Sedmnáct vyhraných šampionátů

Zatím jsme se ještě konkrétněji nezmínili o triumfálním tažení Františka Vítka československými trenérskými šampionáty. Je nejvyšší čas to napravit. Poprvé na tento trůn usedl v roce 1974. Pouhé dva roky po tom, co započala spolupráce s JZD Všelibice, především pak s jeho předsedou Vladislavem Hvízdalem. Byla to také sezóna, kdy první kůň ve Františkově tréninku vyhrál klasický dostih. Vlastně hned dva. Flexareta tehdy zvítězila jak v Jarní ceně klisen, tak v Oaks. V jejím sedle byl v obou případech Vlastimil Smolík, který se právě tentýž rok stal „na plný interní úvazek“ Františkovou jezdeckou jedničkou. 

23. kapitola: OD CENTURIE K LYKEIONOVI (5. část)

Třetí ve Velké jarní, první ve Velké červnové

Majitelem dvouletého Lykeiona byl, jak se můžeme dočíst v listinách vítězů a jiných historických análech, K. p. (Koncernový podnik) Tlumačov – Napajedla II. Do další sezóny však už vstoupila největší Františkova naděje pro klasické dostihy roku 1991 jako kůň, u jehož majitele bylo uvedeno: Nicola Arend – Napajedla. Nicola Ahrend byla mladá německá podnikatelka, známá Tomáše Mittelsteinera, později také jeho zaměstnavatelka, která tehdy, a pak ještě několik dalších let, žila v Československu. Lykeion splnil i jako tříletý hned v prvním dostihu beze zbytku Vítkovy představy. Na obnoveném závodišti ve Velké Chuchli navázal na karlovarské úspěchy. Po obrovském souboji se svými největšími soupeři vyhrál Memoriál Václava Michala pro tříleté hřebce. Dramatičnost toho, co se dělo na předních místech v závěru dostihu i na samotné cílové metě dokonale vystihuje výrok rozhodčích: boj hlava – krk – 1. Vlastimil Smolík zase jednou uplatnil své obrovské zkušenosti i obdivuhodnou sílu v rukách.

Vzpomínka na Čányho, Jana Košťála (1944 – 2013)

Když jsem se v roce 1977 stal zaměstnancem Státního závodiště v Praze a postupně začal pronikat do zázemí našeho dostihového sportu, seznámil jsem se, a v některých případech i spřátelil, s řadou našich předních jezdců. To platilo i o trojici našich tehdy nejúspěšnějších žokejů. Od nejstaršího k nejmladšímu, byli to ovšem vrstevníci, Ferdinandem Minaříkem, Janem Košťálem a Vlastimilem Smolíkem. Třemi velkými individualitami, třemi osobnostmi, z nichž ovšem ani jedna do té doby nikdy nevyhrála derby. Na rozdíl od Vlasty Smolíka to Ferdovi Minaříkovi a Honzovi Košťálovi nebylo souzeno ani později.

23. kapitola: OD CENTURIE K LYKEIONOVI (4. část)
Naděje i obavy      
Naše výprava se z německého Müllheimu vrátila krátce po pozoruhodném datu – 17. listopadu 1989. Dnu, který stál, jak se později ukázalo, na samém počátku radikálních, zásadních společenských změn. Podobně jako více než čtyři desetiletí předtím 25. únor 1948. Od nuly ovšem nikoli nalevo, a tedy do minusové polohy, nýbrž napravo, směrem ke kladným znaménkům. Obrovská změna, kdy se mnohé obrací totálně naruby, čekala v nejbližších měsících a letech i dostihový sport.

23. kapitola: OD CENTURIE K LYKEIONOVI (3. část)

Náhradník za favorita

Nikos jako jednoznačně se rýsující favorit derby tedy vypadl ze hry. Františka to samozřejmě hodně zaskočilo, stejně jako Vlastu Smolíka. Oba nesli teď už jistou neúčast svého nejlepšího tříletého koně v derby těžce. Nezbylo, než aby na osvětlenou předderbyovou scénu vystoupila z poněkud potemnělého pozadí další Vítkova akvizice. Syn nezapomenutelné Latiny, jemuž napajedelští chovatelé dali jméno Lancelot. Po rytíři známém z legend o králi Artušovi a Svatém grálu. Lancelot, na rozdíl od Laténa, neměl za otce Mehariho, pocházejícího z francouzského chovu, nýbrž „Ira“ Amyndase. Lancelot byl nepochybně méně kvalitní kůň než Nikos. A podobně jako jedna z jeho předchůdkyň, Centurie, enfant terrible tehdejšího Františkova ansámblu ve stáji v Lysé. Typický hřebec, až příliš „veselý a friš“, který „chodil“ po koních, rád se vzpínal a byl dost nevyzpytatelný. Vlastimil Smolík, a to se stávalo málokdy, ho příliš v lásce neměl. Nedůvěřoval mu. Sedl si na něho jen při rychlé práci. Jinak se Lancelotovi v tréninku věnoval jeho ošetřovatel a pracovní jezdec Petr Olšaník. 

