Od roku 2005, kdy vyhrál Velkou Dirk Fuhrmann na Maskulovi, nebyl žádný cizí žokej k vítězství blíž než letos Thomas Garner. V sedle Strettona mu dnes chybělo na vítěz u cílového sloupku jedna a čtvrt délky.  Je to hodně nebo málo?  Porážka tímto poměrem v dostizích  je určitě důstojná,  jenže když vám takový kousek zabrání ve vstupu do historický knih, potěšeni jím určitě nebudete…

„Druhé místo je skvělé, ale i tak nemůžu říct, že bych s ním byl spokojený,“ uvažoval po doběhu Thomas Garner. „Když už jsme byli tak blízko, měli jsme ten dostih vyhrát.  Bylo to na dosah. Ale co, loni jsme byli třetí, letos druzí, tak mi nezbyde než se sem vrátit ještě jednou a vyhrát Velkou pardubickou v příštím roce. Je to dostih, který za to stojí. “

l V čem byl rozhodující faktor pro „až“ druhé místo?

„Prohráli jsme s lepším koněm. Přišel  ještě s něčím navíc, co my jsme neměli, a proto jsme taky nestačili na vítězství. Ale když si to vezmete z druhé strany, Stretton předvedl vynikající výkon.“

l Dá se srovnat e, který jste si užil dnes, se Strettonovým výkonem v loňské Velké?

„Těžko srovnávat něco takového.  Stretton je v podstatě pořád stejný, a v obou ročnících se předvedl výborně,  odvedl kvalitní výkony.  Letos  neskákal vždycky tak čistě jako loni, zato tam možná bylo víc síly. Na pardubickou dráhu je to výborný kůň.

l Takový, který může Velkou pardubickou jednou vyhrát?
„Ano, a bude moc rád, když se na něj při té příležitosti vrátím.“

l Vy jezdíte především v Británii, ale zúčastnil jste se letos i překážkových dostihů v USA.  Zkušenost odtud a z Česka, to je asi něco docela jiného, že?

„Ano, americké překážky mají k tomu, jak se běhá tady, hodně daleko.  Jsou to v podstatě dvě jiné disciplíny.“

l Jako jezdci se vám, „změna disciplín“ zamlouvá?

„Jsem rád, když dostanu šanci v zajímavých dostizích v cizině. A zvlášť Velká pardubická, jezdit v ní, to je pro mě splněné přání.“