Tak je to za námi. Velká pardubická s pořadovou značkou 124. je za námi. Jako každý rok. Někomu přinesla radost, jinému smutek. Jako každý rok. Josefu Váňovi další čárku do výčtu jeho účastí. Jako téměř každý rok. A klisně Orphee des Blins třetí navazující vítězství. Jako jednou za 124 let. Právě proto byl letošní ročník pardubických krosových manévrů výjimečný.
V předvečer svátečního pardubického víkendu nelze čekání na vrchol naší překážkové sezony uzavřít jinak, než touto frází. Frází, kterou startéři Velké již nějaký ten pátek (nebo spíš neděli) těsně před startem opakují všem účastníkům dostihu a která velice dobře vystihuje situaci.
Jak blízko může mít rovinový žokej k překážkám? Věří fenomenální Orhee des Blins, v jejíž tréninkové centrále pracuje? A co by popřál Tomáši Šatrovi po sedmistém triumfu kariéry? Odpovědi přináší komentář Petra Foreta.
...aneb Pohodové odpoledne v Bratislavě
Možná, že by titulek mohl evokovat, že slavný herec a šampion bojových umění se stal tváří české bylinné speciality, ale je to malinko, ale opravdu malinko, jinak. Čtyřletý hnědák ze stáje ARS Invest Zimková dominoval v dostihu, jehož patronem byl www.dostihovy-svet.cz. Becherovka s názvem Vítězná byla cenou pro nejlepšího. Trenér Marcel Mihalík a žokej Jaro Línek, tak mohli tímto nápojem oslavit vítězství. Ovšem odpoledne nebylo jen o našem dostihu, ale především se neslo ve znamení piešťanské Asociace pomoci postiženým ADELI, v jejíž zařízení se léčí především děti po mozkové obrně. Díky pochopení vedení závodiště v Bratislavě byl právě tento den určen především této asociaci. Na odpoledni se podíleli také české firmy a společnosti, které s ADELI spolupracují, a to GRAND PRINC MEDIA a JPServis, po kterých byly pojmenovány dva dostihy a také věnovaly ceny do tomboly, jejíž výtěžek putoval právě směrem k pacientům. A pokud se dostanete k fotografiím z předávání a bude se vám zdát, že všichni tři předávající tedy já, známý DJ Miloš Skalka, který zastupoval JPServis, a generální ředitel GP MEDIA David Mikula mají stejné kravaty, nešálí vás zrak. Pan ředitel závodiště, který byl v té době v Paříži, nemá moc rád, když se předává bez této mužské ozdoby, a protože kravata byla jen jedna, tak jsme ji použili jako putovní A když už jsme se zmínili o Paříži, tak sedmiletá Klaudie ukázala neomylně na budoucí vítězku „oblouku“.. Její tatínek vsadil, a byla to jediná pořádná výhra odpoledne. My, kdo jsme se v programu „dlouho hrabali“, jsme přišli zkrátka ….
Aleš Pohořal
S dostihy pro elitní kategorii dvouletých koní se o nadcházejícím víkendu roztrhl pytel. V České republice se můžete s nadějnými plnokrevnými juniory setkat v Karlových Varech při ceně zimní královny i v Praze v Gerschově memoriálu, zatímco v Bratislavě v rámci nedělního programu nabízí shledání s dvouletky v místní verzi „královny“ i „favorita“. Na možnostmi uplatnění, jste – li majitelem nadějného dvouletka, by vám mělo plesat srdce.
Proč chybí na startu nedělního Festivalu cizinci? A objeví se v dohledné době nějací? Nemyslím…Nezájem zahraničních účastníků o pražský podzimní „dostihový festival“ je dlouhodobou záležitostí. S ohledem na výši dotací v největších českých rovinových mezigeneračních komparačních testech ani není divu. Vždyť zápolení, dotovaných necelými 15 tisíci eur, je na západ od našich hranic celá řada, a skutečnost, že je u nás brán Festival značně prestižně a startují na něm relativně kvalitní koně, určitě zahraničním ambicím nenahrává. Pokud by totiž cizinci chtěli „festival“ navštívit a uspět, museli by přivézt relativně kvalitní účastníky. Ale pro takové zase obvykle mají zajímavější a bohatší dostihy u nich doma…
Jaké byly předcházející tři kvalifikace a kdo v nich zaujal?
Co? Letošní klasiky, samozřejmě. Přesněji řečeno cílovky klasik. Jen tak mimochodem si letos připsal už třetí …
Začíná to vypadat, že si z nás Jiří Chaloupka dělá srandu. Copak my diváci to přežijeme, ale co chudáci majitelé a trenéři, proboha!??? Ono by se už vůbec nebylo čemu divit, kdyby z toho někdo měl infarkt...
V červnu jsem konečně dokončil školu. Jsem rád, že jsem neprohloupil a učil se, v čemž mi nejvíc pomáhala moje Lucka (Lucie Bezstarostová - pozn. red.). Také bych chtěl poděkovat naší třídní učitelce paní Vrábkové, která pro nás udělala maximum a dobře všechny na zkoušky připravila. Původně jsme si s ostatními říkali, že závěrečky oslavíme na tribuně, ale protože jsem šel na řadu v jedenáct a výuční listy nám dali až ve tři, byl jsem unavený a jel rovnou domů.
Za mých mladých dob se razilo heslo . „Poručíme větru, dešti“. Autora hesla bych chtěl mít včera u sebe při dostihovém dnu v Bratislavě, kam dorazili poctivě všichni zástupce sponzorů, také postižené děti, jímž byl den věnován a také tři láhve Becherovky s názvem Vítězná, na kterou jsme se složili s kolegy, protože jeden z dostihů byl pojmenován právě www.dostihovy-svet.cz. Optimisté sice říkali, že to za chvíli přejde, ale bouřilo stále, prudký déšť nakonec neumožnil vůbec dostihové odpoledne, přes maximální snahu pořadatelů, začít. Jen mne těší, že jsme to vymysleli s těmi cenami dobře, Becherovka se určitě nezkazí, jen si chvíli počká na své majitele.
(alp)
