20. kapitola:
POSLEDNÍ MASISKA (2. část)
Hodná a trochu veselá
Další pohroma, kterou osud seslal nejen na Latinu, ale na celou její stáj, na všechny, kteří jí byli nablízku, na sebe nenechala dlouho čekat. V zimní přestávce měla velký problém s okem. Určitou dobu dokonce hrozilo bezprostřední nebezpečí, že na ně oslepne. Nejčernější obavy se nakonec nenaplnily, klisna se i z této šlamastyky díky kvalitní péči, veterinární i stájové, dokázala vylízat. Jen co se ale po této stránce pozdravila, čekala ji a celý personál tréninkového střediska v čele s Františkem Vítkem sice krátká, zato hodně horká chvilka. Ošetřovatelem Latiny, a nutno říci, že vzorným, byl Petr Vlasák, který ji často jezdil i v práci. Petr byl zároveň také naprosto spolehlivý řidič, který při převážení Františkových koní strávil za volantem stovky, nebo spíš tisíce hodin. Událost, která mohla pro Latinu, a nejen pro ni, dopadnout opravdu tragicky, však s jeho šoférováním nesouvisela. Latina se totiž jednou venku Petrovi vytrhla, porazila ho a vydala se směrem k nedaleké železniční trati, na kterou pak skutečně vběhla. Tenkrát to tam ještě nebylo oplocené, k tomu došlo až daleko později. Žádný vlak tudy tenkrát naštěstí nejel. Několik koní ve stájích v Lysé však v minulosti skutečně blízkost kolejí odneslo. Ze stáje trenéra Vítka to sice žádný nebyl, ale jeden, Marath, k tomu asi před deseti lety neměl daleko.