Dostihový svět dodatečně blahopřeje Františku Vítkovi, vynikajícímu překážkovému jezdci a nesmírně úspěšnému trenérovi k nádhernému životnímu jubileu, osmdesátým narozeninám, které oslavil v pondělí 17. září.

V pražském nakladatelství Práh vyjde krátce před letošní Velkou pardubickou, která se koná 13. 10., životopisná kniha o slavném dostihovém jezdci a trenérovi Františku Vítkovi.

Právě dnes 17. září slaví své pětasedmdesátiny let František Vítek.  Dvojnásobný vítěz Velké pardubické z let 1963 a 1965 byl jako jezdec i sedminásobným československým překážkovým šampiónem. Ještě mnohem bohatší je ovšem trenérská část jeho obdivuhodné dostihové kariéry. Připravoval především rovinové koně, které dovedl ke stovkám vítězství. Jeho svěřenci vyhráli třicet klasických dostihů, z toho 6x derby – v letech 1979 (Valdaj), 1980 (Latina), 1988 (Arva), 1989 (Lancelot), 1991 (Lykeion) a 1995 (Regulus).

24. kapitola: NA KONCI TISÍCILETÍ (6. část)

Přestože bez Vlastimila Smolíka „už to nebylo ono“, je třeba si uvědomit relativnost těchto Františkových slov. S méně kvalitními koňmi, a bez stálého, skutečně vynikajícího prvního jezdce, trenér Vítek vyloženě kouzlil. I když už jeho koně nevítězili v prestižních dostizích tak často, dokázal ještě v letech 1997 a 1999 vydobýt další dvě prvenství v republikovém šampionátu trenérů. V prvním případě, kdy byl první s obrovskou převahou, vyhráli jeho svěřenci 35x, ve druhém 21x. V roce 1998 byl s 16 úspěchy třetí, a v roce 2000 za Tomášem Šatrou na body dokonce těsně druhý. Na počet vítězství (24) byl však opět nejlepší. 

Pozn. autora:
Na konci minulé, 4. části 24. kapitoly jsem avizoval závěr literárního zpracování životního příběhu Františka Vítka na středu 5. června. Snad mi čtenáři Dostihového světa prominou, že s úplně posledním dílem tohoto vyprávění se budou moci seznámit ještě o týden později. Tedy ve středu 12. června.
PF

24. kapitola: NA KONCI TISÍCILETÍ (5. část)
Vítězstvím Reguluse v St. Leger 1995 se počet klasických vítězství koní trénovaných Františkem Vítkem na rovnou třicítku nejen zaokrouhlil, ale také uzavřel. Významných úspěchů však jeho svěřenci dosáhli potom ještě celou řadu. Přesto František tvrdí, že poté, co se jeho a Smolíkova cesta rozešly, už to nebylo ono. Že může jít o rozhodující předěl v jeho i Vlastově kariéře, cítil František od okamžiku, kdy mu jeho dlouholetý první jezdec své rozhodnutí oznámil.

24. kapitola: NA KONCI TISÍCILETÍ (4. část)

Syn věhlasných rodičů
Necelé dva měsíce po šokující Smolíkově tragédii poslal František Vítek poprvé na start jednu ze svých dvouletých akvizic. Byl jím Regulus. V Napajedlích narozený a odchovaný syn ne ledajakých rodičů – Lincolna a Redakty, která přicestovala do svého rodiště k připuštění ze slavného německého hřebčína Schlenderhan. Byl to samozřejmě původ jako hrom. Otec, syn Masise a Likoni, sám na naše poměry také vynikající plemeník. Matka, dcera Dakoty a Redaktion, trojnásobná klasická vítězka, vrstevnice a soupeřka Kleóna, v roce 1985 nejlepší starší klisna v NSR. V následujícím roce tu byla zařazena do chovu. U nás o ni v chuchelské stáji Hřebčína Napajedla pečoval jako trenér Jaroslav Mašek, Františkův dlouholetý kolega a zároveň jeden z jeho velkých konkurentů. V NSR se pak klisně věnoval Heinz Jentzsch.

