Sedmiletý ryzák Peintre Abstrait je tentokrát jediným zástupcem velkokarlovické  centrály na startovní listině Velké. „Letos se připravujeme v klidu, bez tlaku, spíše jako outsideři a příprava probíhala úplně hladce, bez klopýtnutí …“ popisuje přípravu koně jeho trenér, Radek Holčák. „Když to vezmu reálně, na tu úzkou špičku pole, myslím, že při normálním průběhu dostihu, nemáme. Pokud by se nám tedy podařilo získat některou z těch koncových dotací, do 7. místa, byl bych maximálně spokojen,“ prohlašuje realisticky. „I když, maximálně… jsem soutěživý a Velká je Velká, je to o štěstí a stát se může cokoli,“ dodává vzápětí.

„V posledních dnech jsme zavlažovali, teď čekám, že nám pomůže počasí,“  zní z Pardubic hlas Jiřího Jandy, který má na starosti tamní dráhu. Její kontrola včera proběhla bez zásadních výhrad, rozhodně ale není situace taková, že by si  nyní Jandův malý tým mohl vzít až do neděle dovolenou. „Bylo tam několik věcí,  na které jsme byli upozornění,  vesměs ale šlo o menší úpravy  u některých skoků a na oranici,“ konstatuje Jiří Janda. „Do víkendu bude všechno tak, jak být má,“ dodává.

Svěřenci trenéra Čestmíra Olehly do Velké pardubické obvykle chodí se  značnými ambicemi,  byť od dob Registany čeká tent trenér na dalšího vítěze. I loňské druhé místo Ronina signalizuje, že velká očekávání  nebývají lichá.  Jediný letošní vyslanec ze Světlé Hory, Klaus, loni ovšem ambice tak docela nenaplnil. V aktuální sezóně zůstával povětšinou schovaný, a žokej Jaroslav Myška má pro velký dostih jednodušší situaci v tom, že letos by se výrazný úspěch tohoto koně řadil mezi překvapení.

V jiném článku se na webových stránkách Dostihového světa věnujeme koním bílé barvy, kteří dokázali ve Velké pardubické zvítězit. Byli pouze čtyři, víc ne. Dosavadní historie ovšem zná ještě jinou čtveřici koní, největších z velikánů, kteří měli možnost, a také se o to pokusili, vyhrát ji čtyřikrát v nepřerušené řadě. Byli to Epigraf v roce 1960, Železník v roce 1990, Peruán v roce 2001 a Tiumen v roce 2012. Dodejme, že až dosud, jako jediný z tohoto kvarteta hrdinů, vyhrál tolikrát Velkou pardubickou Železník. Počtvrté se mu to ovšem podařilo až dva roky nato, co s Josefem Váňou dovršil svůj nepřerušený vítězný hattrick. Zmiňme se ale ještě o jiném trojnásobném držiteli triumfu Sagarovi. Tomu pokus o ten čtvrtý znemožnil osud. Fenomén z let 1981 – 1983, vždy s Pavlem Liebichem, se dva měsíce před VP 1984 při kvalifikačním dostihu ve svých devíti letech vážně zranil a jeho kariéra překážkového koně tím velice předčasně skončila.

Velká pardubická bývá často označována za nejčeštější z českých dostihů, v této souvislosti pak možná zarazí, že většina jezdců,  kteří se v letošním ročníku svezou, jsou – alespoň částečně – cizinci.  Čistě českých jezdců je na startovní listině pouze deset.  Jedenáctku cizinců a „cizinců“ letos tvoří Liam Treadwell, Alail de Chitray, Sam Waley-Cohen, Martin Ferris,  Richard McLernon, Marc Antoine Dragon, Freddie Mitchell, ale také Slováci Lukáš Matuský a Jaroslav Brečka.   Poněkud zamotanější je „cizinectví“ obou jezdců, kteří budou v sedlech koní stáje DS Pegas.. Francouz Thomas  Boyer totiž aktuálně jezdí  a působí v České republice, Jan Faltejsek zase pro změnu  žije a jezdí ve Francii a jezdí s francouzskou dostihovou licencí.

