Přesně takovou hvězdu si Praha pro Evropský pohár žokejů přála. Christophe Soumillon v Praze bavil diváky i sebe, a v poslední možné chvíli si také zajistil  vítězství v hodnocení žokejského poháru. Poslední zářijová sobota ale v jeho podání ani tak nebyla o velkém souboji, ale o pohodě, kterou ostatně vyzařovali  všichni zúčastnění žokejové. Jaké dojmy si ale z Chuchle odnesla největší hvězda odpoledne?

l Jak se vůbec zrodilo vaše angažmá v Praze?  Bylo to hodně složité?

„Vlastně nebylo. Před několika týdny mě oslovil Václav Luka, s kterým jsem několikrát spolupracoval ve Francii a letos i v Anglii.  Zeptal se mě, jestli bych na tuto akci do Prahy nepřijel. Byl jsem zvědavý, a tak jsem si ověřil, že na tuto sobotu nemám žádné povinnosti na jiných koních a brzy jsme se dohodli.“

l A jste po skončení dostihů rád, že jste se dohodli?

„Určitě jsem.  Že jsou zdejší koně na úrovni, to vím i z jejich startů ve Francii.  V Praze jsem ale dosud nikdy nejezdil a zdejší dostihy jsou pro mě milým překvapením..  Kvalitní dráha i zázemí, ale především lidi. Diváci jsou v Praze fantastičtí a milí, je vidět, že mají zájem a že se na dostihy přišli bavit. Já jsem nyní jenom rád, že jsme k té zábavě mohli přispět. Pokud jde o Prahu, bohužel jsem z ní jinak prakticky nic nestihl, ale to, co jsem při krátké procházce viděl potvrzuje, že to je krásné město, které stojí za návštěvu.“

l A co samotný žokejský pohár, jaké dojmy si z něj odvážíte? Vy jste se už zúčastnil řady žokejských zápolení v různých částech světa, kam byste zařadil to pražské?  

„Dojmy jsou určitě  hodně dobré. Tato soutěž se mi zamlouvá.  Žokejských soutěží po světě je celá řada a  myslím, že mezi jezdci jsou populární. Je to něco jiného než obvykle, a baví to jak nás, tak diváky. Praha to pěkně dokumentovala a musím přiznat, že pro mě to byl jeden z tří nejlepších žokejských závodů na světě.  Víte, při jejich popularitě skoro ve všech zemích je pro mě záhada, proč takovou soutěž nemám také ve Francii. Britové mají pro žokeje Shergar Cup,  jinak se zápolí v dalších evropských zemích, ale i mimo  Evropy – v Japonsku, Jižní Africe, Hongkongu… kde si vzpomenete. Jenom ve Francii taková soutěž chybí.“

l Ve Francii se ale za týden koná největší  dostih Evropy. Budete při něm opět spolupracovat s trenérem Lukou?

„Bohužel ne. Nagano Golda už jsem jel dvakrát a myslím, že pokud se ho v dostihu podaří ponechat v klidu, mohl by se slušně prosadit i v Longchamp.  Já ho ale jezdit nemůžu, v dostihu jezdím pro japonského majitele, s kterým jsme v minulosti spolupracovali. Protože za několik týdnů zamířím jezdit do Japonska na čtyři měsíce, neměl jsem jinou možnost než ve Vítězném oblouku jezdit pro Japonce. Ale s Nagano Goldem a celým týmem se určitě v Paříži zase potkáme.“

l A Praha? Vrátíte se se na dostihy třeba za rok?

„Rád,  jestli bude možnost. U mě je rozhodující, jestli mě nevyužijí majitelé, s kterými spolupracuji. Dnes jsem nemusel jezdit do Newmarketu, a místo toho jsem mohl jet sem.“

l Dvě vítězství, třetí místo v hlavním dostihu, pojedete do Paříže spokojený?

„Určitě ano, už kvůli té atmosféře. Pro diváky to bylo dramatické do posledního dostihu a bavilo je to stejně jako nás.  Já vím, že jsem seděl na některých favoritech, kteří neuspěli.  Jenže nakonec jsme vyhráli poslední dostih a na pohár to stačilo.“