24. kapitola: NA KONCI TISÍCILETÍ (3. část)
Vlasta Smolík v Chuchli
Smolíkův přestup do Chuchle však Františka Vítka trápil i kvůli něčemu jinému. Ne jednou, a ne pouze několikrát, si nemohl nepovšimnout, že z patnáctinásobného šampióna, našeho nejúspěšnějšího žokeje všech dob, se ve zdejší specifické společnosti lidí ze stájí stává tak trochu někdo jiný. Že se přičiněním atmosféry, která ve Vlastově staronovém působišti panuje, posouvá stále blíž k těm, kteří ji spoluvytvářejí. Kteří jsou sice realitou, ne však ozdobou zdejšího prostředí. K těm, kteří jistě nejsou žádní společenští vyvrhelové, ale kteří přece jen přistupují ke své práci a vůbec k životu a jeho hodnotám způsobem, jenž byl Františkovi, při vší jeho tolerantnosti a pochopení pro různé lidské slabosti, vždy cizí.

24. kapitola: NA KONCI TISÍCILETÍ (2. část)
Lévi
Napětí mezi dvěma protagonisty československého turfu sedmdesátých a osmdesátých let postupně povolovalo. Oba si ale museli zvykat na to, že už k sobě nepatří, alespoň ne do té míry jako dříve. Rozhodně si však jeden druhého nepřestali vážit. Věděli dobře, co pro sebe znamenali, jejich zájmem nebylo všechno zpřetrhat. Vlasta, František to na něm pozoroval stále zřetelněji, měl v souvislosti se svým odchodem z Lysé výčitky svědomí. Trenérovi ho bylo nakonec čím dál víc líto. I proto se nechtěl, ale také nemohl, zříci Vlastova jezdeckého mistrovství. Musel se však smířit s tím, že se Smolíkem nemůže počítat kdykoli. V průměru to nakonec vycházelo tak na jeden až dva dostihy za odpoledne, samozřejmě ty velké.

Sedmnáct vyhraných šampionátů

Zatím jsme se ještě konkrétněji nezmínili o triumfálním tažení Františka Vítka československými trenérskými šampionáty. Je nejvyšší čas to napravit. Poprvé na tento trůn usedl v roce 1974. Pouhé dva roky po tom, co započala spolupráce s JZD Všelibice, především pak s jeho předsedou Vladislavem Hvízdalem. Byla to také sezóna, kdy první kůň ve Františkově tréninku vyhrál klasický dostih. Vlastně hned dva. Flexareta tehdy zvítězila jak v Jarní ceně klisen, tak v Oaks. V jejím sedle byl v obou případech Vlastimil Smolík, který se právě tentýž rok stal „na plný interní úvazek“ Františkovou jezdeckou jedničkou. 

23. kapitola: OD CENTURIE K LYKEIONOVI (5. část)

Třetí ve Velké jarní, první ve Velké červnové

Majitelem dvouletého Lykeiona byl, jak se můžeme dočíst v listinách vítězů a jiných historických análech, K. p. (Koncernový podnik) Tlumačov – Napajedla II. Do další sezóny však už vstoupila největší Františkova naděje pro klasické dostihy roku 1991 jako kůň, u jehož majitele bylo uvedeno: Nicola Arend – Napajedla. Nicola Ahrend byla mladá německá podnikatelka, známá Tomáše Mittelsteinera, později také jeho zaměstnavatelka, která tehdy, a pak ještě několik dalších let, žila v Československu. Lykeion splnil i jako tříletý hned v prvním dostihu beze zbytku Vítkovy představy. Na obnoveném závodišti ve Velké Chuchli navázal na karlovarské úspěchy. Po obrovském souboji se svými největšími soupeři vyhrál Memoriál Václava Michala pro tříleté hřebce. Dramatičnost toho, co se dělo na předních místech v závěru dostihu i na samotné cílové metě dokonale vystihuje výrok rozhodčích: boj hlava – krk – 1. Vlastimil Smolík zase jednou uplatnil své obrovské zkušenosti i obdivuhodnou sílu v rukách.