Sobotní pardubický mítink se – v případě Zlatého poháru už tradičně – potýkal s nezájmem diváků. Ti, kteří přece jenom přišli, ale ani v nejmenším nemuseli litovat. Zlatý pohár pod záštitou našeho třetího nejvyššího ústavního činitele J. Hamáčka byl totiž dokonalou ilustrací kvality,  jež v tomto případě nahrazuje kvantitu. Tu největší předvedl před startem poněkud opomíjený Dangerous Gleam a v cíli tak triumfoval po výborném výkonu žokeje Josefa Bartoše. Z něj se tak po zásahu se Zarifem stává letošní specialista na vrcholné pardubické události…

„Pro nás to není žádné velké překvapení,“ komentoval vítězství trenér Stanislav Popelka. „Dangerous Gleam už minule finičoval druhý za Mustamirem,  ukázal tedy, že formu i výkonnost má.  Dnes se dokázal ještě zlepšit, navíc si moc dobře porozuměli s žokejem Bartošem. Dangerous Gleam nám tady ukázal, co v něm je,  konečně prodal to, co jsme od něj čekali,“ pochvaloval si trenér Stanislav Popelka na konto  triumfu v půlmilionovém testu. 

Josef Bartoš v sobotu v Pardubicích předvedl, že šampionské tituly v Itálii  v minulých letech netěžil jen tak pro nic za nic.  Měl totiž velký podíl na vítězné taktice, a oprávněně se mohl v cíli radovat. „Já jsem s Dangerous Gleamem už absolvoval v Pardubicích i nějaké krosy, ale  on je to specifický kůň,  s kterým se v dostihu člověk dost nadře, a v krosech s ním byla vážně těžká domluva,“ komentoval Bartoš. „Jeho vrácení ke klasickým steeplům bylo určitě krokem správným směrem,  pro něj je to disciplína, kterou zvládá podstatně líp.“

Po jednom kroku správným směrem z hlediska volby disciplíny následoval druhý, a to volba úspěšné taktiky. „Už minule to dělalo dojem, že bude nejspokojenější, když si půjde to své, schovávat ho mezi koně, to pro něj moc není. Takže jsme si pro Zlatý pohár stanovili taktiku, že půjdeme za Trimem.  Jenže ten nakonec nestartoval, a tak jsme chtěli po nějakých 100 metrech jít do čela. No a když se nikdo dopředu nehnal, rozhodl jsem se na čelo jít hned po startu,“ komentuje Josef Bartoš. 

Toto rozhodnutí nakonec vedlo k nečekanému vítězství. „V druhém okruhu jsem chtěl tak od půlky postupně přidávat, věděl jsem, že Mustamir a Kifaaya mají závěr, s jakým se  těžko bojuje. Že ale to naše tempo bude na soupeře příliš, tomu  jsme sám dlouho nevěřil, věděl jsem od minula, co Mustamir dovede…“ Tentokrát ale v Pardubicích nepřišly velké chvíle pro Mustamira, ale právě pro Bartošova koně, který stupňovaným závěrem znechutil Zlatý pohár všem soupeřům.

A to ve stylu, kterým by  se nepochybně dalo uspět i v zahraničí… „Já bych ho ale do Itálie neposílal,“ říká Bartoš. „Tady mu to vyhovuje, a má tady před sebou velké dostihy, ve kterých se dá uspět. Navíc Merano by asi nebyla ta dráha, která by mu v Itálii úplně seděla, byl by to spíš kůň do Milána,“ domnívá se excelentní znalec italských dostihových poměrů.