V loňském roce dosáhl Stanislav Popelka na třetí místo v šampionátu překážkových trenérů, když si patrně nejcennější zásahy jeho svěřenci připsali při mítinku Velké pardubické. Jak dnes s odstupem času hodnotí loňskou sezonu a jaké jsou jeho plány pro tu nadcházející?

Vaše třetí místo v šampionátu překážkových trenérů značí, že se vám loňská sezona vydařila. Jak jste ji vnímal vy?
Sezona nebyla celou dobu úplně stejná, měli jsme dobrý rozjezd na jaře, pak trochu útlum v létě, přišly i dostihové dny, kdy se nám moc nedařilo, třeba v září, čtyři týdny před Velkou. Naopak při Velké pardubické se to obrátilo a ti koně nějakou tu kvalitu a třídu potvrdili dobrými výsledky. A ten den Velké je zkrátka dnem, který může i sezonu, která třeba není nějak extra povedená, obrátit do plusových čísel a pozitivního hodnocení.

Které výsledky vám osobně udělaly největší radost, co považujete za největší úspěch?
Určitě druhé místo Nikase ve Velké pardubické, protože Velká je Velká, to byl rozhodně ten největší úspěch sezony. Už předloni měl Nikas do Velké skvělou formu, ale měl smůlu, že šlápl v oranici do díry a vypadl z něj rajťák, takže nedokončil. Vloni sice v sezoně Nikas až tak dobou formu neukazoval, ale díky té poctivosti a skokovému potenciálu, který má, že neudělal žádnou chybu na skoku a nepřipletl se do žádné kolize, dokázal být druhý. Takže je to i o tom, že ten kůň je spolehlivý skokan a navíc tak jako v každém dostihu tak v té Velké platí dvojnásob, že kůň musí mít štěstí.

Předpokládám, že v letošním roce bude Nikas opět směřován do Velké?
Tam je to dané, chceme v klidu udělat kvalifikaci a pak ho hlavně pošetřit, aby nám vydržel zdravý, jít ještě třeba nějaký přípravný dostih před Velkou, protože mu to v minulosti takhle svědčilo, z přípravného zářijového startu vyhrál třeba před třemi roky Cenu Labe.

Podobně vydařený závěr sezony jako Nikas měl i další váš úspěšný svěřenec, Čáriray …
O Čárirayovi je známo, že tu podzimní formu mívá lepší než přes léto, takže bývá ze začátku sezony vědomě šetřený, aby potom mohl na podzim ve zdraví absolvovat nějaké dostihy. Pro mě byl velkým zklamáním jeho start ve Zlatém poháru EŽ Praha, ale když o tom člověk zpětně přemýšlí, asi v tom dostihu neměl startovat. Byla tam hodně tvrdá půda, a to on zkrátka nesnáší. Navíc to byl falešný dostih, kde přidali i koně, kteří by z dobrého tempa už nepřidali. Takže tam se to tak sešlo všechno proti němu, že asi ani nemohl podat lepší výkon. Ale zase nám to vynahradil při té Velké pardubické, kde ukázal, že když má měkko pod nohama a sedne mu to - ten dostih je optimální a poctivý - tak je to velice dobrý kůň.

V souvislosti s Čárirayovým zklamáním ve Zlatém poháru EŽ Praha padla i kritika na výkon jezdce, Dušana Andrése. Jak jste to vnímal vy jako trenér koně?
Já bych to v jezdci nehledal. Trenér může dát před dostihem nějaké ordre, ale rajťák na toho koně sedne a už třeba v prubykentru cítí, že to ten den koni nepasuje. A myslím si, že to byl zrovna takový den, kdy Dušan na něm cítil, že to není ono a nešel s ním ze špice. Bylo vidět, že Čáriray na tom tvrdu neskákal dobře, i když předtím neměl problémy ani s těžšími skoky. Bylo to spíš o tom, že mu to prostě nepasovalo, a tím pádem se tam asi ani lepší výsledek zrodit nemohl.

