Žokej Filip Minařík má za sebou další zkušenost v proslulém Japan Cupu. V sedle Guignola v Tokiu získal deváté místo, ze země vycházejícího slunce se však zdaleka nevrátil jen se skvělými zážitky z největší japonské dostihové události.  Po dlouhých letech marné snahy mu totiž Japonci nyní vyplnili jeden velký profesní sen, a Minařík se do Japonska  jako žokej vrátí. V únoru a březnu totiž obdrží tamní  krátkodobou žokejskou licenci a zapojí se do regulérního japonského dostihového provozu…

„Je to pro mě splnění snu,“ přiznává. „Žádost o licenci už jsem si tam podávat několikrát, ale pokaždé mi ji zamítli. Když jsme tam ale minule byli na Japan Cupu,  objevily se náznaky, že bych uspět mohl, a když jsme teď přijeli naposled do Tokia, ukázalo se, že tentokrát jsem s tou žádostí uspěl. A to je pro mě veliká věc.  Už dlouho jsem stál o to získat licenci právě v Hongkongu nebo v Japonsku a teď se to povedlo, přitom Japonsko z těch dvou zemí je  pro mě určitě ta lepší možnost,“ pochvaluje si Filip Minařík, který dnes  po návratu v Japonska jezdí ve Francii.

Pokud jde o samotný Japan Cup, věří Minařík, že s Guignolem dosáhli na vrchol jeho současných možností. „Já jsem si ten dostih báječně užil. Jako vždy ho provázela perfektní organizace a my měli dobrou pozici, bohužel ale kůň už neměl tu svou úplně nejlepší formu.  V té věřím, že se mohl poprat někde kolem pátého místa, ale nakonec i takto na něj zbylo nějakých padesát tisíc eur dotace, takže úplně naprázdno nevyšel a ten výsledek pro nás znamenal celkem spokojenost.“

Minařík se ovšem posadil i mimo hlavní dostih na místní koně, a to mu ještě vylepšilo pocity z nejčerstvější návštěvy země vycházejícího slunce. „Jsem za tu šanci vděčný, dostihy v Japonsku jsou obecně veliká zkušenost,“ konstatuje s vědomím, že ho v době jeho angažmá zřejmě nečekají ti nejšancovější koně. „Na to, abych jezdil takové koně, jaké dostávají v Japonsku Demurové nebo Lemaire,  na to asi nedosáhnu, ale oni jsou v Japonsku hodně populární a mají tam celoroční licence. I tak je ale taková licence velkou možností, vždyť tam i nejmenší dostih programu jedete o nějakých padesát tisíc eur, vydělat se tam dá určitě skvěle…“

Kromě radosti pro Minaříka znamená japonské angažmá také změnu plánů. „Obvykle jsem si v zimě udělal i nějakou dovolenou, na to teď asi čas moc nebude. V lednu se dám zavřít na rehabilitační kliniku s ramenem, abych byl do Japonska připravený, teď je přede mnou ještě rozhodnutí, jestli se do konce roku budu prát v Německu o šampionát,“ dodává Filip Minařík. „Proti té šanci v Japonsku se to teď jeví jako malý cíl, a tak si ještě musím rozmyslet, jak k prosincovým dostihům v Německu přistoupit.“