Žokej Josef Bartoš si v Miláně v neděli připsal skalp vítěze meranského Gran Premia,   a v sedle italského Little Bruv  za sebou v milánském překážkovém vrcholu nechal svěřence českých trenérů – v Německu působícího Pavla Vovčenka i v Česku usazeného Josefa Váni.  A tak se i po ne úplně vyvedeném pardubickém premiérovém  vystoupení mohl  za víkendovými dostihy ohlížet celkem spokojeně.

„On je to určitě moc dobrý kůň, na steeplechase dnes u trenéra Favera nejlepší,“ konstatuje Josef Bartoš na konto  koně, s kterým vyhrával už jako s čtyřletým.  „To, že jsme s ním porazili koně, jako je Kazzio, je určitě cenný skalp a ukazuje, že je tady naděje i pro meranské Gran Premio.“ V Meranu je pochopitelně  dlouhodobý cíl, a Bartoš cítí, že právě s tímto koněm by největší italský překážkový dostih mohl být blízko…
„Kazzio je ale moc dobrý kůň, v Miláně jsme ho porazili vážně jen těsně,“ uvědomuje si.  „Problém je v tom, že Little Bruv je hodně chtivý kůň a náš očekávaný vodič padl už ve třetině dostihu, pak jsem měl trochu problém se dostat před dalšího padnuvšího koně,  ale naštěstí  se tempa chopil právě Kazzio. My  zaútočili do roviny, ale on se po poslední překážce zase dal dohromady a my vyhráli až po boji, kdo ví, jak to bude příště,“ uvažuje Bartoš.
O tom,  které koně konkrétně nechal za sebou, v cíli příliš neuvažoval. „Je ale vidět, že koně chystaní v Česku  mohou v Itálii běhat s dobrými výsledky. Je pro  některé trenéry škoda, že to tam nezkouší tak jako Vovčenko a Váňa,  určitě se tam dají vydělat slušné peníze,“ uvažuje úřadující italské jezdecký šampion.
V sobotu před Meranem se mu na pardubickém mítinku nedařilo tak jako v Milanu, nicméně i do příštích Pardubic už se  těší… “První tři dostihy pro mě byly nic moc, poslední místo a pád, to člověka nepotěší, naštěstí se ale pak povedlo  vyhrát s Amforou, a z té jsem měl moc dobrý pocit. Teď už nezbývá než věřit, že se příště  dostanu na koně, s kterými se zase bude dát vyhrávat, už se na příští Pardubice moc těším,“ potvrzuje Josef Bartoš.