A jaké máte s Čárirayem plány pro tuto sezonu?
Chtěl bych s ním zkusit pardubické krosy, má rád měkko, takže by mu neměly vadit ani oranice a mohlo by mu to pasovat. Mrzí mě ale, že když má ten kůň vyběhané slušné peníze z klasik z minulé sezony, nemůže jít v Pardubicích žádný lehčí krosový kurs. Musí začínat de fakto v jedničkových krosech a tam se skáčou Haďák, Velká voda a všechny ty těžké skoky - přitom on má zkušenosti jenom z proutěnek a klasických skoků… Také by bylo dobré jít v květnu na rozběhnutí klasický jedničkový steeplechase, který se dřív běhával jako příprava před Zlatým pohárem Paramo, ale loni už se tam ten dostih neobjevil. Byl tam jen trojkový, a ten on běhat nemůže, protože by měl hrozně kilo na hřbetě a s tím ho nemůžeme poslat do dostihu. Většina trenérů to dřív řešila tak, že jezdili do Itálie běhat siepi, což je daleko podobnější té naší klasice, nebo proutěnkám, to ale při momentální situaci s italskými dotacemi nemá cenu. Zkrátka to budeme muset zřejmě risknout, tak jako jsem to risknul s Mandarinem, který také neměl zkušenosti z krosů. Ten byl natolik dobrý a přizpůsobivý, že potom, co běhal steeplechase v Lysé a klasiky v Pardubicích, a musel na jaře do jedničkového krosu v Pardubicích, skákal ty skoky, jako kdyby přes ně skákal už několik sezon. Patřil zkrátka mezi výjimečné koně. Uvidíme, jestli mezi ně bude patřit i Čáriray.

Narážíte na propozice překážkových dostihů. Jak se díváte na změny zavedené během loňské sezony a je případně něco, co byste uvítal do té letošní?
Líbilo se mi třeba zavedení pátků v Pardubicích, kde byly i proutěné překážky pro čtyřleté a starší koně. V Pardubicích totiž jinak od června pro starší koně žádné proutěnky nejsou, až ty jedničkové při Velké. Vím, že to bylo pro pořadatele asi náročnější, ale z mého pohledu to bylo dobré. I bumpery si myslím, že jsou dobrý počin, akorát se mi moc nelíbilo, že se kůň, který nastoupí do bumperu, další sezonu nemůže vrátit na rovinu. Protože trenér může také přijít na to, že to není tak jak si myslel a že ten kůň bude muset běhat roviny a ne překážky. Takže si myslím, že to omezení bylo až moc dlouhé, že by stačilo jen na ten rok, kdy kůň bumper běhá, a v dalším roce by se snad už mohl případně vrátit do rovin. Teď mám nějaké zprávy, že snad ty páteční dostihy nebudou a místo nich bude více dostihů v sobotu. To myslím bude už dost náročné pro lidi a stejně už to nedá tolik dostihů, jako v ten pátek navíc. Takže to je pár takových věcí… Konečné rozhodnutí je na jiných kompetentních lidech, ale je potřeba o tom diskutovat, ty podněty určitě může dát každý. Myslím si, že i do této sezony zase něco dobrého bude.

S čím půjdete jako trenér do nové sezony? Změnilo se přes zimu nějak obsazení vaší stáje?
Až tak moc se toho u nás nezměnilo. Rád bych, aby se posunuli ti koně, co loni běhali třeba dvojky v Pardubicích - snad se některý z nich posune ještě o ten stupínek výš a bude to další kůň k Nikasovi do těch největších dostihů. Myslím si, že dobrý předpoklad k tomu má Borderland stáje Lokotrans. Na podzim posílil také pan Zatloukal pro stáj Nýznerov Amaragonem, což je již vyzkoušený kůň do velkých krosových dostihů. Důležité je, aby ti koně zůstali zdraví, protože jakmile je něco začne bolet a mají svoje bolístky a problémy, tak už nemohou naplno prodat, co v nich je.

