rennen. A když tam bude do pátého místa, tak by měl běhat rakouské derby.
Máte v tréninku přibližně stejný podíl dvouletých, tříletých i starších. Co můžeme očekávat od vašich starších koní?
Rabbit Librettist měl úraz, tři zlomené obratle – u něj to hodně mrzí, loni potvrzoval vysokou výkonnost a patřil ke špičce, a to i v Rakousku. Letos jsme ho zatím zkoušeli, ani jeden mu neudělal ale dobře. Teď v týdnu jsme mu udělali kontrolní roentgeny a má tam výrůstky, což ho omezuje ve cvalu. Takže tomu dáme ještě pauzu dva měsíce, jestli se z toho dostane, bude mít takovou lehkou zátěž a pak to znovu zkusíme. Bohužel, když není kůň stoprocentně zdravý, tak už s tím v tréninku příliš nenaděláte, nemůžete ho už stoprocentně připravit. Kromě něj doufám, že se alespoň do jedniček vrátí Rabbit King, ten je po kastraci, takže uvidíme v průběhu sezony, kam se až dostane.
A jak se jeví dvouleté naděje ve vaší stáji?
Dvouletých tam teď máme jedenáct a docela se na ně těším, jsou tam si myslím docela dobří koně, převážně český chov a první potomci z dobrých rabbiťáckých klisen. Jsou tam kobylky z Vadeony a z Mujahidky a hřebec z Rabbit Montjeu. Dva z nich jsou po Saddexovi, což napovídá tomu, že mají vytrvalecké předpoklady, takže se na ně těším, protože těch třídových vytrvalců je opravdu málo. Kromě toho jsme koupili hřebce po Rail Link - Rabbit Railink – který by myslím měl příští rok být mezi klasickou špičkou. Má vytrvalecký původ, po Rail Link je třeba i Trip to Rhodos, a i v tréninku se jeví zatím velmi dobře a jako vytrvalec.
Ti dvouletí českého chovu jsou určitě kvalitní, z dobrých matek, ale jestli to bude stačit na importy, to nikdo neví. Zatím se občas povede jeden český odchovanec, který dokáže uspět ve velkých dostizích, ale jinak všude převládají importy. Jediná výhoda pro české odchovance je v tom, že těch opravdových vytrvalců bývá ve tříletém ročníku málo. Je to něco jiného než třeba čtrnáctky nebo osmnáctky, v těch dostizích třeba na 2400m může ta vytrvalost rozhodnout, jako třeba v loňském Oaks, kdy Merlyp porazila French Quebec...
V loňském roce jste měl velmi blízko k vítězství v šampionátu rovinových trenérů – dlouho jste se držel v čele, nakonec rozhodl úplný závěr sezóny ….
Byl jsem třetí o jedno vítězství, byli jsme druhý-třetí s Tomášem Váňou. Vedl jsem šampionát do konce roku a pak vyhráli koně Václava Luky v jeden den tři dostihy, takže jsem skončil o jedno vítězství za ním.
Jste dvorním trenérem stáje Rabbit Trhový Štěpánov, zdá se, že tato spolupráce funguje na výbornou…
Určitě, jsem velmi spokojený. Dneska je to o důvěře mezi trenérem a majitelem. Hodně záleží na přístupu majitele, jsou to jeho koně, jeho majetek. Když má za sebou trenér majitele, který mu věří a stojí za ním, tak se mu mnohem lépe pracuje, než když je pod tlakem. Pan Jandejsek mě oslovil, abych pro něj trénoval, dal mi šanci já jsem mu za to moc vděčný. Naše spolupráce funguje, dá na moje slova třeba při výběru koní a zatím se vždy domluvíme, vždycky najdeme nějaké řešení.
Momentálně máte v tréninku osmadvacet koní. Je to plná kapacita vašich stájí, nebo plánujete ještě přibrat další?
Teď přijdou zase další hříbata, co Rabbit odchoval a jedeme koupit ještě dva hřebce, protože na příští rok zatím není dost dvouletých hřebců. Naopak někteří koně se prodají, další zůstanou na skoky, které trénuje brácha. Stáj se musí obměňovat.
Již jste zmínil, že Rabbit Trhový Štěpánov vlastní kromě dostihové stáje i chovnou ...
Ano. Pan Jandejsek má i chov. V Pičíně je dostihová i chovná stáj. Je to tam nádherně vybudované, na levé straně jsou pastviny pro chovné klisny a hříbata, na pravé straně tréninková dráha – trek, klusovka, boxy, všechno.  Ten odchov je tam velice dobrý, všechna hříbata vypadají opravdu dobře. Třeba ti dvouletí, co mám ve stáji teď, z Vadeony a z Rabbit Montjeu, vypadají jako tříletí koně. V tomhle pan Jandejsek investuje do koní opravdu hodně – je toho názoru, že má kůň dostat, to mu dopřeje, od základu. Od chovných klisen, přes odstávčata, hříbata – krmení, pastviny, …. Pro ten začátek, než ti koně přijdou do tréninku, mají vše. Přijdou a můžu s nimi hned pracovat. Což bohužel, v poslední době plné finančních problémů, nemusí být u všech chovatelů samozřejmost, někdy je třeba koně nejdřív dokrmit a tím se všechno zpomaluje.
Což je, při současné poptávce po ranných koních a rychlých výsledcích, určitě nežádoucí... Jak se díváte na tento trend?
