Mezi účastníky „setkání bývalých účastníků dostihů“, jak akci pojmenoval její organizátor, Jockey Club České republiky, v den zahájení letošní dostihové sezóny 5. dubna, nechyběla ani paní Miloslava Hermandsdorferová - Schulzová. Bývalá vynikající dostihová jezdkyně, naše první a až do roku 2010 jediná ženská vítězka derby (v roce 1972 s Crapomem) oslavila letos 20. ledna krásné životní jubileum – sedmdesáté páté narozeniny. Dovolili jsme si jí k tomu s odstupem dvou a půl měsíců a s velkou omluvou alespoň dodatečně poblahopřát.

Na otázku, co říká tomu, že Jockey Club pozval v den konání Gomba handicapu na chuchelské závodiště osobnosti, které v druhé polovině minulého století vytvářeli československou dostihovou historii, paní Míla odpověděla: „Je to záslužná věc, moc hezky se nám tu vzpomíná. Nebylo by špatné udělat z toho tradici. Jenom si nejsem jistá, zda stačí, abychom se scházeli jen jednou za delší čas. Chtělo by to zorganizovat tak jednou, nebo spíš dvakrát za sezónu. Mám totiž obavu, že nás, tedy těch, kteří už pouze vzpomínají, může rychle ubývat.“

Paní Hermansdorferová-Schulzová bydlí v obci Hostomice, v srdci Brd. Je odtud stejně daleko na Dobříš, jako do Hořovic. „V Hostomicích jsem si před několika lety koupila malý domek. Jsem tam moc ráda. Spousta lidí mi ale říká – vy se máte, to je kromě jiného i houbařský ráj. V tom je ale musím zklamat. Musím jim popravdě odpovědět, že v lese jsem tu vlastně ještě nikdy nebyla. Nemám totiž vůbec orientační smysl a bojím se, že bych mohla zabloudit…“

Své vítězství s ryzákem Crapomem v Československém derby 1972 si paní Míla samozřejmě často vybavuje, ale vzpomíná pochopitelně nejen na ně, ale na všechny koně, se kterými toho měla mnoho společného, i na lidi okolo nich. 

Součástí Dostihového programu úvodního dne letošní sezóny byla pochopitelně i listina vítězů Gomba handicapu, jehož tradice je letos dlouhá devadesát jedna let. Poprvé se běžel v roce 1924. Při větším zahloubání do jeho historie zjišťujeme, že Miloslava Hermansdorferová-Schulzová je mezi jezdeckými vítězi zapsaná dvakrát. Poprvé se její jméno vyskytuje u roku 1965, kdy Gomba handicap vyhrála s pětiletým Blatcem, podruhé u roku 1975, kdy triumfovala se čtyřletým Vitaminem. Oba koně, ostatně stejně jako vítěz derby Crapom a mnoho dalších, které jezdila, byli svěřenci trenéra Josefa Krištůfka a příslušníky stáje PP Kladruby. Její dostihové barvy, velké černobílé čtverce, byli typické i pro paní Mílu.

V letech 1965 a 1975…Vzhledem k tomu, že teď píšeme rok 2015, to znamená, že jde o další dvě zajímavá jubilea paní Míly. Tentokrát „služební“, tedy dostihová. S Blatcem, synem Masise a Blue Girl, jediným trojnásobným vítězem Gomba handicapu v celé jeho dlouhé historii, navíc ve třech po sobě následujících letech (předtím v roce 1963 dominoval s Bohumilem Grešínským a v roce 1964 s Josefem Šachem), vyhrála tedy právě před padesáti lety. A s Vitaminem před čtyřiceti lety. Velice pozoruhodná shoda okolností. 

A jaký vlastně byl Blatec, jednoznačný král populárního a slavného Gomba handicapu, kůň? „Vysoký, mohutný, nejezdil se lehko. Na koně jeho typu jsem neměla odpovídající fyzickou sílu, to byl kůň tak pro Pepu Šacha. Proto když mi pan Krištůfek před těmi padesáti lety, vidíte, ani jsem si neuvědomila, jaké jubileum to vlastně je, řekl, že ho pojedu v Gomba handicapu, myslela jsem si nejdřív, že si dělá legraci. Nesedla jsem si na něho pochopitelně až v samotném dostihu. Jezdila jsem ho předtím i v práci. A on byl pode mnou kupodivu hodný, poslušný, potíže, ze kterých jsem měla obavy, mi nedělal. Jako kdyby věděl, že bych ho svými fyzickými silami nezvládla. Samotný průběh dostihu si dopodrobna nevybavuji. Ale pamatuji se, že když jsem na něj v cílové rovině vyloženě jenom zavolala, aby přidal, jinak jsem ho pobízet nemusela, vyrazil dopředu. A pak jsme míjeli jednoho soupeře za druhým. O kolik jsme vyhráli, jestli o hodně, nebo o málo, to už opravdu nevím.“

Tak si letos pětasedmdesátiletá paní Míla v den Gomba handicapu 2015 zavzpomínala na první ze svých dvou vítězných Gomba handicapů. Tehdy jí bylo dvacet pět let.

Letos, jak říká, se do Chuchle chystá asi až na derby. Loni, při Českém derby 2014, předávala těm nejúspěšnějším čestné ceny. Je ráda, že na ni dostihoví organizátoři ani dostihová veřejnost, pochopitelně její starší příslušníci, nezapomínají. A stále se, stejně jako v době, kdy byla slavnou jezdkyní, mile a skromně usmívá, Jenom jí nejde do hlavy, ale to nikomu z nás starších, že všechno tak strašně rychle utíká.

Text a foto: Petr Feldstein