Pět otázek pro…(Danu Kroupovou)

Dana Kroupová vlastní profesionální trenérskou licenci od roku 2010. Její pracovní kariéra je úzce spojená s rodinou Vocáskových, v jejichž tréninkové centrále se svým partnerem Ladislavem Vocáskem žije a v současné době i trénuje. Jejím prozatím jediným svěřencem je dvouletý Partheon, který v neděli proměnil svůj debut v přesvědčivé vítězství. Na to, jak se k trénování dostala a jaké má plány do budoucna, jsme se atraktivní mladé trenérky zeptali po nedělních dostizích…

Začněme od začátku. Jak jste dostala ke koním, potažmo k trénování?
Jak jsem se dostala ke koním? To už je dávná historie. V jedenácti letech jsem začala chodit jezdit k Pavlovi Hanušovi, který měl koně v Dubči, odkud pocházím. Pak jsem přešla k trenérce Evě Staškové a současně jsem chodila vypomáhat Josefu Vašinovi. Oba byli nedaleko, tak se to dalo stíhat. No a před deseti lety jsem se na dostizích seznámila s Láďou Vocáskem, s nímž jsem doposud. V roce 2010 jsem absolvovala trenérský kurz a nyní mám svého prvního svěřence. Pan Chudáček, se kterým Vocáskovi spolupracují už nějaký ten čas, mi dal ze svých dvouletých vybrat, a tak jsem přišla právě k Partheonovi. Je to pozdní koník, který letos už nevyběhne. Šel si pouze pro handicap a takhle pěkně to vyšlo.

Trénujete v Němčicích u Pardubic. V čem vidíte hlavní přednosti této tréninkové centrály?
Hlavní předností je kvalitní cvalovka a hlavně individuální přístup ke každému koni. Lidi, kteří s koňmi pracují, je mají opravdu rádi a jsou i velmi dobří jezdci.

Zatím máte v přípravě pouze jednoho koně. Dá se ale předpokládat, že při jednom nezůstane, že?
Zatím mi jeden stačí, ale do budoucna určitě rozšíření stáje plánuju. Už přistavujeme boxy…

V Němčicích se připravují jak rovinové koně, tak i steepleři? Koho vy osobně preferujete?
Já osobně preferuju koně rovinové. Překážkové koně bych připravovat nechtěla, protože bych se o ně moc bála.

Kromě trénování jste se letos stala i poprvé maminkou. Jak se dá skloubit práce a péče o  malé dítě?
Ládíčkovi je devět měsíců. Je s ním hodně práce, ale i hodně radosti. Stíhat se musí obojí, jak práce tak i malý. Tomu se samozřejmě věnuji více a koně dělám spíš okrajově. Moc mi pomáhají děda a babička Vocáskovi, bez kterých bych určitě všechno nezvládla.