Velká malá encyklopedie

Moje předchozí kursívy se týkaly sázek, a bude se jich týkat i tato, i když tak trochu z druhého konce. Na betonových schodech stojí nenápadná paní, vzrůstem připomínající jezdkyně, pamatuje si řadu podrobností a tak jí žertem říkáme, snad nám to odpustí, Velká malá encyklopedie. Objíždí i další závodiště, takže její přehled je dokonalý. Má však jednu vlastnost, kterou má z návštěvníků jen málokdo - nikdy nesází, i když její úsudek by často mohl vést k velkým výhrám. A tak se tam občas „namotám“, ale nikoli jen proto, abych si ověřil svůj tip, ale proto, že je s ní příjemné koňské povídání. Napadlo mne, že by ji závodiště mohlo odměnit nějakou poukázkou na sázku, aby tomu přišla na chuť, ale obávám se, že by nepodlehla…

Aleš Pohořal

Velké dubnové manévry

Ačkoli by titul tohoto komentáře mohl evokovat události související s volbou nového prezidenta Jockey Clubu, toto téma s pokorou přenechám povolanějším a budu se věnovat čistě dostihovému dění druhé dubnové neděle…

V neděli začíná dostihová sezóna a my se společně podíváme na to, co bude k této příležitosti pro letošní rok v oblečení IN.

2. dubna, čtyři dny před zahájením letošní dostihové sezóny, se dožívá úžasného životního jubilea, jen těžko uvěřitelných osmdesátin, jeden z největších a nejvěrnějších turfmanů Marek Skála.

Od roku 1963 do roku 2007, tedy plných čtyřiačtyřicet let fotografoval dostihy a dostihové koně a jezdce, na všech našich, ale nejen našich, závodištích. Vytvořil za tu dobu fotografický archiv těžko vyčíslitelné hodnoty. Odhadem, který nemusí být úplně přesný, ale víceméně je vysoce pravděpodobný, to představuje asi osmdesát tisíc negativů, z nichž v době ještě vlastně „předdigitální“ zhotovil více než sto tisíc fotografií.

Tak jsem zase tady, abych se s vámi podělil o své velice zajímavé zážitky. Stále prožívám svůj pracovní život v Pičíně u Jankova. Každý dychtí po tom, aby se dozvěděl, jak se mám. Nedávno nastal v mém životě veliký zlom. Po dlouhé době jsem totiž opět začal žít partnerský život!

Šejk Mohamed je bez viny. To je očekávaný závěr nezávislé vyšetřovací komise, která se hloubkově zabývala rozkrytím událostí z loňského jara poté, co byly u koní stáje Godolphin masově prokázány anabolickém steroidy a trenér Al Zarooni byl následně na deset let diskvalifikován z dostihového provozu. Celé šetření vyloučilo podezření o organizovaném dopinku, který by řídila dubajská centrála, a zdá se, že život – přinejmenším  co se týká stáje Godolphin – jde dál. Samozřejmě, po celý rok, po který toto strašidlo dopinku obcházelo dostihovou Evropu, se nikde nezvedly hlasy  a nikdo nenamířil sudlice a řemdihy směrem na Dubaj.   Jeden z největších evropských dostihových donorů dostal prostor i čas, aby své jméno očistil, a nyní se tomu tak stalo.  Stáj Godolphin reprezentuje nové jméno trenéra Appleby (ehm… nové… byl Al Zarooniho asistentem…) a „modří“ bez tradičních opiček Frankieho Dettoriho míří k dalším výšinám. 

Je všude. Culí se na nás z každé titulní stránky, z každého zpravodajského serveru, celodenně okupuje dva kanály veřejnoprávní televize. Nelze ji přehlédnout, ani kdybyste chtěli. Ano – řeč je o olympiádě v Soči. Ona a její aktéři se teď stávají centrem pozornosti většiny občanů tohoto státu. Včetně spousty těch, které sport jinak vlastně nezajímá. A nejednou jsou oni ti první, kdo jásají nad tím, že „máme medaili!“. A mluví o svých hrdinech – totiž sportovcích, které ještě včera ani neznali. A ze kterých se teď rázem stávají mediální hvězdy, jejichž existence zvyšuje všeobecný zájem o příslušné sportovní odvětví. Ruku na srdce, koho v Česku před pár lety zajímalo rychlobruslení? Nikoho. Vidíte ten rozdíl před Martinou a po Martině? A teď tu máme zase biatlon …

Jan Faltejsek má na kontě úspěch z kategorie snových. V sedle svého „osudového“ Knockara Beau vstoupil do palcových titulků britských dostihových médií, protože právě on se stal pro sběratele rekordů poslem špatné zprávy a ukončil v galliardhomes.com Cleeve Hurdle fenomenální sérii koně jménem Big Bucks. Povedlo se mu to zásluhou koně, který zdaleka netrčí nad konkurencí s podobnou převahou, jakou má na svém kontě Orphee des Blins při své nadvládě nad pardubickou konkurencí. Tam je Faltejsek možná více pasažérem, v Cheltenhamu byl ale právě on i režisérem vítězného počinu.

Ještě že máme toho Švejka. V každé pohnuté chvilce si v něm najdete to své.  Tak nám zvolili koně roku, paní Müllerová, chtělo by se  dnes si povzdechnout.  Výkony Orphee des Blins  považuji v obou dvou posledních Pardubických za fenomenální, to bych rád předeslal. Titul Koně roku 2013 v jejích rukou mi však přesto připadá jako špatný vtip. Loni, kdy se objevila jako blesk z čistého nebe, vyhrála anketu o dva hlasy před koněm, který na rovinách získal triumf na scéně grupy 3.  Tentokrát přejela „o parník“ soupeře, který měl na kontě triumf z dostihu o dvě kategorie vyššího – tedy grupu 1.  Z hlediska kategorizace na rovinách v Evropě už nic víc vyhrát nelze. A přece to v očích hlasujících nestačilo…