Odchovanec německého hřebčína Westerberg Broughton se včera v Miláně definitivně zařadil mezi italskou překážkovou špičku, když triumfoval v tamní „Velké“. Samozřejmě v rámci letošních zvyklostí na italských překážkových drahách pod vedením Josefa Váni, který vévodí italskému šampionátu jezdců, zatímco jeho otec vládne s ještě větší převahou pořadí trenérskému. A vítězství v milánském grupovém měření ambici ani jednoho z nich určitě nijak nepoškodilo…

„Vyhráli jsme ten dostih, který byl o víkendu nejdůležitější,“ konstatuje Váňa mladší. „Je ale pravda, že jsme chtěli vyhrát i s Tahinim, a z toho bylo nakonec jen druhé místo. Ale všechno se vyhrát prostě nedá, jak se ukázalo, platí to i pro nás letos v Itálii. Tahini tentokrát narazil  na lepšího soupeře, a tak musíme být rádi za druhé a třetí místo v tom dostihu,“ komentuje Váňa milánský „neúspěch“ ze včerejška.

Největší dostih odpoledne ale probíhal podle jeho not,  které ladil u nás nepříliš známý šestiletý Broughton. „On je to kůň, kterého jsme do stáje chtěli. Měl na kontě dobré výsledky v Anglii, pak nějakou dobu stál ve Francii, ale tam ani nevyběhl, a Francouzi ho dali na dražbu, kde jsme si ho vyhlédli,“ popisuje Josef Váňa mladší. A proč  právě Broughtona? „Je to bratr Buonarottiho,  a to pro nás bylo hodně dobré doporučení, věřili jsme, že tam ta kvalita musí být, i když třeba důkladně schovaná.  Byli jsme ale rozhodnutí to s ním zkusit, věřili jsme, že to bude stát za to…“

A stálo, i když kůň přišel do Česka v řádně zbědovaném stavu. „Skoro se neudržel na nohou. Chtělo to napřed tři měsíce péče, aby se dal dohromady, a teprve potom jsme s ním mohli začít trochu pracovat.  Ukázalo se ale, že jsme se v něm nespletli, něco v něm skutečně bylo…“ Jenže ani poté, co Broughtona u Váňů přivedli zpět do dostihového provozu, neměl kůň vyhráno. „Po startu v Pise měl dlouho problémy s okem,  které se nezlepšovaly, a tak  jsme do Milána museli vyrazit bez  přípravného startu, Šel do té grupy prakticky  po pěti měsících pauzy, ale vůbec to na něm nebylo znát,“ konstatuje Váňa.

Cesta k milánskému vítězství podle něj byla složitá možná spíš zásluhou absence soupeřů, než jejich přemírou. „Moc se v tom dostihu necválalo, skoro půlku jsme si museli odvodit, pak se k nám přidal Pepa Bartoš a společně jsme udávali solidnější tempo. My jsme potřebovali, aby se nějak rychleji cválalo, kdyby totiž dostih  vypadal tak, že celou dobu klušete a v závěru se to rozjede, může z takového průběhu vyhrát prakticky kdokoli. Ale naštěstí jsme se ničeho takového nedočkali.“  Naopak, Váňovi se dočkali  triumfu, a spolu s čtvrtým místem Billyho Silvera  pobrali na tři čtvrtě milionu korun dotačních peněz.

„Možná by to mohl být i kůň do Francie,“ uvažuje nad dalším osudem Broughtona Josef Váňa mladší. „Jenže s pětadvaceti tisíci eur této výhry už by se tam asi do mnoha dostihů nevešel. Takže  je dost možné, že s ním budeme uvažovat pro letošní Gran Premio v Meranu.“ Italský překážkový vrchol pod Alpami se tak letos může proměnit  ve velký festival „Váňovců“, když prozatím na trať Gran Premia může zamířit pět koní podobné výkonnosti. I to je důkazem skutečnosti,  jak kvalitní soubor nyní v západních Čechách Josef Váňa trénuje, a druhý Josef Váňa jezdí. I když ten jezdí především v zahraničí. „A zatím by to tak mělo být i nadále, do Česka bych se mohl jako jezdec podívat možná v druhé pardubické kvalifikaci,“ uvažuje Váňa. „Prozatím to máme rozdělené tak, že Honza Kratochvíl obhajuje český šampionát, a já mu tam nechávám volnou cestu, v této části sezóny se soustředím na Itálii a Francii. Zatím nám to tak klape, takže není důvod něco měnit,“ dodává Josef Váňa mladší….