Jsme prostě neuvěřitelní... aneb Pěstí mezi oči

Do Chuchle chodím od roku 1962, ale už dlouho jsem se netěšil na závodiště tak jako tuto sobotu, kdy proběhne Evropský pohár žokejů. A tak si tak o něm přemýšlím a najednou se vedle mne na stanici objeví tři chlapi, kteří se tam také chystají. A hned začali, že tam skoro nikdo nebude, že je pole žokejů slabé a co to vůbec bude za odpoledne. My jsme prostě neuvěřitelní, někdo dokáže vymyslet a zrealizovat takovou to věc a už ti, kteří vůbec nevědí co to obnáší, kritizují.

Hamletovskou otázku zda jít či nejít v neděli do Chuchle na dostihy za mě nakonec definitivně vyřešil (tedy kromě počasí z kategorie doba ledová) pohled na startovní listiny Velkých cen. Ovšem, lze argumentovat, že na startu bylo to nejlepší, co u nás na rovině momentálně máme a je zdrávo/odpočinuto. Ale bohužel – bylo toho zoufale málo.

Nejenom na českých dostihových drahách došlo ve víkendovém vrcholu k velkému překvapení. Šnůra osmi triumfů v řadě pro hrdinu americké Trojkoruny American Pharoah skončila nečekaně v Travers Stakes. Svěřenec  Boba Bafferta v dostihu v pozici desetinového favorita sice převzal vedení, poté ale v cílové rovině zdaleka nepředvedl tu jiskru, která mu zaručila místo mezi nesmrtelnými, a podle  Keen Ice  pod Javierem Castellanem o tři čtvrtě délky. Keen Ice přitom vyhrál teprve druhý dostih své kariéry. Americké  sdělovací prostředky v reakci na porážku „neporazitelného“  spekulují o odchodu American Pharoah. Toto řešení bezprostředně po sobotní porážce označil jako pravděpodobné také majitel koně Ahmed Zayet, trenér Bob Baffert  je ale přesvědčen, že by se světové dostihové publikum mělo dočkat posledního vystoupení  jeho hvězdy 31. října při příležitosti Breeders´Cup Classic v Lexingtonu. "American Pharoah předvedl dobrý výkon, bojoval, ale prostě tentokrát nebyl jeho den. To ale neznamená, že jsme odjížděli se sklopenou hlavou. Věřím, že v Lexingtonu bude zase všechno jinak," komentoval Bob Baffert

Vítám Vás u dalšího článku, v němž se dozvíte, co se bude nosit na podzim a v zimě 2016. Pohodlně se usaďte, udělejte si třeba kávu a já začnu, tentokrát trochu netradičně.

Když  se k nám poprvé zásluhou Václava Janáčka ve větší míře začaly dostávat obrázky ze španělského hipodromu Dos Hermanas, mnohého českého turfmana jistě napadlo: Hle, jak podivná dráha se zrodila na vyprahlém jihu.  Způsob letošního léta ve střední Evropě ale může témuž českému turfmanovi položit jinou otázku: Nedozrál čas na to, abychom podobnou dráhu měli i u nás?Ne, u Sevilly nešlo o klasický „all weather“ ovál.

Polovina srpna nepřipomíná pouze blížící se konec prázdnin, ale zároveň pozvolné loučení s karlovarskou dostihovou sezónou. Předposlední mítink na Hipodromu Holoubek, složený ze sedmi rovinových dostihů, v neděli vyvrcholí Cenou Masise – Pohárem Grandhotelu Pupp, za podpory spol. CHARVÁT Group s.r.o. (I.kat., 1.200m). Dostih, v němž mnohdy své kvality poodhalí budoucí šampióni klasického ročníku, se jako důležitý srovnávací test dvouletých koní běhával již na sklonku osmdesátých let minulého století. Od roku 1994, kdy se Cena Masise přestěhovala z centrálního závodiště ve Velké Chuchli, je s výjimkou několika mála let pravidelnou součástí dostihového kalendáře v lázeňském městě. Dostih pojmenovaný po jednom z nejlepších koní české historie, držiteli titulu Kůň 20. století a v neposlední řadě významném plemeníkovi, přilákal na start desítku aktérů. U plnokrevníků nejmladší věkové kategorie není jednoduché odhadnout favorita a tím se dostih stává napínavějším. Ani letošní ročník nebude výjimkou.

Karlovarští dostihoví fanoušci si po několikatýdenní přestávce v neděli opět užijí kvalitní podívané. Vrcholem sedmibodového programu bude Cena Města Karlovy Vary – Memoriál J.Dolejšího (I.kat., 2.000m).

Tak tu máme zase po roce Oaks a já byla opět oslovena, zda bych nenapsala pár řádků o kloboucích pro tuto akci. Z minulého článku víte, jaký klobouk na dostihy si máte vzít, ale víte také, jak vlastně klobouky vznikly a v kterém období to byl doplněk, bez kterého nemohla žena ani muž na ulici? Pojďte si semnou něco málo o kloboucích přečíst.

Rovinový meeting roku máme úspěšně za sebou a lze ho myslím zhodnotit jako v zásadě vydařený. Ovšem až na malé výjimky. Tak především Zlatý pohár… Již při pohledu na jeho přihlášky se totiž do mysli nezadržitelně vkrádala reminiscencenanotoricky známý song: Where have all the stayers gone?

Zdravím všechny čtenáře, kteří si oblíbili mé ne/pravidelné články o tom co si vzít na sebe na dostihy.