Třetím dnem mítinku Royal Ascot je tradičně tzv. Ladies Day a jeho vrcholem je pravděpodobně nejprestižnější z dostihů pořádáných v rámci tohoto mítinku - v roce 1807 založený supervytrvalecký Gold Cup. Šest z posledních devíti ročníků tohoto dostihu vyhrál irský trenér Aidan O'Brien, k vítězství neměl daleko ani tentokrát, avšak jeho Kingfisher po katastrofálním průběhu ve finále o jeden a čtvrt délky nestačil na Dunlopova Trip to Paris. Co se nepodařilo v hlavním dostihu, dařilo se realizovat v rámcových dostizích, když po vítězstvích Waterloo Bridge a War Envoye má v rámci letošního Royal Ascotu na svém kontě již pět vítězů. Ještě úspěšnější je O'Brienův dvorní majitel hřebčín Coolmore, neboť ve čtvrtek v jeho barvách či přesněji v barvách majitelského konglomerátu okolo něj, zvítězila i klisna Curve připravovaná Davidem Wachmanem. V sedle všech tří coolmorských vyslanců byl žokej Ryan Moore, který triumfem s War Envoyem vyrovnal rekord osmi vítězství v rámci "moderního" Royal Ascotu, který nastavili Lester Piggot v letech 1965, resp. 1975 a Pat Eddery v roce 1989 a útočí na absolutní rekord dvanácti triumfů Freda Archera z roku 1878.

Do vrcholu třetího dne mítinku Royal Ascot Gold Cupu (Gr. 1, 4+, 4 023 metrů, 375 000 Ł) odstartovalo dvanáct koní, přičemž diktování tempa se záhy ujal Frankie Dettori v sedle Johna Gosdena Forever Now, kterého s mírným odstupem sledoval květnový vítěz sandownských Henry II Stakes Vent de Force (R. Hughes), favorizovaný ve čtyřech životních startech dosud neporažený Forgotten Rules (P. Smullen) situaci monitoroval z průběžné třetí čtvrté pozice, zatímco druhý favorit Kingfisher (R. Moore) zaujal pozici okolo šestého místa. Toto pořadí vydrželo až do cílové roviny, kde lídři začali slábnout a přišel nástup koní z druhého sledu. Na čele se vytvořil přetlak, který nejhůře odnesl Kingfisher, kterému ve čtvrtek jinak excelentní Ryan Moore musel naněkolikráte hledat prostor k útoku, zatímco na volné bariéře nikým nevyrušován plynule akceleroval svěřenec Eda Dunlopa Trip to Paris (G. Lee), podběhl bojující klubko koní, získal rozhodující náskok a mířil k pohodlnému triumfu. Trip to Paris cílem proběhl první jeden a čtvrt délky před Kingfisherem, kterého se Moorovi nakonec podařilo vymanévrovat do volného prostoru, avšak nestihl víc než o krk porazit sázkového favorita Forgotten Rules, čtvrté místo půl délky zpět táhlým finišem zvnějšku získal Mullinsův Simenon (J. Doyle), když o hlavu předstihl v tuzemsku dobře známého Bathyrhona (M. Guyon), svého času druhého v mosteckém Memoriálu Dr. Frankerbergera.

V rámcovém programu se na rozdíl od hlavního dostihu dařilo Ryanu Moorovi, který s reprezentanty colmorského hřebčína zaznamenal hattrick, když nejprve (v den 200. výročí bitvy u Waterloo) v sedle svěřence Aidana O'Briena Waterloo Bridge o půl délky ovládl úvodní Norfolk Stakes (Gr. 2, 2 l., 1 006 metrů, 80 000 Ł), poté se se s Davidem Wachmanem připravovanou Curve o délku před favorizovanou Pleascach (K. Manning) prosadil v Ribblesdale Stakes (Gr. 2, 3l. kl., 2 414 metrů, 160 000 Ł) a nakonec s dalším podřízeným "APOB" War Envoyem o krk urvali triumf v mílovém handicapu Britannia Stakes (cl. 2, 3 l., 1 609 metrů, 120 000 Ł). Po vítězství s War Envoyem Aidan O'Brien prohlásil: "Ryan Moore je neuvěřitelný jezdec. Nejlepším, kterého vidíme po dlouhé době." Ryan Moore totiž tímto vítězstvím vyrovnal rekord moderní éry mítinku Royal Ascot v počtu vítězství v rámci jednoho ročníku, který s osmi triumfy drželi Lester Piggot a Pat Eddery, přičemž do překonání toho absolutního, který stanovil Fred Archer s dvanácti triumfy z roku 1878 mu chybí "jen" čtyři vítězství.