Trojici koní do Velké pardubické v letošním roce veze irský trenér Enda Bolger.  Muž, který s Risk of Thunderem dokázal v Pardubicích „urvat“ druhé místo, ale na vítěznou bránu bušil v minulosti marně. Nyní  by svou bilanci rád  s Freneys Well, Zest for Life a Mount Sionem  změnil, a proto své koně poslal Evropou k východu. „S čím budu v neděli spokojen? Když budeme první, druzí a třetí,“ říká proslulý irský trenér  před pardubickým mítinkem, samozřejmě ovšem s velkou humornou nadsázkou.

Se startovním číslem jedna jde do letošní Velké pardubické klisna Cantridara (na snímku vpravo), která se kvalifikovala na poslední možnou příležitost a vedl ji tehdy Dušan Andrés. Ten měl ale ve Velké dohodnuto jiné angažmá, a tak jej pro  český dostih dostihů zastupuje mladík z britských ostrovů Freddie Mitchell. Jeho britské a irské statistiky hovoří za posledních pět let o osmnácti startech a dvou vítězstvích, čímž nesplňuje kvalifikační podmínky jezdců pro účast ve Velké pardubické. Na doporučení výboru České asociace steeplechase byla ale Mitchellovi Radou Jockey Clubu ČR  pro ježdění ve Velké udělena výjimka. Důvod? Podle výkladu vedení ČASCH  nejsou lidi… lépe řečeno jezdci…

Stav pardubické dráhy, to je otázka, která před Velkou pardubickou přichází na přetřes pravidelně. Její naléhavost zdůraznila především předloňská zkušenost a situace, kdy bylo závodiště ponecháno bez velké péče a dostih zachraňoval prakticky až „Svatý Petr“ dešťovými přívaly v pravý čas.  Zatímco v roce 2011 se před Velkou často hovořilo o tom,  že pořadatelé dráhu nechali dojít do nejhoršího stavu a poslední desítky let, nyní se zdá, že podobné nebezpečí  nehrozí.

Mnozí si možná ještě vzpomenou na to, jak Josef Váňa před časem vyprávěl o jednom svém nočním snu. Zdálo se mu, že přijíždí jako první do cíle Velké pardubické v sedle bílého koně. K tomu, aby se tento jeho sen proměnil ve skutečnost, chybělo osminásobnému vítězi našeho nejslavnějšího dostihu v roce 2002 devatenáct délek. Váňa tehdy vedl sedmiletého bělouše Kedona a sto dvanáctý ročník dokončil v jeho sedle na třetím místě – za Maskulem a dalším svým svěřencem Decent Fellowem.
Prvenství bílých koní ve Velké pardubické, která se běhá od roku 1874 a má za sebou 122 ročníků nebylo mnoho. Dokonce se dá říct, že vítězství koně této barvy je vlastně pozoruhodná událost sama o sobě. Bylo jich totiž dosud pouze šest.  Navíc se o ně zasloužili jenom čtyři koně. Dvěma z nich se totiž podařilo zdolat všechny své soupeře dvakrát. A to dokonce ve dvou letech po sobě.

Po pěti letech, která z hlediska angažmá ve Velké  pardubické strávil v sedle Sixteen, si Josef Bartoš letos poprvé sedne  ve vrcholné události české překážkové sezóny na jiného koně. Tím nebude nikdo jiný než Trezor. V loňském ročníku se dlouho zdálo, že právě on by mohl být jediným reálným soupeřem suverénní Orphee des Blins, ale nakonec i jeho její tempo udolalo.  Letos s Josefem Bartošem v sedle bude  Tiumenův  mladší následovník mít za úkol zkusit něco, co na favorizovanou klisnu (a všechny ostatní soupeře) bude platit.