Martin Korba je od loňského roku novým mužem v pozici ředitele pardubického Dostihového spolku, a jeho nástup do funkce i první kroky v ní se u dostihové veřejnosti těšily značnému  zájmu a očekávání.  DO roku 2017 vstoupil místopředseda představenstva a výkonný ředitel Dostihového spolku už v pozici „zorientovaného“ manažera nejznámější české překážkové dráhy, a odpověděl Dostihovému světu na několik otázek. O konkurenci ze strany hokeje, budoucnosti Crystal Cupu, vyjasnění pozice s Josefem Váňou i dalších tématech…

l V Dostihovém spolku máte za sebou první hektické měsíce. Jste s nimi osobně spokojen?

Osobně jsem spokojený s tím, jak loňská sezóna proběhla. Podařilo se nám přes Evropský šampionát majitelů a trenérů Crystal Cup prosadit podporu pro výjezd koní ze zahraničí nejen směrem k nám, ale i od nás do zahraničí. V pořadí 126. Velká pardubická s Českou pojišťovnou byla hodnocena jako velmi úspěšná a další akce, které jsme pořádali my jako Dostihový spolek, byly také  na velmi dobré sportovní a organizační úrovni. V tomto ohledu bych zmínil alespoň dvě největší akce, a to Mistrovství ČR všech kategorií ve všestrannosti a výstavu Koně v akci. Stále ještě poznávám „koňský“ svět, svět dostihů a vše s tím spojené a opravdu mě to baví.

l Jakou spokojenost cítíte s chodem a stavem firmy, kterou řídíte?

Vždy je stále co zlepšovat. Nicméně naše společnost je stabilizovaná a funguje ve všech směrech jako zdravá standardní akciová společnost, za což bych chtěl poděkovat i mému předchůdci a mým kolegům. Nyní se posouváme dál. Musíme se zaměřit na zlepšení servisu pro návštěvníky a partnery, abychom byli ve velké konkurenci sportovních a společenských akcí schopní zaujmout a uspokojit všechny nároky, které se směrem k pořadatelům těchto akcí stupňují. Diváci i partneři mají velký výběr na jakou akcí jít nebo kam vložit své peníze. Nyní probíhají i změny v organizační struktuře společnosti, které by měly právě v těchto oblastech naší společnost posunout.

l Je správné, že se společnost jménem Dostihový spolek věnuje široce i řadě nedostihových aktivit? A bude tato její role pokračovat? 

Jinak to ani nejde. Potřebujeme a chceme, aby závodiště žilo po celý rok a ne jen deset dní v roce. Hospodaříme v areálu, který nabízí různorodé využití, a chceme ho využívat ku prospěchu všech obyvatelů Pardubic a širokého okolí, kteří tyto akce navštěvují. Jsou čím dál více oblíbené. Snažíme se ale zachovat různorodost, aby si v našem areálu každý našel tu „svou“ akci.

l Máte za dobu svého působení  už nějaký konkrétní úspěch v Dostihovém spolku, kterého si zvlášť považujete?

Opravdu jsem moc rád za úspěch naší diplomacie ve vyjednávání s prezidiem Crystal Cupu. V minulosti nebylo prezidium jakýmkoliv změnám příliš nakloněno, ale všichni nakonec pochopili, že to bude ku prospěchu dostihového sportu v celé Evropě. Také to byla naše podpora Delight My Fire při účasti na dostihu Crystal Cupu v Cheltenhamu, kde startoval kůň z České republiky po čtyřech letech a kde jsme hráli jako Dostihový spolek významnou roli ve vyjednávání podmínek startu s anglickým Jockey clubem. Úspěšné bylo také už zmiňované Mistrovství ČR ve všestrannosti, kdy se poprvé v historii soutěžilo ve všech kategoriích na jednom místě, nebo výstava Koně v akci. Velký dík za tyto úspěchy patří i mému týmu spolupracovníků.

l Město Pardubice v minulých dnech schválilo koupi většinového podílu v ligovém hokeji. Může to znamenat  potenciální odklon od zájmu města o dostihy? Bude mít před dostihy hokej z hlediska zájmu města přednost podobně, jako ji měla Zlatá přilba?

