Vítězství v hlavním dostihu letošního úvodního pardubického mítinku v sedle osmiletého hnědáka Borderlanda si Marek Stromský patřičně užíval. S chladnou hlavou provedl svěřence Stanislava Popelky většinou dostihu na chvostu pole, aby v závěru využil jeho drtivý finiš. A aby následně sklidil jak zasloužený potlesk pardubického publika, tak gratulace nejbližších v čele s rodinou. Tímto dalším vítězstvím na jedničkové překážkové scéně zase jednou v praxi prokázal, že zkušenost, rutina a zdravý rozum vítězící nad horkou hlavou mají (nejen) nad těžkými skoky často navrch nad ambiciózním mládím …

Borderland možná papírově nebyl hlavním favoritem dostihu, v kombinaci s vaší přítomností v sedle ovšem musel budit respekt již před startem. Jak jste vy vnímal průběh dostihu?
Pro nás to byl ideální průběh, museli jsme jít zezadu, protože zepředu chodí nerad – pokud se tam dostane, tak chce závodit a dělá chyby na skocích. Dostih byl rychlý, takže jsme si pěkně vzadu odpočívali, dobře skákal a co se týká závěru, tak jak se řekne, že tam někteří koně hodí šestku, tak on má osmičku. Jakmile přijde na trávu, tak zrychlí – čili pro nás úplně ideální dostih.

Nezapochyboval jste ani na chvíli o tom, že se vám podaří zúročit Borderlandův závěr, když jste se v průběhu dostihu takto dlouho drželi vzadu?
Když jsem viděl, jak je vzadu takový až moc laxní, že vůbec netahá, tak jsem si říkal, že když budeme pátí, tak to bude dobrý … Navíc pole bylo dost roztažené, protože Jarda (Myška) to odpálil a jelo se docela rychle.  Ale kůň ukázal, že má obrovskou třídu.

Říkáte, že Borderland dobře skáče … Myslíte si, že má i vytrvalostní potenciál, aby prostál delší distanci – tedy s výhledem do Velké pardubické?
Myslím si, že určitě. Když půjde takhle vzadu, tak mu je jedno, jestli jde pět nebo osm kilometrů. Když se bude šest kilometrů flákat a pak ukáže ten konec, tak si myslím, že to je moc dobrý kůň do Velké.

Znamená to tedy, že by to mohl být kůň do Velké pro vás?
To nevím, protože já nejsem ve stáji jednička, to je Dušan Andrés, který dnes jezdil jiného koně… Navíc je to ještě hodně daleko, takže to jsou spekulace, které teď těžko odhadovat. Určitě bych nebyl proti, pokud bych dostal nabídku, ale je to je teď ještě ve hvězdách.

Jednalo se o vaše čtvrté vítězství v rámci aktuální sezony – jak jste spokojen s jejím průběhem?
Jsem spokojený, myslím, že sezona pro mě odstartovala dobře. Říkám vždycky, hlavně být zdravý, protože když není zdraví, tak to nejezdí. A zatím je to dobré, takže jsem spokojený.
Neobjevujete se za každou cenu na startu všech překážkových dostihů – je to tak, že si záměrně vybíráte pouze kvalitní koně, nebo byste preferoval objevovat se v sedle častěji?
Mně to takto naprosto vyhovuje. Už mi taky není dvacet, takže když vidím v Pardubicích dostih s dvaceti koňmi, říkám si, ať jezdí ti mladí kluci. Říkal jsem, že budu jezdit v Pardubicích nejvíc pět dostihů za odpoledne, protože ono stíhat všechny dostihy je hodně náročné. Já jsem zastáncem toho, že někdy méně znamená více.

Mezi prvními gratulanty k vašemu dnešnímu vítězství v Pardubicích byly i vaše děti. Vedete je také k jízdě na koni? Případně ke kariéře dostihových jezdců?
Samozřejmě je to k ježdění táhne  - jezdí na ponících, ale já nejsem zastáncem toho, aby jezdily dostihy, protože vím, co to obnáší, jaká je to dřina, jak je to těžké. Zakazovat jim to nebudu, i když bych byl rád, kdyby měly své zaměstnání a jezdily jenom pro zábavu.

V poslední době se objevily spekulace o případném konci vaší jezdecké kariéry – když uvážíme nedostatek kvalitních jezdců v našich překážkových dostizích, nezbývá než doufat, že to byla jen momentální krize …
Ne že by mě nebavilo jezdit dostihy, ale tím, že bydlím za Opavou, kde mám rodinný dům, který nepřestěhuju na kolečkách, to mám z hlediska dostihů všude daleko. V té oblasti nejsou žádné dostihové stáje, kam bych mohl rozumně dojíždět, hodně vzdálená je i většina závodišť, čili jsem to měl problematické spíš z tohoto pohledu. Člověk musí sedět alespoň třikrát týdně na koni a z mého bydliště je to všude daleko -  to byl důvod, že jsem byl v jednu chvíli už skoro přesvědčený, že skončím. Kdybych mohl jezdit pár kilometrů na kole do dostihové stáje, tak určitě neuvažuji o konci. Teď jsem dostal nabídku od Pavla Tůmy, takže jezdím u něj, je to padesát kilometrů od mého bydliště, což se ještě dá zvládnout…

Na závěr se zeptám na vaše cíle do této dostihové sezony…
Já už si dostihové cíle tak moc nedávám, co se týká kvantity vítězství - mám vyhraných téměř dvě stovky dostihů, takže v tomto ohledu nepotřebuju za každou cenu sbírat další. Samozřejmě, motivací zůstává Velká a další velké dostihy… Momentálně je pro mě ale nejdůležitější zdraví, zdravé děti a pohoda v rodině. A když budu mít příležitost jezdit ve stáji poblíž mého bydliště, tak budu úplně nadšený. Jsem tedy rád, že zatím klape spolupráce s Pavlem Tůmou a pokud toto vydrží, budu spokojený.

Kateřina Jupová