Triumf Nos Galana ve Zlatém poháru na pardubické dráze přišel přesně v okamžiku, který si pro něj trenér Josef Váňa naplánoval. Do té doby nezvítězivší reprezentant stáje Vocetka totiž sice disponuje excelentními dostihovými „papíry“, ovšem jeho dosavadní výkony signalizovaly, že kromě výborného rodokmenu si do Česka přivezl také problémy, s kterými se ne úplně lehce vypořádává. Nyní se ale zdá, že je na dobré cestě,  a jeho realizační tým jistě nijak nemrzelo, že předseda poslanecké sněmovny neuznal za vhodné „svůj“ pohár v Pardubicích osobně předávat.

„Od začátku jsem panu majiteli říkal, že to s tímhle koněm nebude jednoduché, ale když si na něj nějakou dobu počkáme, odmění se nám,“ spokojeně konstatoval trenér Josef Váňa po dostihu. „Nos Galan je z rodiny, v níž se dají pozdnější koně čekat,  k nám se ale dostal i proto, že bylo potřeba vyřešit problém s jeho hlavou. Někdy to s ním vážně nebylo vůbec jednoduché,“ konstatoval Josef Váňa.

Jenže u Váňů si se složitými koňmi dlouhodobě  dokáží poradit velmi slušně, a  jak se ukázalo, Nos Galan není v tomto ohledu výjimkou.  Pardubickým výkonem se ukotvil mezi  tuzemskou špičkou a zároveň opět nechal vyniknout talent šampionského jezdce Jana Kratochvíla. „Věděl jsem, že Nos Galan má hodně dobrou formu, to už ukázal v minulém startu,  že jde  proti minulým startům hodně nahoru,“ líčil k dostihu vítězný žokej. „Dnes jsme se s ním prosadili ze zadních pozic, šel jsem s ním v dostihu tak, jak mu to vyhovuje, a naštěstí jsme nemuseli řešit v průběhu žádný velký problém.  Když jsme točili do roviny, věřil jsem, že by to mohlo vyjít,“ liboval si Kratochvíl. 

Že to vyšlo, o to se tak trochu nechtěně  postaral i Lukáš Matuský v sedle druhého v cíli, favorita Marmitona. „V dostihu se mu posunulo sedlo, a  poslední kilometr jel prakticky bez sedla,“ smutnil trenér Radek Holčák. „Když jste viděli, jak ten konec zvládl, zřejmě by soupeře za normálních okolností zcentroval a nebylo by pochyb o jeho vítězství.  Místo toho jsme druzí, a určitě to je druhé místo, které člověka zamrzí,“ dodal trenér, který by za normálních okolností zřejmě velmi pozici na pódiu pro předávání cen. Ani skutečnost, že Zlatý pohár pro Marmitona byl „startem z nouze“, nic neměnila ta faktu, že do Velkých Karlovic odjížděl  notně zklamaný. 

To Josef Váňa neskrýval spokojenost, vždyť „za peníze“ byl i druhý z jeho svěřenců, Sundara.  Ten se musel spokojit se čtvrtým místem. Jan Kratochvíl tušil, že sedí na momentálně lepším z obou Váňových svěřenců,  ovšem trenér předpokládá, že zisk Zlatého poháru  pro Nos Galana zdaleka nebude stropem jeho možností. „Ještě bude dál potřeba zapracovat na té jeho hlavě, není to ještě úplně ideální,“ připouští Váňa. „Do budoucnosti ale věřím, že si  ještě leccos vyhraje. A asi s ním můžeme počítat třeba i do Itálie. A možná, někdy začátkem příštího roku, by se neztratil ani  ve Francii,“ uvažuje trenér na konto prominenta Zlatého poháru…