Hokej mám  moc rád a již od dětství jsem fanoušek Dynama Pardubice. Naprosto chápu postup zástupců města Pardubice v čele s primátorem Martinem Charvátem a souhlasím s ním. To, že to může v určitém ohledu znamenat komplikaci, je trochu zjednodušený pohled. Mohlo by, ale město Pardubice je majoritní akcionář v Dostihovém spolku a.s. a majitel nemovitostí na dostihovém závodišti, a to by mělo dostihům udržet minimálně stejnou úroveň důležitosti jako hokeji. Pardubice se prezentují jako město sportu. K nim patří jak dostihy, tak i hokej a další sporty jako je Zlatá přilba, basket atd. Nepochybnou pravdou ale je, že jenom Velkou pardubickou sleduje v přímém televizním přenosu více než dva milióny televizních diváků a několik desítek tisíc diváků na závodišti. To je skutečnost, kterou vnímá i současné vedení města. Uvědomují si čím dál více, jaký klenot v celonárodním měřítku zde máme a že se o něj musí pečovat.

l Téměř celý loňský rok bojovali návštěvníci s rekonstrukcí příjezdových cest na závodiště. Mají se obrnit pevnými nervy a  trpělivostí  i pro cesty na letošní dostihy?

Letos by to po letech mohlo být mnohem lepší. Stavbaři dokončují výstavbu čtyřpruhu kolem Parama a přemostění železničního koridoru. Ale ani to úplně neodstraní dopravní komplikace při Velké pardubické. Musíme si uvědomit, že na závodiště míří tisíce návštěvníků, a to potíže v dopravě přinese vždy. Když jsem navštívil např. Velkou cenu Flander ve Waregenu v Belgii, tak je tam dopravní situace obdobná. Každý s tím ale počítá a návštěvníci jsou na to připraveni. 

l V posledních pěti letech se v Pardubicích navyšovaly a pak zase snižovaly počty dostihových dnů,  a  byl také zrušen rovinový mítink přede dnem Velké. Domníváte se, že je nynější nastavení dostihové sezóny optimální? 

Je nejoptimálnější, jaký jsme schopni za daných podmínek zabezpečit. Letos jsme vyšli majitelům koní vstříc pořádáním letního dostihového dne v červenci. Jsme jediné dostihové závodiště, které je schopno připravit za letních klimatických podmínek trať tak, aby koním nešlo o zdraví. Není to opravdu jednoduché pořádat takový dostihový den. Jsme ale připraveni za příznivějších podmínek, a teď hovořím nejen o těch klimatických, počet dostihových dnů v budoucnu rozšířit. Jsme překážkové závodiště a rovinové dostihy proto nejsou naše priorita. Domnívám se, že bychom se měli soustředit hlavně steeplechase a crossy. Máme tu pro ně tu nejlepší, nejtěžší a nejkrásnější dráhu v Evropě, a možná i na světě.

l Jak se vám spolupracuje s dostihovými orgány – Českou asociací steeplechase a Jockey Clubem?  

Osobně mám pocit, že se spolupráce neustále zlepšuje. O tom například svědčí i to, že sídlo České asociace steeplechase se po letech vrací na pardubické závodiště a že se například smlouva s Jockey Clubem o pořádání dostihů podepsala ještě před koncem roku a je dokonce na tři roky. To jsou konkrétní věci, které svědčí o tom, že vztah Dostihového spolku a těchto dvou organizací funguje na profesionální úrovni a je velmi dobrým signálem pro i naše partnery a veřejnost.

l Josef Váňa, dnes mimo jiné první muž asociace steeplechase, se v posledních letech několikrát nepříliš spokojeně vyjádřil na adresu směřování pardubického závodiště. Měl jste příležitost s ním jeho námitky osobně probrat? 