Jsem toho názoru, že když má kůň tříletý ročník, tak by se měl porovnat s konkurencí – ať ukáže tu výkonnost. Na druhou stranu, některý kůň ji třeba ukáže až ve čtyřech letech, což si myslím, že je případ Rabbit Thomase a Araafy. U těch zatím vše nasvědčuje tomu, že půjdou jako čtyřletí ještě nahoru. Zejména Araafa, to jsou pozdní koně, a on sám o sobě je strašně pozdní.
Vedle vlastního chovu nakupuje stáj Rabbit i koně z jiných chovů. Jak se podílíte na tomto nákupu? Máte hlavní slovo při výběru koní?
Před dražbou mi pan Jandejsek vždy připraví seznam koní z katalogu, o které má zájem. Obdivuju, že si i přes obrovské pracovní vytížení najde čas se na dražbu připravit – má vše zpracované, promyšlené, po kterých plemenících by chtěl koně. Samozřejmě, někdy je tam limitující cena... Já si potom jeho předvýběr projdu také a na dražbě pak chodím po těch koních a říkám mu, který kůň se mi líbí a který ne – a on je v ringu a draží. Takhle jsme vybrali Araafu, Motivmana, Thomase nebo klisnu Shirocco.
Pro stáj Rabbit trénujete pouze rovinové koně, několik překážkových koní stáje má na starosti váš bratr Harry. Proč netrénujete i překážkové koně?
Ve stáji s tak velkým počtem koní je lepší, když má každý trenér prostor soustředit se pouze na rovinové koně. Když už majitel do toho investuje tolik peněz, tak taky po lidech vyžaduje, aby se soustředili pořádně na to, na co mají. To platí nejen v dostihové stáji, ale pro všechny pobočky firmy Rabbit... A já s tímto přístupem souhlasím, je to dobrá věc, každý by se měl věnovat práci, kterou je pověřený. Já s většinou názorů pana Jandejska souhlasím, byl jsem takhle vychováván i u mého táty, který byl taky takový pedant a … když něco člověk chce dělat, když se pro to rozhodl, tak to musí udělat se vším všudy, a plně se tomu věnovat. Nejde to dělat na půlku, nebo něco odflinknout, protože pak se to v neděli projeví. Ale to platí obecně, nejen pro dostihový trénink ... Na druhou stranu poskytuje pan Jandejsek zaměstnancům četné benefity, mají třeba obědy za pětadvacet korun, masáže, deputáty ve formě kuřecího masa a podobně...
Před trenérskou kariérou jste byl velmi úspěšným žokejem, máte na kontě přes čtyři sta vítězství v dostizích…. Na které koně nejvíce vzpomínáte?
V mých začátcích v době před revolucí pro mě byl nejlepším koněm určitě Nippon, s tím jsem vyhrál asi patnáct dostihů – on vyhrál šestnáct dostihů, patnáct jedničkových plus velkou jarní, což bylo moje první klasické vítězství. Pro mě to byl kanon kůň, který tu byl už za komunistů schopen běhat kilometr pod minutu... A potom za Šamorín běhající Carotida, ta vyhrála jarní cenu klisen, oaks. Po revoluci, když jsem spolupracoval s Alexem Gorriem, to byla Fantasy Friend, ta vyhrála české i slovenské oaks, osminásobná vítězka jedničkových dostihů. Pak samozřejmě Ned´s Special, taky jsem s ní vyhrál oaks.
Vaše oblíbená taktika v dostihu je notoricky známá...
Ano, nejlíp se mi jezdili koně, které jsem mohl jezdit ze špice. Já jsem rád jezdil na tempo, dopředu. I ty koně naše teď posílám dopředu, protože ten trénink je k tomu tak směřovaný. Když ten kůň to v tréninku jde, tak musí jít. Jsou to výkonnostní zkoušky, tak ať jdou. Právě Fantasy Friend prakticky vyhrála všechno start-cíl. Stejně tak Nippon všechno chodil ze špice. Já musím toho koně v dostihu vidět vepředu. Když je někdo rychlejší, ať jde, ale můj kůň ať je třeba za ním, druhý, třetí, když to není přehnané tempo….
Stájovým jezdcem Rabbitu je Jan Verner – jak se vám s ním spolupracuje?
Tak spolupráce mezi mnou a Honzou Vernerem je podle mě vynikající, protože on je mladej kluk, dá si říct, spolupracuje se mnou, snaží se mi vyhovět ve všem… Takže to jsem strašně rád.
Vy sám dostihy už delší dobu nejezdíte – sednete si dnes na koně během tréninku?
Ano, denně si sednu na jednoho, dva koně, když sleduju trénink. Snažím se tak udržovat, navíc si jako trenér koně lépe vyzkouším. Ale nevybírám si ty problémové, bude mi devětačtyřicet, takže už se musím hlídat, aby se mi náhodou něco nestalo. Protože v terénu to je něco jiného, než na dostihové dráze. Vyletí srnka, lekne se kůň, spadnete, něco se stane a kdo by potom vedl tu stáj... Nemáme tam sice teď žádné problémové koně, ale spíš si sednu na ty starší, které mám už naučené a věřím jim.
Máte dcerku Leu, které jsou letos čtyři roky - vedete ji k jízdě na koni? Bude pokračovatelkou rodinné tradice?
Ano, už jezdí, na koně jí posadím, je moc nadšená z koní i z dostihů. Určitě bych chtěl, aby jezdila, ale jen amatérsky a jako povolání měla něco jiného.

Ptala se Kateřina Jupová