Jedna klasika je za námi a jedna nás čeká. Kdo zaujal a kdo se prosadí v neděli?

Stylově, v neděli 27. dubna, tedy v den, kdy se na chuchelském závodišti budou letos po čtvrté konat dostihy, oslaví úctyhodné životní jubileum pan Karel Stibůrek. Muž, který jak k dostihovému sportu, tak k Velké Chuchli, neodmyslitelně patří. Pětinásobný jezdecký šampión ve steeplechase a později úspěšný trenér se začal učit v roce 1943 u mistra nad mistry, Karla Truhláře. Jako jezdec působil mj. u Josefa Cellera, Františka Hofbauera či Stanislava Bárty. V roce 1960 přešel k Josefu Krištůfkovi. V jeho stáji se pak stal obročníkem a trenérovou pravou rukou. Později dostihové koně PP Kladruby trénoval sám. Naposledy vedl trénink koní PP Motěšice.

Velká malá encyklopedie

Moje předchozí kursívy se týkaly sázek, a bude se jich týkat i tato, i když tak trochu z druhého konce. Na betonových schodech stojí nenápadná paní, vzrůstem připomínající jezdkyně, pamatuje si řadu podrobností a tak jí žertem říkáme, snad nám to odpustí, Velká malá encyklopedie. Objíždí i další závodiště, takže její přehled je dokonalý. Má však jednu vlastnost, kterou má z návštěvníků jen málokdo - nikdy nesází, i když její úsudek by často mohl vést k velkým výhrám. A tak se tam občas „namotám“, ale nikoli jen proto, abych si ověřil svůj tip, ale proto, že je s ní příjemné koňské povídání. Napadlo mne, že by ji závodiště mohlo odměnit nějakou poukázkou na sázku, aby tomu přišla na chuť, ale obávám se, že by nepodlehla…

Aleš Pohořal

Velké dubnové manévry

Ačkoli by titul tohoto komentáře mohl evokovat události související s volbou nového prezidenta Jockey Clubu, toto téma s pokorou přenechám povolanějším a budu se věnovat čistě dostihovému dění druhé dubnové neděle…

V neděli začíná dostihová sezóna a my se společně podíváme na to, co bude k této příležitosti pro letošní rok v oblečení IN.

2. dubna, čtyři dny před zahájením letošní dostihové sezóny, se dožívá úžasného životního jubilea, jen těžko uvěřitelných osmdesátin, jeden z největších a nejvěrnějších turfmanů Marek Skála.

Od roku 1963 do roku 2007, tedy plných čtyřiačtyřicet let fotografoval dostihy a dostihové koně a jezdce, na všech našich, ale nejen našich, závodištích. Vytvořil za tu dobu fotografický archiv těžko vyčíslitelné hodnoty. Odhadem, který nemusí být úplně přesný, ale víceméně je vysoce pravděpodobný, to představuje asi osmdesát tisíc negativů, z nichž v době ještě vlastně „předdigitální“ zhotovil více než sto tisíc fotografií.

Tak jsem zase tady, abych se s vámi podělil o své velice zajímavé zážitky. Stále prožívám svůj pracovní život v Pičíně u Jankova. Každý dychtí po tom, aby se dozvěděl, jak se mám. Nedávno nastal v mém životě veliký zlom. Po dlouhé době jsem totiž opět začal žít partnerský život!

Šejk Mohamed je bez viny. To je očekávaný závěr nezávislé vyšetřovací komise, která se hloubkově zabývala rozkrytím událostí z loňského jara poté, co byly u koní stáje Godolphin masově prokázány anabolickém steroidy a trenér Al Zarooni byl následně na deset let diskvalifikován z dostihového provozu. Celé šetření vyloučilo podezření o organizovaném dopinku, který by řídila dubajská centrála, a zdá se, že život – přinejmenším  co se týká stáje Godolphin – jde dál. Samozřejmě, po celý rok, po který toto strašidlo dopinku obcházelo dostihovou Evropu, se nikde nezvedly hlasy  a nikdo nenamířil sudlice a řemdihy směrem na Dubaj.   Jeden z největších evropských dostihových donorů dostal prostor i čas, aby své jméno očistil, a nyní se tomu tak stalo.  Stáj Godolphin reprezentuje nové jméno trenéra Appleby (ehm… nové… byl Al Zarooniho asistentem…) a „modří“ bez tradičních opiček Frankieho Dettoriho míří k dalším výšinám. 

Je všude. Culí se na nás z každé titulní stránky, z každého zpravodajského serveru, celodenně okupuje dva kanály veřejnoprávní televize. Nelze ji přehlédnout, ani kdybyste chtěli. Ano – řeč je o olympiádě v Soči. Ona a její aktéři se teď stávají centrem pozornosti většiny občanů tohoto státu. Včetně spousty těch, které sport jinak vlastně nezajímá. A nejednou jsou oni ti první, kdo jásají nad tím, že „máme medaili!“. A mluví o svých hrdinech – totiž sportovcích, které ještě včera ani neznali. A ze kterých se teď rázem stávají mediální hvězdy, jejichž existence zvyšuje všeobecný zájem o příslušné sportovní odvětví. Ruku na srdce, koho v Česku před pár lety zajímalo rychlobruslení? Nikoho. Vidíte ten rozdíl před Martinou a po Martině? A teď tu máme zase biatlon …