Druhý start L´Estrana v meranském Gran Premiu, druhé vítězství, Stejně jako před rokem poté, co je na startovní listině  obávaná francouzská konkurence i elita „travnatých“ překážkářů od nás i z Itálie. Žokej Josef Bartoš, trenér Josef Váňa mladší majitel J. Aichner opět vystoupali na italský dostihový olymp.  Tentokrát se tak stalo pod zasněženými Alpami a před návštěvou, limitovanou na 1500 diváků.

„L´Estran je lepší než loni“

O tom je v souvislosti se svým svěřencem přesvědčen trenér Josef Váňa mladší.  L´Estran totiž v letošním ročníku dokázal uspět poté, co tempo udal francouzský superfavorit Le Costaud, a v cílové rovině neměl problém ani s nejlepším z krajanů. „Letos to byl určitě kvalitnější dostih než loni, asi jeden z nejkvalitnějších ročníků Gran Premia, jaké Merano v posledních letech vidělo,“ domnívá se Josef Váňa mladší. „Tempo bylo skutečně hodně kvalitní, a podílelo se na tom, že se oddělili ti nejlepší, ukázalo se, jak na to kdo opravdu je. L´Estran s Francouzem stíhal, a hlavně, když přišli do roviny, říkal Pepa Bartoš, že stačil jeden pokyn a on zrychlil, jako by v sobě těch pět kilometrů už neměl.  Byl to prostě parádní výkon, já jsem z něj byl nadšený…“

A protože Váňa jako jezdec a nyní i jako trenér už s Gran Premiem má řadu zkušeností, jeho ocenění letošního ročníku samozřejmě má svou váhu. Na radosti z úspěchu mu nic nesebrala ani skutečnost, že se v Meranu  tentokrát neslavilo před „plným domem“. „Mělo to něco co sebe, když se pro změnu na závodišti při Gran Premiu nemusíte prodírat davy diváků.  Já jsem si i ten letošní ročník užil náramně, to, co L´Estran předvedl, bylo totiž vážně mimořádné,“ míní trenér, jehož dosavadní bilance v Gran Premiu je stoprocentní – dva ročníky a dvě vítězství. „I Northerly Wind ukázal, že to je hodně dobrý kůň,“ dodal na konto největšího soupeře.

Pozitivní dojmy si Josef Váňa z Itálie tentokrát přivezl i přesto, že na oslavu triumfu tentokrát nenásledoval let vrtulníkem přes Alpy, jak si to vítězové užili v loňském roce. „To ale nijak nechybělo, já jsem si to i tak výborně užil. Dnes jsme běhali v Lysé, takže jsem se jen chvilku zdržel na after party s majitelem, a pak jsem spěchal domů,  ten skvělý pocit ale samozřejmě zůstává,“ doplňuje Váňa mladší.

Po klukovině bez Velké?

Méně pozitivní pocity si z Merana přivezl vítězný žokej Josef Bartoš. „Dostih  pro mě byl výborný,“ kosntatuje. „Jenom po startu tam bylo nějaké naražení, ale od druhé třetiny už jsme měli parádní průběh.  Věděl jsem, že sedím na spolufavoritovi, a to nám hodně pomohlo do klidu. Od půlky už jsem věřil, že by to mohlo vyjít. Hlídal jsem si, aby nám Francouz neodskočil třeba přes deset délek, a celkem se to dařilo.  Bylo to hezké vítězství, z mého pohledu bylo vidět, že sedím na hodně kvalitním koni,“ pochvaloval si průběh vítězství.

„Ty emoce, které člověk zažil z prvního vítězství, ty tomu ale pro mě tentokrát chyběly. Loni to bylo něco, co se povedlo poprvé, a dlouho jsem o to stál. Letos jsme obhájili v pozici, když to spousta lidí čekala. Takže možná spíš takový pocit splněného úkolu, nebyl to úspěch v situaci, kdy ho od nás nikdo nečekal," líčí Josef Bartoš pocity z druhého zisku Gran Premia v posledních dvou letech.

Skutečnost, že letos porazili kvalitnější francouzskou konkurenci než loni, si považuje, byť na konto  Le Costeauda konstatoval: „Na jednom skoku udělal chybu a dost se tam bouchl, po doběhu to vypadalo na nějaký zdravotní problém. Určitě to byl kvalitnější soupeř než další Francouzi, které L´Estran  zatím potkal,“ dodává na konto favorita Gran Premia, který nakonec dokončil na šestém místě.

Velmi spokojený byl v Meranu Josef  Bartoš i se sobotními výsledky. „Vlastně jsem si říkal, že když by se vyhrálo třikrát na celém mítinku, budu spokojený v Gran Premiu i s umístěním. To, co předvedl v sobotu Gangster de Coddes mi udělalo velkou radost, myslím, že to bude hodně zajímavý kůň do budoucnosti. No a Broughton na krosu tentokrát dělal přesně to, co jsem si představoval, v závěru dokázal ještě zabrat, a tak jsme vyhráli další velký dostih,“ chválí  Josef Bartoš, který se pro Gran Premio dostal do dobré fyzické kondice. „Když jsem před dvěma týdny v Praze vyhrál s Capivarim, měl jsem toho dost, rameno hodně bolelo a vyl jsem ve stavu, že bych si třeba tak náročné dostihy jako Gran Premio asi jezdit nedovolil. Udělal jsem ale za tu dobu hodně práce v rehabilitaci a v bazénu, takže nakonec  pro jízdu v Gran Premiu všechno vyšlo jak mělo…“ komentoval svůj zdravotní stav před meranským mítinkem.

Ne vše mu ale v Meranu vyšlo tak, jak si představoval. „Start s Capivarim, to nebylo dobré, na rozdíl od Prahy mu to tentokrát dostih vůbec nechutnal, nechtělo se mu.“ Horší moment než Capivariho neochota se podílet na úspěšném tažení meranskými dostihy ale Bartoše čekal po Gran Premiu.

„Udělal jsem tak  ze sedla Dettori Jump  a hned jak jsem dopadl, věděl jsem, že je něco špatně, křuplo mi v koleni a přišla velká bolest. Vyhlášení jsem ještě nějak absolvoval, ale bolelo to tak, že jsem si je zvlášť neužil, a dnes, když jsme autem přijeli domů,  jsem s oteklým kolenem skoro ani nemohl dojít od auta.“

Zítra Josefa Bartoše čeká vyšetření v plzeňské nemocnici, které by mělo stanovit diagnózu. „Nikdy jsem s kolenem podobný problém neměl, ale teď to nevypadá dobře.  Než budu vědět něco od doktorů,  vůbec nedokážu říct, co to bude znamenat pro další ježdění.“ Nebo spíše neježdění, uvědomuje si Josef Bartoš. Příští týden se koná Velká pardubická, kde měl obhajovat vítězství s Theophilem. „Udělal jsem hloupou klukovinu a moc mě to mrzí, s Theophilem jsme myslím vytvořili dobrou dvojici. Jestli to s mým kolenem bude špatné, museli by na něj Váňovi na poslední chvíli hledat nového jezdce,“ uvědomuje si nedělní trochu smutný hrdina z Merana.