Když před rokem a dvěma týdny Jak Kratochvíl vyhrál meranské Gran Premio, slavil tehdy největší úspěch své dosavadní kariéry.  A hned přesně věděl, o jaký další úspěch by stál Chtěl vyhrál Velkou pardubickou. Nyní se mu další meta bude vymýšlet hůře. V šestadvaceti má totiž na kontě triumfy v největších dvou dostizích, na které reálně český žokej dnes může dosáhnout. „Už můžeš jít do důchodu,“ radil mu žertem jezdecký kolega Jaroslav Myška s poukazem na tuto skutečnost.  Tam se ale Jan Kratochvíl ani v nejmenším nechystá..

„Letošní rok byl pro mě složitější. Byla tam dvě zranění, nic zvlášť vážného, ale to poslední znamenalo šest týdnů mimo sedlo. A když jste šest týdnů ze sedla, ztratíte formu, a člověk se do toho musí zase dostat,“ líčí jezdec, který v minulých dvou letech získal český šampionský titul, ale letos už s největší pravděpodobností neobhájí. Získal nicméně vítězství, které mu tuto ztrátu vynahradí. „Určitě, vyhrát Velkou pardubickou, to je sen každého jezdce u nás. Ne každému se splní, pro mě je to veliký okamžik, a člověk v takové chvíli zapomene na všechny bolesti.“

Pro samotného No Time To Lose měl samozřejmě  slova chvály, hrozivý odstup za francouzským hostem se mu  podařilo zachytit efektně na poslední chvíli i díky tomu, že v koně neztrácel důvěru. „Věděl jsem, že závěr můžeme zvládnout moc dobře, a Francouz před námi ke konci už tak suverénní nebyl. Dali jsme do toho všechno, já i kůň, tak, jak to bylo potřeba. Pak jsem najednou viděl, že ten náskok doženeme, byl to skvělý pocit…“ rozplýval se Jan Kratochvíl nad skutečností, že pro  stáj DS Paragan vybojoval tento triumf. Mimochodem, pro tohoto majitele jde teprve o páté dostihové vítězství za pět let existence stáje, a všechna čtyři její předchozí vítězství obstaral právě No Time To Lose, a pokaždé ho k triumfu dovedl právě Jan Kratochvíl.

„že je vážně moc dobrý, to jsem pochopil v loňské Ceně Labe, tam vyhrál impozantně, a i když tehdy dost soupeřů popadalo, nechal ve mně veliký dojem. A tu kvalitu prokázal,“ ujišťoval Jan Kratochvíl, kterého si Josef Váňa pro svou stáj vyhlédl i proto, že měl zkušenosti z parkurového skákání a není tedy „přeučeným rovinářem“, kterému v prvních fázích kariéry chybí cit pro skoky a překážky. Právě toto Kratochvíla učit nemusel, a vyplatilo se.

Mrzet vítězného jezdce nemusela ani skutečnost, že z dostihu samotného až tak moc neviděl. „Bral jsem si sebou jen dvoje brýle, to jsem ale netušil, jak hluboko v poli se budeme pohybovat,“ komentoval Kratochvíl. „Až do cílové roviny to bylo pak s mým výhledem všelijak, pak už se to ale všechno dalo dohromady.“ Své vítězství si možná vychutnal před blátem zkalený zrak, naštěstí ale bahno nesebralo elán ani jemu, ani jeho koni.

A tak mohl  vítězný žokej poslat svůj němý pozdrav k nebi, a utíkat se převléci do nového, čistého dresu. „Dostih jsem jel v tom starém, jsem takový, že jsem nechtěl nic měnit, i když pan majitel speciálně pro Velkou pořídil nový. Jel jsem tedy v tom starém, byl dokonce natržený pod ramenem,  ale ukázal se jako vítězný. A nový zbyl čistý na dekoraci,“ smál se čistý vítěz Velké s letopočtem 2017.