Třiatřicetiletý žokej Radek Koplík má na svém kontě čistou šedesátku jedničkových úspěchů. Vyhrál Jarní cenu klisen (2002 - Larrimah), Velkou jarní (2008 - Dick Morris), dvakrát Oaks (2002 - Larrimah a 2013 - Saltanat). V Českém derby již poznal, jaké to je být třetí (2002 – Larrimah) i druhý (2006 – Normen, 2008 – Vitulus), avšak vítězství mu zatím uniká. V neděli se při svém jedenáctém pokusu pokusí přepsat historii a přidat i tento triumf, triumf nejcennější…

Co pro Vás znamená derby?
Je to jeden cíl, který chce úplně každý. Je jedno, kde k tomuto cíli dojdete, hlavně když vyhrajete.

Jak jste prožíval své první derby, byly to velké nervy?
Při mém prvním derby jsem byl samozřejmě trochu nervózní. Jezdil jsem koně od nás ze stáje a nechtěl jsem zklamat důvěru. Derby je pro každého koně jen jednou a tak to může být i u majitele.

V roce 2006 jste vyhrál s Normenem Slovenské derby, jaký to byl pocit?
Když jsem vyhrál derby, byl to krásný zážitek. Bylo to pro naši stáj, bratra, vlastně celou rodinu. Vzpomínám si, že René mě byl podpořit u startovních boxů. Zážitek z vítězství se nedá popsat… Když člověk projíždí cílem a slyší hukot tribun, úplně ho zamrazí.

Je pro žokeje větší závazek jezdit v derby koně ze stáje?
Myslím, že závazek je to pořád stejný, protože všechny stáje dělají pro přípravu vše. Není v tom rozdíl, žokej musí jet naplno pořád.

Vyhrál jste derby na Slovensku, i když u sousedů, je to přece jen už zahraničí. Pozná to žokej na reakci publika?
Ať vyhráváte kdekoliv, publikum jásá. Hukot tribun je při derby větší než jindy. Nejlíp to vnímáte ve chvíli, kdy se vracíte k cíli.

Jak vidíte letošní České derby, kdo je pro Vás favoritem?
Favority jsou koně od pana Šavujeva a potom Dumnonia od Pavla Tůmy. No a pro mě samozřejmě můj Ideal Approach.

Foto: Lenka Lojová, Petr Guth a archiv Radka Koplíka