Dostihové Merano při letošním Gran Premiu předvedlo svá světla i stíny. Těch pozitivních stránek bylo více, a to je pro italské překážky určitě dobře. A v přeneseném smyslu slova je to neméně dobře i pro potenciální české účastníky. 

Hlavním pozitivem Merana poslední doby jsou  nesporně diváci. Gran Premio sice vždycky bylo velkou událostí, letos však pulzovalo nově probuzeným zájmem veřejnosti. Na závodiště našlo cestu na deset tisíc diváků, a to i v situaci, kdy domácí koně prakticky neměli  v největším italském překážkovém dostihu šanci. „Dělají tu spoustu věcí, aby diváky na závodiště zase dostali,“ komentuje znalec místních poměrů Josef Bartoš. „Hlavně akce ve spojení s armádou, to je něco, na co Italové slyší a čemu se tu daří,“ dodává.  I při Gran Premiu se armáda blýskla parašutistickými výkony, a sklidila možná stejné ovace jako vítězný Kazzio…

Nejenom pro Italy má ale Gran Premio přitažlivost. Francouzi, Češi i Němci jsou tu pravidelnými hosty. Letošní ročník ale poprvé zanesl mítink i na ostrovní dostihové mapy, možná trochu symbolicky v roce, kdy obdobnou pozici vyklidily Pardubice s Velkou. Willie Mullins, který před pár lety sliboval nad Taxisem další  návštěvu, našel místo do Pardubic cestu pod Alpy a italská média z jeho přítomnosti vytvořila skutečnou senzaci.

Smutným hrdinou meranského víkendu však letos byl jeho nejslavnější účastník.  Ruby Walsh má sice na kontě nepřeberné množství úspěchů z britských i irských dostihů, jenže velké jméno v dostizích samo o sobě nic neznamená. A protože trenér Willie Mullins své cestovní plány do Itálie zřejmě podceniil, výsledkem bylo jedno poslední místo a jeden ukončený koňský život.  Walshův Perfect Gentleman v Gran Premiu absolvoval první dvě třetiny v zadním voji – stejně jako  pozdější vítěz Kazzio – jenže pak udělal pod Walshem osudovou chybu a kromě irských nadějí  tak pod Alpami zhasl i koňský život…