Jaroslav Brečka se v bratislavském  hotelu Bonbon na pódium pro prominenty postavil v roli jezdeckého šampiona po 15 letech. Naposledy tedy přebíral cenu slovenského překážkového krále v roce, kdy  jeho letošní kolega z rovin – Michal Abík – absolvoval počátek školní docházky.  Zkušený matador  si ale okamžiky slávy po dlouhém čekání jistě náležitě užil. Ostatně,  měl k tomu ty nejlepší důvody, cen na  konto své i svých koní si tentokrát odnesl – jak naši sousedé říkají – neurekom.  Ani v dobrém rozmaru však „nenaletěl“ na erotickým podtónem vylepšenou otázku moderátora večera Ivana Niňaje o jeho příštím velkém snu, když ten o vítězství ve Velké pardubické už má splněn. „To je jednoduché, chci ji vyhrát ještě jednou,“ oznámil Brečka.

Trojice titulů, která se včera Bratislavy při příležitosti tamního dostihového galavečera stěhovala do České republiky,  znamená v pohled na východ od hranic pro české stáje závazek především z hlediska budoucích klasik. Zatímco v případě Kalypsa of Gracie  bude potvrzení titulu Koně roku v kategorii nesmírně složité obhájit, dosavadní slovenská převaha Dunmonie (na snímku) dává v souvislosti s klasickými vyhlídkami  velké naděje. 

Plný dojmů z kategoie nezapomenutelných se vrátil z Japan Cupu žokej Filip Minařík, který si v Japonsku splnil jeden z životních profesních snů. Největší japonský dostih je totiž něco, o čem může snít turfman nejenom v zemích východní Evropy, ale třeba i v Británii. A pro Minaříka se nyní tento sen stal skutečností. „A nejlepší na tom j, že se mi to splnilo přímo ze sedla,“ pochvaluje si po návratu do Německa.

S jedním třetí místem a částečnou spokojeností se vrátil trenér  Josef Váňa z italského Grosseta.  Spokojenost měl samozřejmě na svědomí především Katchaba, který se po závodní pauze vrátil v solidní formě. Naopak od  Enzia Váňa čekal něco navíc, předpokládá však, že jeho svěřenci v Grossetu neřekli letos poslední slovo…

Poslední místo Honzika Chipery v jeho posledním letošním startu uzavřelo sezónu koně, který na jaře signalizoval, že by se mohl stát regionální superhvězdou, nakonec ale naděje do něj vkládané nepotvrdil.  I tak se ale pevně zařadil mezi tuzemskou špičku, posledním místem v nijak oslnivě obeslaných francouzských „listed“ však svou pozici mírně devalvoval.

Žokej Václav Janáček před dvěma měsíci vypadal v pozici španělského šampiona pro letošní rok neotřesitelně. Dnes v šampionátu sice vede, ale jeho náskok už zdaleka není takový. Naštěstí se neúspěšnější jezdec španělské scény posledních let vrátil do vítězné formy, a zdá se, že třetí španělský titul má na dosah. Sám ale cítí,  že mu jeho zisk dá více práce, než se původně domníval. A také odříkání. Proč?

Velkokarlovická tréninková centrála se s rokem 2014 rozloučila na vítězné notě. Svěřenec Františka Holčáka Basso uzavřel vítězný italský hattrick a pod taktovkou Dirka Fuhrmanna společně dirigovali v Grossetu dostih, který leccos vypovídal o benevolentním přístupu traťových komisařů na jihu Evropy.  Ani složité podmínky ale další české vítězství z Itálie  nezastavily…

Smůla žokeje Josefa Bartoše v letošním roce  bohužel nekončí.   Po dvou známých pardubických pádech dnes na mítinku v Grossetu po pádu v prvním dostihu mítink nedokončil pro problémy s lýtkovým svalem,  nadějná je však skutečnost, že dnešní zranění se jeví podstatně menšího rozsahu než v minulém případě. Pád měl  v Grossetu také Jan Kratochvíl.

Bez peněz, ale se střídavou spokojeností se vrátil trenér Václav Luka ze zatím posledního ataku svých svěřenců na francouzské území. Zatímco výsledek i výkon Intikhabky  těžko hledat pozitiva, návrat Myrona na dostihovou dráhu hodnotí trenér poměrně kladně…

Dvojice koní, která měla směřovat o víkendu na závodiště v Budapešti, zůstala doma. Nebylo to však proto, že by se trenér Pavel Tůma v zemi našich bývalých sousedů nedoptal na cestu,  do Maďarska nakonec nejel plánovitě. Přednost by mělo pro jeho svěřence dostat zakončení sezóny v Itálii, by%t ani ta není v posledních dnech příliš slunná…