Jaroslav Brečka se v bratislavském  hotelu Bonbon na pódium pro prominenty postavil v roli jezdeckého šampiona po 15 letech. Naposledy tedy přebíral cenu slovenského překážkového krále v roce, kdy  jeho letošní kolega z rovin – Michal Abík – absolvoval počátek školní docházky.  Zkušený matador  si ale okamžiky slávy po dlouhém čekání jistě náležitě užil. Ostatně,  měl k tomu ty nejlepší důvody, cen na  konto své i svých koní si tentokrát odnesl – jak naši sousedé říkají – neurekom.  Ani v dobrém rozmaru však „nenaletěl“ na erotickým podtónem vylepšenou otázku moderátora večera Ivana Niňaje o jeho příštím velkém snu, když ten o vítězství ve Velké pardubické už má splněn. „To je jednoduché, chci ji vyhrát ještě jednou,“ oznámil Brečka.

Samozřejmě, o Velké pardubické sní u nás – a i na slovenském Záhorí - mezi překážkově orientovanými turfmany kdekdo.  A Jaroslav Brečka není výjimkou.  Jenže v poslední době jeho snění získává na konkrétnějších obrysech, a muž, který si pardubický triumf vyzkoušel v sedle Quirina, začíná v souvislosti s nejbohatším českým dostihem  reálně uvažovat o druhém pardubickém titulu.

Brečka má ve stáji více než 20 překážkových koní a zaučuje i úplné nováčky. Není divu, že při tomto kvantu  mu patřil slovenský překážkový šampionát, on ale míří i dál. „Pro Velkou pardubickou mám nyní pět koní, kteří v ní reálně můžou startovat,“ předpokládá Brečka s tím, že už v příštím roce se může slovenská enkláva pokusit na pardubické scéně o zásah, který by  znamenal vůbec první  pardubický úspěch v rámci samostatného Slovenska.

„Mám v práci hodně šikovné koně, teď s nimi ale hlavně nesmíme nic uspěchat,“ uvědomuje si.  „Takový Peer Cooper či Cardam mohou typově být koňmi pro Velkou, samozřejmě na nich ale musíme dál pracovat. Oni nám ukážou, jestli na to mají. Já jsem přesvědčený, že ano, jsou to moc typy, které do Velké pardubické potřebujete,“ domnívá se Jaroslav Brečka.

Jak signalizuje počet jeho koní v tréninku, Slovensko a jeho nevelký překážkový provoz  mu zřejmě bude  malé, a tak musí přemýšlet i o českých atacích. Jak trenérských, tak jezdeckých. „S ježděním mám jako trenér a jezdec zároveň určitě výhodu,“ myslí si o své dvojroli. „Složitý ale pro mě je ten stálý boj s váhou,“ přiznává Jaroslav Brečka. V žádném případě ale tenhle souboj nevzdává.  Vidina druhého úspěchu ve Velké ho prozatím permanentně motivuje. I když do šedesáti po vzoru Josefa Váni jezdit prý nehodlá…