Je spolu s Lucií Baluchovou zatím poslední ženou, která se postavila jako jezdkyně na start Velké pardubické. V roce 2010  se do cíle nedostala, věří však, že již v příštím roce  tuhle bilanci změní. „Kdy se postaví opět žena na start Velké, věřím, že příští rok. Chtěla bych si tím dát takový dárek k padesátinám,“ říká Martina Růžičková. Se starty ve Velké má zkušenosti i z poslední dekády minulého století,  nadále však pro ni zůstává Velká jedním snem.

Své minulé starty obvykle absolvovala v sedlech koní, které si pro dostih sama připravila, tentokrát si ale chce toho pravého koně vybrat jinak. „Bohužel už nemám čas, abych si dalšího koně pro velkou vychovala  tak, jako to bylo v minulosti,“ vysvětluje. „Tentokrát bych  dala přednost hotovému koni.“ Přesně ví, jakého koně pro takový účel hledá, a už dnes má několik typů, o které by se chtěla zajímat. „Věřím, že se to povede dotáhnout,ů konstatuje na konto  plánované součásti svých výročních oslav.
Při letošní Velké bude ovšem sledovat především Josefa Váňu a jeho úsilí v sedle  Tiumena. „Spousta lidí jim přeje především vítězství, ale já budu spokojená, pokud se jim nic nestane,“ říká Růžičková. „Letos mám o ně  celkem strach, koní na startu je příliš a  navíc jsou tam tři cizinci, kteří můžou způsobit problém.  Klidnější budu, až se  ve velké všichni dostanou za sedmou překážku, před ní se to v dostihu často všelijak mele,“ říká několikanásobná účastnice Velké pardubické.