23. kapitola: OD CENTURIE K LYKEIONOVI (2. část)
Sonda do stáje
Vítězka St. Leger, korunní princezna Jarní ceny klisen i Velké jarní ceny, a také nejlépe hodnocený tříletý kůň v generálním handicapu roku 1983 Centurie zůstala na dostihové dráze i jako čtyřletá. Na počátku nové sezóny provedl Dostihový zpravodaj důkladnou sondu do aktuální situace v našich dostihových stájích. V části věnované tréninkovému středisku Františka Vítka v Lysé nad Labem se uvádí:

23. kapitola: OD CENTURIE K LYKEIONOVI (1. část)
Lincolnka
František Vítek se nikdy netajil tím, už jsme se o tom také zmínili, že s koňmi, které trénoval, se při jejich odchodu ze stáje vždy loučil těžce. Zvlášť s těmi, s nimiž si nejvíc porozuměl a které výkonnostně dovedl na vysokou úroveň. Takových odchodů a takových loučení bylo pochopitelně mnoho. Dostihová kariéra plnokrevníků je zpravidla velmi krátká, trvá jen několik sezón, nezřídka pouze dvě. Kvalitní klisny odcházejí do chovu často jako tříleté. To se může týkat, i když zdaleka ne v takové míře, i hřebců. Ti přece jenom běhají, a běhali i za Františkových časů, obvykle déle, někteří dokonce daleko déle. Za všechny můžeme uvést Laténa, který pokračoval v kariéře, i po odchodu z tréninkového střediska v Lysé nad Labem, do svých 10 let.

22. kapitola: MÍTINKOVÉ REMINISCENCE (4. část)

Ano, s jistou nadsázkou řečeno, na mezinárodních mítincích nás čekali po delším půstu tři tučnější roky. Střed osmdesátých let byl pro československé ekipy úspěšný. Podařilo se navázat na cenná prvenství Latiny z Budapešti a Nikolase z Prahy. Hlavní úlohu při tom sehrál další Františkův svěřenec Kleón. Jediný náš kůň z éry jejího federativního uspořádání, který zvítězil ve dvou po sobě následujících ročnících. Jinými slovy řečeno – jediný, který dokázal své mítinkové vítězství hned v další sezóně obhájit.

22. kapitola: MÍTINKOVÉ REMINISCENCE (3. část)

Moskevský výprask
V tuctu koní, kteří nakonec dva tisíce kilometrů dlouhý očistec na moskevský mezinárodní mítink přestáli, bylo těch klisen pět. Mezi hřebci nechyběl ani čerstvý vítěz Československého derby Cedros z chuchelské stáje Hřebčína Napajedla, a tedy chlouba trenéra Jaroslava Maška. Cestu do Moskvy po „vlastní ose“ přestál i jiný zajímavý kůň, tehdy čtyřletý. Slušovický Essex trénovaný Václavem Chaloupkou. Právě tato dvojice se o čtyři roky později a víc než půl století po Gyi Lovam! s Rudolfem Poplerem vydala do Liverpoolu a startovala v Grand National Steeplechase.

22. kapitola: MÍTINKOVÉ REMINISCENCE (2. část)

Hoppegartenské zklamání
Berlínský mezinárodní mítink roku 1979 byl oproti tomu, kterého se František zúčastnil více než dvě desítky let předtím podstatně skromnější. A to po všech stránkách. Šest dostihových dnů jeho programu se smrsklo na dva. Běhalo se poslední srpnovou a první zářijovou neděli. Opulentní hody, které provázely Františkovu mítinkovou premiéru po celých sedm týdnů pobytu, po němž se vrátil do všedního života o stejný počet kilogramů těžší, a navíc i notně zlenivělý, byly jen dosti kuriózní vzpomínkou. Samotný Hoppegarten byl stále velkolepou dostihovou arénou se znamenitým zázemím, ale přece jen jako by trochu zevšedněl, zešedl. To si František uvědomoval i při několika předcházejících, nemítinkových návštěvách.