Jak to vidíte s případnými zahraničními starty?
Nejschůdnější vypadá polská Wroclaw, tam to není daleko, takže tam si myslím, že se určitě občas zajede. Třeba Ursan vyhrál i v Itálii, ale tam v současné situaci nemá smysl jezdit. Švédsko, kde v minulosti startovala Godea, by bylo sice lákavé, ale musí to být s typem koně, kterému pasuje to menší závodiště. Je to tam také hodně daleko, takže záleží i na tom, jak který kůň snáší cestování. Francie zase z hlediska té třídy našich koní je pro nás ještě pořád myslím nedostupná. Člověk by musel mít doopravdy hodně dobrého koně, aby se tam v nějakých těch slabších dostizích umístil a nejelo se tam jen na výlet … Majitelé se dívají samozřejmě na to, jestli kůň vydělá nějaké peníze, nebo nevydělá. Takže je to vše na zvážení, ta pro a proti, jestli se někam daleko pouštět. Z toho zahraničí to vychází na tu Wroclaw, jestli jim to tam vydrží a bude to fungovat tak, jako loňskou sezonu.

A jaké budou vaše priority na českých drahách?
Určitě bychom rádi navázali na úspěchy v Pardubicích, ale ne všem koním Pardubice pasují. To je třeba případ Godey, té nevyhovují oranice, ale je úspěšná na menších závodištích – loni byla dvakrát druhá v jedničkových dostizích v Lysé a vyhrála dvojkovou Velkou netolickou. Takže i když majitelé samozřejmě vidí svoje koně raději v Pardubicích než na provinčním závodišti, je potřeba vyhovět těm koním, najít, co jim pasuje a podle toho tu sezonu naplánovat.

S jakým jezdeckým obsazením počítáte pro vaše svěřence? V loňském roce pro vás jezdili především Dušan Andrés a Marek Stromský - v případě toho druhého padla i zmínka o možném konci jezdecké kariéry …
Já doufám, že Marek končit nebude, protože při tom stavu překážkových jezdců, jaký u nás je, by byla velká škoda, kdyby měl takový šikovný rajťák končit. Jsem předběžně domluvený s Dušanem i s Markem, že by letos zase jezdili naše koně. Jsem rád, když na nich sedí oni, protože jsou to zkušení rajťáci po těch sezonách, co odjezdili a pořád patří do naší absolutní špičky. Těch mladých talentovaných, kteří by na ně tlačili, tam zas až tolik není, takže kdyby měli takoví rajťáci skončit, byla by to myslím citelná ztráta pro naše překážkové dostihy.

Na dostihového trenéra poměrně netypicky máte i vlastní chov plnokrevníka, ze kterého vyšli například Mandarino nebo Hirsch. Jaká je současná situace tohoto chovu a které vaše odchovance uvidíme na dráze?
Chovu se stále věnuji, letos mám svoje vlastní čtyři dvouleté, ale kdy půjdou na dráhu, to bude záležet na nich - pod sedlem chodí někdy od listopadu, takže je brzo na to posoudit, který bude dobrý, který ne. Jsou to většinou vytrvalecké rodiny, s budoucností spíš na překážkách než na rovinách. Pokud vidím, že je kůň zelený, že roste a ještě k tomu není, tak u mě dvouletý ani nevyběhne. Nespěcháme na ně, netlačíme. Vlastní odchovance mám i mezi těmi staršími - z Městi, matky Mandarina, je tam Modena, která loni vyhrála trojku v Pardubicích a při VP byla čtvrtá v Ceně Vltavy, kde šla velice dobře - to je určitě šikovná kobyla. Další z mého chovu je Larizano, kterému sice Pardubice zatím nepasují, ale vyhrál ve Slušovicích, byl druhý ve Světlé Hoře a v Brně, takže taky šikovný koník, který na těch provinčních závodištích po trávě utíká spolehlivě a je dobrý. Takže pořád tam z toho mého chovu nějací šikovní koně jsou …

Vnímáte to jinak, když běhají a získávají úspěchy vaši vlastní odchovanci?
Je fakt, že když má člověk úspěch s koněm, který se tu ve stáji narodil a má ho před očima úplně od malička, nebo si ho de fakto i chovatelsky „vymyslí“, a věří, že to spojení bude fungovat, tak to asi u toho srdíčka zahřeje přeci jenom ještě o trošičku víc…

KATEŘINA JUPOVÁ