Vzpomínky jsou někdy silnější než chvíle přítomné. Na kamaráda Vladimíra Tlučhoře jich mám hodně. A živých. Když do Pardubic jednou přivezli kontejner krmiva z Kanady pro místní Zverimex a v něm strážníci objevili medvídka mývala, který sem doplul, aniž by si ho někdo všimnul, napadlo mě hned se na Vláďu obrátit. Mýval se v kontejneru živil tím, že louskal granule z pytlů pro psy a zapíjel je pivem z plechovek, které si tam zdatně otvíral. Vážně. A my s Vláďou se popadali za břicha. Jenže pak chtěli toho mývala utratit kvůli předpisům o karanténě. A nás to rozzlobilo. Vláďa zase pomohl. Zdravému rozumu. Mývala si vzal k sobě na veterinární kliniku. Porušil asi tisíc předpisů, ale méďu zachránil. Přijala ho pak do péče chomutovská zoo. Mýval byl i několikrát jako hvězda v televizi. 

Před sedmdesáti lety: VÁLKA KONČILA V CHUCHLI

Za druhé světové války a nacistické okupace našich zemí se dostihový provoz ve Velké Chuchli nezastavil. Sezóna roku 1945 však v obvyklém termínu, na počátku dubna, začít nemohla. Blížil se sice konec šest let trvajících útrap, svoboda byla nedaleko, ale dny, které do jejího návratu ještě zbývaly, byly dramatické a kruté. Přinesly i mnoho obětí.

Jsou situace, které se stanou, a které prostě nevymyslíte. Stál jsem u pokladny,  abych zlepšil svou nepříliš dobrou sázkovou nedělní bilanci a přede mnou sázela milá dáma. Zatímco se, ti,  co byli poprvé na dostizích,  radili o favoritech, ta paní řekla lakonicky: „ Chtěla bych si vsadit na nejhoršího koně.

Titulek jsem si vypůjčil z mého oblíbeného českého filmu, ale vystihuje moje pocity ze zákulisí bratislavského dostihového závodiště minulou neděli. Připadal jsem si, pokud jde o počet diváků jako na Turf Gala, možná, že lidí bylo ještě více než v tento slavnostní den. Vstup byl tentokrát zadarmo v rámci akce Bratislava pre všetkých a  na svůj dostih podívat i sám primátor města, čímž dal odpoledni i oficiální punc.

Karlovarské dostihové závodiště má za sebou jubilejní 115. sezónu. Pečlivě udržovaný areál s jedinečnými secesními tribunami byl stejně jako v předešlých letech jedním z nejdůležitějších a nejlépe hodnocených tuzemských závodišť. Pořadatel (od letošního roku HIPODROM HOLOUBEK s.r.o.) rád přichází s nějakou novinkou a zlepšením služeb. Ani loňský rok se neobešel bez výrazné změny. Byly strženy dosluhující budovy stájí a nahrazeny novými replikami. Dříve než se brány druhého nejstaršího českého závodiště otevřou široké veřejnosti, ohlédneme se v krátkosti zpět a připomeneme si loňské události.

Na setkání  těch, kteří se pohybovali v minulosti kolem dostihů jsem přišel bez kravaty a hned jsem se zastyděl. Neboť jsem tu byl asi nejmladší , nepočítaje ty, kteří dorazili se svými rodiči či prarodiči. Ono na maličkostech je vidět, jak si setkání lidé váží.

Letošní jaro a léto je ve znamení 70 let. Připomeneme si kalhoty do zvonu, kytky kam se podíváš, kůži s třásněmi i bez, vzdušné hedvábné šaty krátké i dlouhé a trendy zůstávají jumpsuity, česky overaly.

O tipy týkající se správného ustrojení na slavnostní večer jsme požádali módní expertku Janu Krejčovou.

V minulé sezóně jsem konečně dokončil školu a udělal titul žokeje, za což jsem samozřejmě moc rád, ale z profesního hlediska to nebyl můj nejlepší rok. Nejezdil jsem tak kvalitní koně jako dřív a mám do budoucna určitě co zlepšovat, zejména co se taktiky v dostihu týče.

Poslední den v roce. Pro někoho neopakovatelná příležitost zažít něco mimořádného, pro jiné den jako každý jiný. Jaký byl váš nejoriginálnější Silvestr a co plánujete na ten letošní? Příjemné čtení a úspěšný rok 2015 přeje redakce Dostihového světa.