Jednatřicetiletý žokej Tomáš Lukášek již toho za svou jezdeckou kariéru stihl mnoho. Dvojnásobný český vicešampión z let 2010 a 2011 si před několika lety vyzkoušel i s rodinou život v exotické Malajsii, aby se poté vrátil domů a přijal nabídku Zdena Koplíka na práci v moderní centrále Darhorse. Na jaře letošního roku i s trenérem přesídlil do Tušovic na Příbramsku, kde se spolupodílí na přípravě desítky koní. Žokej, kterému se hodně daří v Polsku, kde mj. vyhrál i dvakrát derby, se letos v českém vrcholu sezóny neobjeví.

Co pro Vás znamená derby?
Derby? Tak je to vysoká meta. Děláme tento sport proto, abychom vyhrávali velké dostihy. Derby je pro každého pojem a vyhrát i zúčastnit se jakéhokoliv derby, kdekoliv, je zážitek.

Své první derby jste absolvoval v roce 2007, kdy jste jezdil pro Čestmíra Olehlu českého odchovance Ignacia. Byly to nervy?
Ani ne, já obecně nebývám před dostihy nervózní. Věřím koni, věřím sobě a je mi víceméně jedno, co jedu. Jde pak spíš o zážitek, když člověk velký dostih vyhraje.

Dvakrát jste vyhrál derby v Polsku, jednou v Malajsii, jak jste to prožíval?
Dvě derby v Polsku, to byl neskutečný zážitek. Vyhrál jsem tam s Intensem, to bylo moje úplně první derby a bylo to zadrženě o deset délek. Vloni jsem vyhrál s favorizovanou Greek  Sphere po boji o hlavu. Byla to euforie a doteď to ve mně je. Plus ještě derby v Malajsii. Každý říká 'jako dobrý', ale nepřikládá tomu zvláštní význam, možná i proto, že jde o handicapový dostih. Pořád je to ale dostih se statutem grupy 1 a kolik kluků u nás to má vyhráno. Vítězství v Malajském derby byl asi nejsilnější zážitek.

Je větší závazek jezdit v derby koně ze stáje, kde jste vázán, nebo koně, na kterého jste pouze angažován?
Jezdit koně ze stáje je většinou těžší, ale není to tak hrozné, když máte za sebou velkou stáj s hodně koňmi, kde je prostor pro úspěchy větší. Třeba teď, když máme se Zdenkem deset koní, tak každý velký dostih je moc důležitý. Důležitý je samozřejmě jakýkoliv dostih, ale ten velký má pro nás značnou váhu.

Trenér Koplík vyšle v neděli do boje o vavřínový věnec hned dva své svěřence. Zatímco v Praze bude o životní zásah usilovat španělský zimní favorit Ideal Approach, Vy se vypravíte do Rakouska…
Ano, jezdím Bukhariho v Rakouském derby. Myslím, že je to slušný kůň, který má šanci. Přišli jsme na něj, má dobře napracováno, tak uvidíme. Stojíme nohama na zemi, ale samozřejmě se pokusíme o co nejlepší výsledek.

Jak vidíte derby české?
Myslím, že je to hodně otevřené, tak půlka pole může klidně vyhrát. Takových sedm koní, kteří na to mají, třídu, formu, mají dobré trenéry i jezdce. Tak trochu si ale myslím, že to vyhraje Dumnonia, a to jenom kvůli tomu, že jsem jí odmítnul. Hodně jí věřím.

Odmítnul jste klisnu, která vyhrála dva klasické dostihy?
Byl jsem na ni už domluvený, ale Zdenek mě poprosil, jestli bych nejezdil v Rakousku našeho šimla, bohužel ve stejném termínu. Jednou v té stáji jsem, rozhodl jsem se, že s ní půjdu, tak jsem musel na základě tohoto faktu odmítnout i Dumnonii, která opravdu derby vyhrát může. Se Zdenkem si pomáháme, on pomáhá mě, já jemu a proto jsou koně ze stáje prioritou.

Kdo je podle Vás „černým koněm“ Českého derby a komu byste vítězství přál?
Ze srdce bych to přál nám. Approache bude jezdit Radek, má to domluvené s majitelem a bude to mít těžké, protože je to kůň do dvou kilometrů. Není jednoduchý na ježdění, ale třídy má dost. Samozřejmě i po těch změnách a po tom všem, co bylo na jaře, bych to přál Siriusovi, protože jsem se s ním dřel rok a půl a je to opravdu srdcař. Kdyby vyhrál, klobouk dolů před ním.

Ilustrační fotografie Šárka Votavová, Petr Guth a archiv Tomáše Lukáška