Kašný: Ribelino měl namále, ale premiéru zvládl mistrovsky

Sedmiletému Ribelinovi v neděli žokej Pavel Kašný pomohl do exkluzivního klubu českých dostihových milionářů.  Vplul do něj zásluhou dotace za druhé místo z Velké pardubické (1.1 milionu). Umístění to bylo stejně nečekané jako Nikasův triumf,  a v realizačním týmu proto převládala radost. „Jenom musím najít trenéra Popelku. Poblahopřát mu, a říct mu, že od něj bereme koně,“ vtipkoval po doběhu Ribelinův  majitel Karel Jalový v narážce na skutečnost, že Stanislav Popelka rovněž chystá několik jeho koní. Jenže Ribelina má v péči Stanislav Kovář, a  i ten slavil v Pardubicích  suverénně nejlepší výsledek své trenérské kariéry…


„A to jsme měli jednu chvíli hodně blízko konci, měl jsem hodně co dělat, abychom se v dostihu udrželi,“  připomíná riskantní okamžik před polovinou kurzu  Pavel Kašný.  Pro zkušeného jezdce tak po včerejšku jde zatím o nejlepší výsledek z Velké, líp se mu nepovedlo největší český dostih dokončit ani v dobách, kdy působil u trenéra Josefa Váni.   Do letoška byl jeho nejlepším výsledkem z Pardubic bronzový doběh  s Eliškou Přemyslovnou z roku 2007, deset let poté, co absolvoval Velkou vůbec  poprvé.  Druhé místo je ale ošidné.
„Samozřejmě, člověk chce vyhrát, dali jsme do toho všechno, já i Ribelino,“ ujišťoval  Kašný. „Jenže  na Nikase se nám nepovedlo dotáhnout.  Pořád jsme za ním viseli o stejný kus, neodešel nám, ale my na něj taky nic nezískali.  Ale pro Ribelina to byla parádní premiéra, zvládl to  nakonec mistrovsky,“  liboval si nakonec i přes porážku. 
Protože je Ribelino o tři roky mladší než Nikas,  je jeho včerejší výkon velkým příslibem také do budoucnosti.   „Chyběly mu sice zkušenosti ve Velké, ale nebylo to znát,  skákal zkušeně a ani těch sedm kilometrů nebyl takový problém. A s letošní zkušeností to může být příště ještě lepší kůň, “  soudil Ribelinův žokej.  I zásluhou jeho a jeho koně se včerejší 125. vydání  Velké pardubické zapsalo do dějin  jako ročník,   který svědčil outsiderům více než favoritům. A potvrdilo tak známé moudro o tom, jak je dostihový sport krásný ve své nevyzpytatelnosti…