Rok se s rokem sešel a máme tu 123. ročník Velké pardubické. V článku níže, najdete něco málo z historie dostihu a zjistíte,  jak moc se móda a různé styly stále opakují.

Reprezentantka DS Pegas se stala v sobotu na dráze ve francouzském Cluny  v kontextu  českého turfu mimořádným úkazem.  Od soboty je totiž koněm, který vyhrál dva po sobě jdoucí starty na francouzském území. Dvě vítězství někdejší příslušnice české sprinterské elity )na snímku ze svých rovinných dob...) sice přišla  v dostizích těch nejnižších francouzských překážkových kategorií, to ale klisně nebránilo v zisku  výher v přepočtu vyšších, než dvě stě tisíc korun. A trenér Wroblewski, který v Chuchli poté také  bral vítězství v Petrlíkově memoriálu, rozhodně neměl po Dorotčině doběhu  důvody ke sklíčenosti. Právě naopak…

Ve střední Evropě neporazitelná dvouletka Najinska si první životní porážku vybrala ve francouzském Chantilly. Na tamní dráze se  pod Tomášem Lukáškem postavila do konkurence osmi soupeřů na trati Prix  Herod (listed, 1400m) a po aktivním průběhu nakonec bohužel splnila roli outsidera dostihu a  dokončila v něm na  osmém místě. Najinska reprezentuje barvy stáje DAR

Mnozí si možná ještě vzpomenou na to, jak Josef Váňa před časem vyprávěl o jednom svém nočním snu. Zdálo se mu, že přijíždí jako první do cíle Velké pardubické v sedle bílého koně. K tomu, aby se tento jeho sen proměnil ve skutečnost, chybělo osminásobnému vítězi našeho nejslavnějšího dostihu v roce 2002 devatenáct délek. Váňa tehdy vedl sedmiletého bělouše Kedona a sto dvanáctý ročník dokončil v jeho sedle na třetím místě – za Maskulem a dalším svým svěřencem Decent Fellowem.
Prvenství bílých koní ve Velké pardubické, která se běhá od roku 1874 a má za sebou 122 ročníků nebylo mnoho. Dokonce se dá říct, že vítězství koně této barvy je vlastně pozoruhodná událost sama o sobě. Bylo jich totiž dosud pouze šest.  Navíc se o ně zasloužili jenom čtyři koně. Dvěma z nich se totiž podařilo zdolat všechny své soupeře dvakrát. A to dokonce ve dvou letech po sobě.

Letošní Cena Vítězného oblouku vejde do dějin dostihového sportu také jako návrat jedné z nejfrancouzštějších rodin na vrchol tamní scény. Criquette Headová  slaví  své druhé trenérské vítězství v dostihu, který je pro Francouze nejvyšší svátostí, a děje se tak dlouhých čtyřiatřicet let poté,  co zaznamenala první vítězství zásluhou „rodinného týmu“ kolem Three Troikas.  Doby se ovšem změnily, a tak zatímco majitelkou Three Troikas byla její matka Ghislaine, tentokrát Headová (na snímku) dominovala s koněm v barvách katarského  šejka Joaana, mladšího syna katarského emíra.

Galerii z dostihuů ve Velké Chuchli najdete zde

Po pěti letech, která z hlediska angažmá ve Velké  pardubické strávil v sedle Sixteen, si Josef Bartoš letos poprvé sedne  ve vrcholné události české překážkové sezóny na jiného koně. Tím nebude nikdo jiný než Trezor. V loňském ročníku se dlouho zdálo, že právě on by mohl být jediným reálným soupeřem suverénní Orphee des Blins, ale nakonec i jeho její tempo udolalo.  Letos s Josefem Bartošem v sedle bude  Tiumenův  mladší následovník mít za úkol zkusit něco, co na favorizovanou klisnu (a všechny ostatní soupeře) bude platit. 

Poměrně rozpačitě hodnotil trenér Arslangirej Šavujev nedělní vystoupení svých svěřenců Meandra a Dux Scholara na dráze pařížského Longchamp v rámci mítinku okolo 92. ročníku Prix de l’Arc de Triomphe. „Měli jsme smůlu. Nejeli jsme sem vyhrát, ale jak Meandre tak i Dux Scholar měli na lepší umístění.“ řekl krátce po doběhu Prix de la Foret Šavujev.

Meandre se představil v hlavním dostihu Prix de l’Arc de Triomphe a po defenzivním průběhu, kdy se pohyboval v druhé polovině startovního pole na bariéře, v cílové rovince ho však jeho jezdec musel skoro zastavit, když se před ním zavřela mezera a ačkoli ukázal pěknou koncovku, stačilo to jen na desáté místo. Dux Scholar se představil v Prix de la Foret na 1 400 metrů, v cílové rovince útočil z konce pole, ale než našel volný prostor, někteří soupeři si již vypracovali takový náskok, který nedokázal zlikvidovat a finišoval na čtvrtém místě, když od druhého v cíli ho dělily dva krátké krky.

Poté, co v minulém týdnu získal na madridské dráze La Zarzuela Václav Janáček vítězný double, tentokrát v Madridu čekal na vítězství marně. Dvakrát se naopak trefil druhý ve španělském šampionátu Jeremy Croquevieille, a  stáhl tak Janáčkův náskok v čele šampionátu na dvacet vítězství.  Hlavní dostih odpoledne, Criterium De Potrancas , pro dvouleté na 1400 metrů, však vyhrál Virimoon s G Maderem.  Janáček tento dostih dokončil na třetím místě. 

Na závodišti v Drážďanech se dnes konaly česko-slovenské manévry. Když dvakrát si zapsala vítězství Natalie Arendsen, jedno vítězství si zapsala Olga Laznovska a dvakrát se trefil také Slovák Rastislav Juráček. Jendo z jeho vítězství navíc prohěhlo za trenérské asistence Pavla Vovčenka

Pětiletý  reprezentant barev stáje Václav Slovák Kendy dnes v Praze dal zapomenout na nepovedené vystoupení  svého stájového kolegy Darat Al Ayam v Lysé nad Labem. Zatímco ten ve včerejším vrcholu odcouval k z poslední pozice k dalekému poslednímu místu, Kendy si počínal na závodišti v Chuchli právě naopak. „Ne nechtěli jsme to vodit, ale soupeři nám nedali jinou možnost.  Protože jsem věděl, na jakém koni sedím,   tak jsem to na sebe vzal. Nebál jsem se, že by nás to připravilo o šanci,“ líčil Radek Koplík po druhém ze svých tří dnešních vítězství.  Jak se ukázalo na trati, jeho slova došla naplnění.  Za Kendyho zády se totiž bojovalo jen o druhé místo.