Měl. Ale musím přiznat, že jsme si k sobě nejdřív museli najít cestu. Pana Váňu velice respektuji a on se nejdříve musel přesvědčit, že to myslím s dostihy a koňáky dobře nejen řečmi. V tuto chvíli se vzájemně respektujeme. Pan Váňa se přesvědčil, že jen tak netlachám a dělám reálné kroky pro to, aby dostihový sport nejen v Pardubicích získával na větší prestiži. Jeho názorů a postřehů si vážím tak jako všech, kteří to s dostihovým sportem a pardubickým závodištěm myslí dobře a mají co nabídnout. Ne vše lze ale logicky realizovat, i kdybychom si to třeba přáli.

l Nepřítomnost cizinců kolem Velké – v hledišti i na dráze – se začíná v poslední době hodně skloňovat. Vy jste provedli určitá opatření  pro letošní kvalifikaci a systém přihlášek,  domníváte se ale, že tato změna bude pro zájem cizinců o Velkou zásadní?  

Tak za prvé bych rád nejdříve uvedl jednu skutečnost na pravou míru. Opravdu nejsem přesvědčený o tom, že by návštěvnost zahraničních hostů proti minulým letům významně klesala. Po Velké nám přišlo opravdu dost poděkování za zážitek ze zahraničí a jako každý rok bylo vyprodáno například pro anglické fanoušky několik loží. Už dnes jednáme s anglickou cestovní kanceláří, která se sama ozvala a která vozí své klienty po všech závodištích na celém světě. Tím nechci ale říct, že by se počet zahraničních hostů neměl zvyšovat, a to nejen při Velké pardubické, ale i například o kvalifikačních dostihových dnech. Na tom se snažíme pracovat společně například i s Destinační společností a Pardubickým krajem. 

Počet zahraničních koní ve startovním poli Velké pardubické je věc druhá. Podnikli jsme konkrétní kroky, které by měly tuto skutečnost změnit. Reagujeme i na informace, které jsem se osobně dozvěděl přímo od zahraničních majitelů a trenérů. Je to i o diplomacii, osobních jednáních s majiteli a trenéry, a na tom jsme zapracovali. Osobně vím o reálném zájmu významného majitele koní ze Švédska, se kterým bych měl ještě v průběhu ledna či února jednat. Velmi pozitivní ohlasy na naše opatření jsou i z Francie a Itálie. Anglie a Irsko je trochu jiná kategorie už jen kvůli rozdílnému průběhu sezóny, každopádně jednání probíhají i tam. 

l Příspěvky na dopravu, kterými lákají cizí koně na start velké zahraniční dostihy, jsou v Pardubicích nadále tabu? 

Nově tu jsou příspěvky na dopravu od Crystal Cupu, jehož součástí je i Velká pardubická. Jsme schopni jednat s případnými zahraničními zájemci o nákladech na ustájení, aby zahraniční kůň mohl přijet i o několik týdnů před dostihem a u nás potrénovat. Finanční krytí účasti zahraničních účastníků Velké pardubické ve stejné „šíři a výši“ jako v letech minulých se ale rozhodně konat nebude.

l Crystal Cup se po slibném rozběhu stal z českého pohledu těžko uchopitelnou akcí. Dočká se v tomto pohledu změny?

Je to na dobré cestě. První změny myšlení již nastaly v samotném vedení Crystal Cupu, což je nejpodstatnější. Na valné hromadě v Paříži se dohodlo nové směřování a prezentace Crystal Cupu ve všech zúčastněných zemích. I my se na tomto budeme podílet a budeme tento evropský seriál závodů na prestižních závodištích více prezentovat a objasňovat jeho význam českým fanouškům dostihů a ostatní veřejnosti, protože to má opravdu smysl. 

(foto: archiv Dostihového spolku Pardubice)