Josef Váňa mladší už dvakrát mezi českými překážkovými jezdci  získal pozici na špici šampionských přehledů,  skutečně velký triumf mu ale až do konce letošního září v kariérních statistikách  chyběl. Nyní už tomu tak není. Váňa  suverénním stylem opanoval  meranské Gran Premio a  poté  oprávněně přijímal gratulace. Zafixovaný kotník  zůstal  bez problémů a Váňa je tak možná prvním jezdcem, který největší  italské překážky  vyhrál se zlomeninou…

l  Vítězství, které jste v Meranu získal, je jistě  mimořádném úspěchem. Jak moc si ho ceníte?
„Je to fantastický výsledek. Víte,  koně od nás jezdí do Merana nějakých deset let, a samozřejmě jsme vždycky chtěli vyhrát hlavně Gran Premio. Povedlo se to až teď  a je to fantastický pocit. Nebudu přehánět když řeknu, že  tenhle dostih  beru skoro jako Velkou pardubickou, je to něco, co jsme strašně moc chtěli vyhrát, a já jsem moc rád za to, že se to konečně podařilo.“
l Vaše prvenství z tribuny vypadalo poměrně jistě,  měl jste vy sám na trati moment, kdy byste  v úspěch nevěřil?
„Vlastně ani ne, ze strany mého koně to byl suverénní výkon. Odvedl  to, co odvést měl. Napřed se tam v poli tak trochu poflakoval, a já ho nechal jít, jak mu to vyhovuje. Všechno ale zvládal jak  měl,  nedostal se do žádných problémů.  A to bylo pro něj rozhodující…“
l Kdy jste věděl, že jste vítězem Gran Premia?
„Dvě překážky před cílem jsem začal věřit. Výborně mi skočil a věděl jsem, že jsme na tom líp než soupeři. V tu chvíli nás mohla zastavit snad už jen chyba na posledním skoku. Ta nepřišla a pak už to bylo jednoduché…“
l Co rozhodlo dnešní dostih?
„Kůň. Alpa Two je kůň s takovým srdcem, jaké jsem u žádného jiného ještě nezažil. Chce vyhrávat, a  naštěstí se mu to daří.  Určitě jde o mimořádného koně, a jsem moc rád, že o tom  všechny přesvědčil v mimořádném dostihu…“
l …a získal mimořádné vítězství. Jaké  budou oslavy? Čekají vás už v Meranu?
„Zítra musíme s koňmi do práce, takže sodjezdem se moc čekat nedá. Něco se ale asi už v Meranu rozjede a řekl bych, že nás čeká moc zajímavá cesta. Takovýhle úspěch se totiž určitě oslavit musí…“
l  V průběhu dostihů jste vítěznou jízdu s Griliasem přepustil Jaroslavu Myškovi,  abyste šetřil zraněnou nohu. Vzpomněl jste si v průběhu dostihu na zranění?
„Vůbec ne.   Neměli jsme žádný moment, kdy by mě výrazněji limitovalo…“
l A jak bude vypadat další léčba?
„Navštívím ještě jednou paní doktorku, ale jinak? Jaká léčba?  Beru to tak, že zítra se vracím bez omezení k ježdění do práce…“