Trojnásobný vítěz Velké Bartoš: Sparťan s pohárem od Slavie

 

Josef Bartoš potřetí vyhrál Velkou pardubickou. S Theophilem se na triumf pořádně nadřel, nakonec jím ale uzavřel výsledkově nejlepších čtrnáct dní svého jezdeckého života.  Den poté  jsme s úřadujícím vítězem Velké, Gran Premia a italským šampionem hovořili také o tom, jak se cítí Sparťan vyznamenaný Slavií (byť pojišťovnou) i o otázce kdy a jak hodlá  zaútočit na metu tisíce vyhraných dostihů.

 l Ve dvou týdnech jste získal triumf v meranském Gran Premiu a ve Velké pardubické.  Při realistickém pohledu  na věc – dá se dosáhnout v sedle víc?

 „Určitě ne v tom prostoru, kde se jako jezdec pohybuju. Povedlo se mi uspět v největších dostizích u nás i v Itálii, nic významnějšího se tady na překážkách vyhrát nedá. Ale v dostizích je to vždycky tak, že se brzy konají další testy a vy musíte pozice obhajovat…“

 

l Jenže Itálie a Česko neznamenají,  při vší úctě, v dostizích vrchol

 „Samozřejmě. Ale že bych se dostal do Anglie, to si nemyslím. Asi se nenajde anglický majitel, který by zavolal, abych si tam sedl na jeho koně, protože jsem vyhrál Velkou pardubickou.  Reálnější by mohlo být prosadit se ve Francii.  Už se ukázalo, že máme ve stáji koně, kteří tam umí nějaký slušný dostih vyhrát, ale abychom se prosadili v grupě v Auteuil, to je především o vysoké kvalitě koní. Kdo ví, náš italský majitel pan Josef Aichner měl  letos hodně dobrou sezónu a vyhráli jsme i Gran Premio. Třeba se bude chtít v dalším období posunout a zabodovat i ve Francii, a to by pro něj asi znamenalo koupit hotového koně, který má tu třídu, aby se ve francouzské grupě prosadil.  Pokud by k tomu došlo, pak ano, pak bych asi mohl uvažovat i o takovém úspěchu.“

 

l Velká pardubická pro pana Aichnera takové lákadlo nepředstavuje?

 „Ale proč ne? Určitě se mu líbí, v minulosti už tu jeden jeho kůň běhal, Fatal Mac.  Jenže s Rafaelem Romanem tehdy nedokončili.  Možná se o Velké začne teď po našem úspěchu bavit. Kdyby se ale zajímal dnes o další účast, předpokládám, že by se  pokusil pořídit hotového koně, který je schopný v ní ihned startovat a má i šanci  ji vyhrát. On chce obvykle to nejlepší, a dokáže za to zaplatit. Kdo ví, třeba dá Váňovým nabídku  na Theophila.“

 

l Theophilos vám ve Velké pardubické přinesl třetí vítězný úspěch. Byl nejtěžší?

 „Určitě. Letos to byl dostih, kdy koním ke konci docházely síly, v rovině to bylo strašně dlouhé.  Půda byla sice oficiálně dobrá, ale v průběhu odpoledne se dráha rozbíjela a povrch pod nohama v kombinaci s teplem koním sebral spoustu sil.  V cílové rovině nemělo  moc smysl vytáhnout koně ven, tam se žádná výhoda získat nedala, tak jsem se jen vyhnul první a druhé stopě, abychom neztratili rovnováhu, a doufal jsem, že na to Theophilos bude stačit.“

 

l Stačil, a váš fanklub se mohl neokázale radovat. Jak proběhly první oslavy?

 „Nijak  bouřlivě. Po přípitku se sponzorem jsme v Pardubicích zamířili na večeři v Potrefené huse,  bylo tam nějaké víno, ale o půlnoci už jsme byli doma. Další slavnost proběhne ve středu, kdy se u Váňů koná ocenění obce.  Jinak ale pokračujeme v programu, dnes jsem měl volno, ale od zítřka zase normálně trénujeme a v sobotu nás čekají další dostihy v Itálii.“

 

l V souvislosti s dalšími starty jste bezprostředně po Velké zmínil i svůj plán na vítězství v tisíci dostizích. Máte spočítáno, jak dlouho budete na jeho splnění muset jezdit?

 „Teď mám na překážkách vyhráno necelý sedm set, k tomu jsem vyhrál 92 rovinových dostihů. V posledních letech se mi daří vyhrát nějakých padesát dostihů ročně, to tedy když  je dobrý rok a vyhýbají se mi problémy a zranění.  Myslím, že realisticky bych to mohl mít splněno do pětačtyřicítky.“

 

l Vyhrál jste první ročník  Velké, v kterém byla patronem dostihu pojišťovna Slávie, a závodiště se při ní odělo do červenobílých barev. Ty pojišťovna sdílí – stejně jako  jméno – i s fotbalovým klubem. Jaký to  vás jako Sparťana byl pocit-uspět v červenobílém „slávistickém“ prostředí?

 „Jsem sice Sparťan, ale na dostizích mě vůbec nenapadlo na to pomyslet.  Jsme jako účastníci Velké určitě  všichni rádi, že se pro Pardubickou našel takový partner. Já nevím, jak mají v Dostihovém spolku a v pojišťovně sponzorské plány nastaveny a jestli bude partnerství s Velkou pokračovat,  určitě bych se ale ani trochu nezlobil, kdyby se mi povedlo vítězství v takovém  prostředí třeba za rok zopakovat.“