V Polsku se povedlo vše, tak jak mělo. Derbysta Hurricane Seven sedmým místem nezklamal ani mě, ani majitele. Měli jsme ideální průběh, byli jsme na bariéře a pak jsme šli na špici...Svým projevem potvdil, že je spíše koněm do dvou tisíc metrů.
Máme za sebou první část Poháru Josefa Váni, který ovládl impozantním způsobem Khalshani. Pokud se něco nestane, vypadá to, že se nám tu rodí druhý Royal Mougins. Stejně jako jeho trenéra mě překvapilo, že tentokrát nedělal na skocích chyby i přes kontakt se soupeři. Je vidět, že zraje jako víno a má opravdu našlápnuto.
O sobotním pardubickém odpoledni musel snad všechny nejvíc zaujmout výkon Orphee des Blins, která vypadala prakticky celý dostih, jako když se nudí, a teprve až když dopadla za poslední skok, zatvářila se, jakoby se ptala: „Už můžu, Honzo?“. Poté, co přišel souhlas, tak své soupeře doslova rozdrtila.
Mostecký derby-den hodnotím pozitivně. Dostihy byly zajímavé, korektní. Ve sprintu, kde jsem jezdil Waka Lauru, jsem si spíš myslel, že Mikeshe potrápíme, než že zvítězíme. Všechno ale hrálo pro ni. Dráha, váha i mostecký profil, který jí sedne.
Zapomeňte na Pardubice a Chuchli, nové dominanty českého turfu najdete v Mostu a Karlových Varech. To je signál, který by na základě těchto dní mohl v realitě českého turfu vypozorovat nezaujatý – a s realitou neseznámený – pozorovatel. Na obou místech „na dostřel“ západní hranice se konají nebo konaly milionové dostihy, něco, co jsme v Pardubicích, Praze a ani jinde na území republiky letos neviděli. Onen neseznámený pozorovatel by zajásal. Specifická a mnohými milovaná mostecká dráha své první derby zvládla se ctí, a i když ještě dlouho budou proudit tam a zpátky úvahy o tom, zda to derby bylo „pravým“ derby, já si docela kacířsky dokážu v Mostě představit i jiné velké dostihy, než je Oaks.
Derby je nejen dostih roku, ale také společenská událost, která má svoji etiku. Elegantní oblečení by mělo být na tuto akci samozřejmostí. Svým dress codem tak nějak vyjadřujeme určitou úctu a postoj k dostihovému sportu. Zářným příkladem jsou dostihy v Ascotu. Dámy se tam na dostihovou událost připravují několik měsíců dopředu, nenechávají nic náhodě a výsledek potom stojí za to. Je to úžasná přehlídka nejen krásných koní, ale také módních kreací, které někdy až vyráží dech. K nám do Čech z této elegantní přehlídky rób a pokrývek hlavy, zatím jen polehoučku pronikají střípky.
Takto komplikovaně, jak známo, vyjadřuje francouzský jazyk číslo 93. Slovy devadesát tři. Neboli čtyři(krát)-dvacet-(plus)deset-(plus) tři. Jmenuje se tak i slavný román Victora Huga, odehrávající se v roce 1793, kritickém období Velké francouzské revoluce. Pořadové číslo devadesát tři nese i nadcházející ročník Českého derby a bude je mít jednou provždy i jeho vítězný kůň. Hugův (a stovek jiných velikánů nejrůznějších oborů) jazyk zmiňuji hlavně proto, že první ročník našeho derby se jmenoval podle francouzského vzoru Cena (Československého) Jockey Clubu a že francouzské dostihy byly pro dostihové dění v první Československé republice v mnohém inspirující. Ve Francii se názvu Prix de Jockey Club drží „derby“ od svého vzniku v této zemi (v roce 1836) do současnosti.
Nalaďte se na derby, tentokráte prostřednictvím komentáře Petra Feldsteina.
24. kapitola: NA KONCI TISÍCILETÍ (6. část)
Přestože bez Vlastimila Smolíka „už to nebylo ono“, je třeba si uvědomit relativnost těchto Františkových slov. S méně kvalitními koňmi, a bez stálého, skutečně vynikajícího prvního jezdce, trenér Vítek vyloženě kouzlil. I když už jeho koně nevítězili v prestižních dostizích tak často, dokázal ještě v letech 1997 a 1999 vydobýt další dvě prvenství v republikovém šampionátu trenérů. V prvním případě, kdy byl první s obrovskou převahou, vyhráli jeho svěřenci 35x, ve druhém 21x. V roce 1998 byl s 16 úspěchy třetí, a v roce 2000 za Tomášem Šatrou na body dokonce těsně druhý. Na počet vítězství (24) byl však opět nejlepší.
Rád bych reagoval na vyjádření ing. Luky o dostihovém provozu v Budapešti.
