Dostihová stáj Pegas má za sebou další úspěšný rok. Na rovinách i na skocích se nositelé bílých barev prosazovali u nás i při zahraničních startech a stejně jako loni byla třešničkou na dortu plném úspěchů Velká pardubická. Majitel Jiří Trávníček ovšem zdaleka nepatří k těm, kdo by své působení v turfu chtěli ztotožnit pouze s úspěchem v nejbohatším středoevropském dostihu. Letopočet 2013 pro něj byl i úspěšným rokem v pozici chovatele, a také premiérovou sezónou na postu ve vedení ČSCHPMDK a v radě Jockey Clubu. Jak se Jiří Trávníček za letošním rokem ohlíží? I o tom jsme s ním hovořili při návštěvě v moderní centrále ve Zhoři u Jihlavy, která je domovem většiny úspěšných reprezentantů jeho stáje včetně Orphee des Blins

"Z majitelského hlediska tenhle rok musím hodnotit jako úspěšný. To, že jsme vyhráli Velkou pardubickou, je nejviditelnější výsledek, ale sezóna pro nás zdaleka nebyla jen o Velké. Na překážkách se našim koním začalo v poslední době dařit, ale já je jako majitel i jako chovatel beru pořád spíš jako takový doplněk a nadstavbu k rovinovému provozu. Dařilo se nám ale i na rovinách, vyhráli jsme i klasický dostih zásluhou Nidary, a tak určitě nemůžu být s letošními výsledky dostihové stáje i chovatelské práce nespokojený.“

l Reprezentantům vaší stáje se dařilo v jejich startech většinou „nebýt do počtu“ i tehdy, pokud třeba na vítězství nedosahovali. Jak vlastně funguje menežování koní, aby byli takhle úspěšní? Je to věc trenéra, majitele, nebo vzájemné spolupráce?
„Musím přiznat, že si s trenérem Wroblewskim po stránce volby startů pro naše koně a vůbec jejich menežování moc dobře rozumíme. Když se sejdeme se svými plány pro další starty, v devadesáti procentech případů se v nich shodneme, a to je určitě dnes vzácné. Na úspěších našich koní se ale podepsali všichni, kdo se ve Zhoři na práci stáje podílí. Jak se ukazuje, soustředění koní do jediného střediska právě sem bylo pro naše koně krokem, který se povedl a přináší ovoce…“

l Kromě vašeho moderního střediska ale máte i koně u trenérky Havlíčkové…

„Honza Havlíček měl celkem dlouho v přípravě pár koní mé stáje, to je pravda, momentálně ale žádného netrénuje, a tak se mu pokouším najít něco vhodného. Spolupracuji s ním rád, on je takový, že si vždycky dokázal poradit i s určitými poměrně speciálními koňmi, na to jsou se Zdenou experti. Ale v přípravě vyšší počet koní od nás nemívají, na výsledcích stáje se podílejí samozřejmě hlavně koně ze Zhoře…“

l Jste stejně jako doma spokojen i s výsledky vašich koní v zahraničí? Tam jste se podobně výrazných výsledků nedočkali…

„Ono jezdit do třeba Francie s našimi koňmi není nic jednoduchého, ale i tam se ukazuje, že se v některých dostizích prosadit můžeme. Francie byla letos naším hlavním cílem. Do Itálie, kde se dnes neplatí zahraničním účastníkům dostihové dotace, jsme letos jezdit nechtěli a nemyslím, že bychom něco měnili, dokud se situace nezmění. Jinak ale samozřejmě zájem o zahraniční starty mám, jde jen o to, aby dávaly pro koně smysl. Do zemí, kde to čeští koně moc neznají, je vždycky těžké si vyšlapat cestičku. A to se samozřejmě netýká jenom koní z naší stáje, ale i dalších českých majitelů…“

l Kromě dostihových výsledků jste si letos vedl také jako úspěšný chovatel. Co vám osobně dělá větší radost?

„Chovatelské úspěchy mě těší moc, vyhrát se svou odchovankyní klasický dostih, to je přece sen každého chovatele. Ale je pravda, že v českých poměrech nejsem typickým chovatelem. Klisny připouštíme obvykle ve Francii nebo v Německu, a neřešíme problémy, kterým jinak čelí dnes český chov jako celek. A že jsou hodně nepříjemné, většina lidí si prostě nemůže dovolit chovat koně v takovém rozsahu, jako v nedávné minulosti. “

l Chovatelské i majitelské problémy letos můžete nahlížet i z pozice ve vedení ČSCHPMDK. Jak hodnotíte současnou situaci touto optikou?

„Tady už toho moc radostného není. Český dostihový sport stojí do značné míry na majitelích, nadšencích, kteří pro něj chtějí něco udělat. Vlastnit koně je pro mnoho z nich luxus, do kterého dávají určité prostředky. Jenže náš systém je v poslední době nastavený tak, že všechny současné poplatky a platby představují pro tyhle majitele problémy, a oni dostávají do situace, kdy si musí další vynakládání svých peněz hodně rozmýšlet. Velmi dobře je to vidět na našem chovu, kdy byla letos připuštěna jenom polovina klisen ve srovnání se stavem před šesti lety. A tohle je bohužel varující, jestliže se tu významně sníží počet koní, bude to mít nepříznivý dopad na celý dostihový provoz. Proto mě těší, že se nám od podařilo na Radě Jockey Clubu prosadit návrat k systému chovatelských dotací, to je určitě krok správným směrem.“

l Jak ale nepříznivému trendu zabránit? Téměř úplný rozpad zavedeného chovu zažili před nedávnem Poláci, a určitě to není příklad, který bychom chtěli následovat….

„To jistě ne. Jenže v tomhle ohledu nemá náš svaz chovatelů a majitelů roli, v které by mohl nějak významně pomáhat. Spolu s dalšími majiteli jsme ale už letos dali dohromady fond, který poměrně významně přispěl na dostihové dotace. Pomohli jsme různým pořadatelům a také zásluhou těchto peněz sezóna roku 2013 proběhla tak, jak proběhla. Jenže výkonná rozhodnutí, to je v našich poměrech něco, co je v kompetenci především Rady Jockey Clubu. No a ta rozhodně nepracovala podle našich představ…“

l V čem konkrétně se vaše představy nenaplnily?

„Jednání rady byla vysilující, a neprobíhala vůbec tak hladce, jak bychom si byli představovali. Rada buď nedostávala podklady vůbec, nebo je dostávala příliš pozdě, a tak jen těžko mohla o některých otázkách odpovědně na místě rozhodovat. Možná to takhle bylo v minulosti zavedenou praxí, jenže takovým způsobem by přece nemohla fungovat žádná firma… Ještě větší rozčarování pro mě ale znamenaly situace, kdy jsem zastupoval Jockey Club v jednání pražské TMM a našli se členové rady JCČR, kteří na půdě TMM vystupovali podle mého proti zájmům Jockey Clubu. Kdybychom na radě šli za společným cílem a podřídili tomu své ambice, dal se za ten rok udělat větší kus práce. To se ale bohužel nepovedlo…“

l Vidíte z téhle situace cestu k nápravě?
„Věřím, že v novém složení se Rada Jockey Clubu posune a stane se z ní orgán, který dostihům u nás maximálně pomáhá… Fungující Jockey Club je základ pro to, aby se dostihy v České republice mohly zdárně rozvíjet. Právě tohle musíme zkusit dosáhnout. Věřím, že se to povede, jinak by ani nemělo smysl se o to pokoušet. Je samozřejmě nutné, abychom si stanovili realistické cíle.“

l Jaká je tedy vaše představa budoucí práce vedení Jockey Clubu?