V sobotních Pardubicích jako by se nic nekonalo. Proti kvalifikačním dostihům Velké pardubické si totiž steeplovými hvězdami nabitý Zlatý pohár mohl připadat jako hodně chudý příbuzný. Záštitu nad ním sice převzal předseda poslanecké sněmovny, ale prořídlé ochozy připomínaly náš zákonodárný sbor ve dnech, kdy se projednávají opoziční interpelace.  S tím rozdílem, že se nekonaly žádné velké jedovatosti…

Vzestupy a pády, věci, které  trenérského řemesla (a nejen dostihového) přicházejí často. Ale v tak rychlém sledu jako u Tomáše Váni, je to spíše výjimka. V předloňském  roce  sahal po vítězství v trenérském  šampionátu, a místo aby mohl tohle řádně oslavit, mnozí majitelé odvezli od něj koně, na což mají právo. Z výsluní přímo na ústa, slušněji řečeno. Musel to být velký otřes, ale nakonec díky shodě okolností a s doporučením trenérské legendy Františka Vítka dostal znovu šanci se zajímavými koňmi. A chopil se jí dokonale. Jeho svěřencům se daří, což asi nejvíce potvrdil v nedělí  Tannhaeuser ve Velké červnové. Slyšel jsem jak z něj někteří dělali favorita derby, ale  to by určitě i Tomáš nerad slyšel. Jenže předpoklady na dobré umístění ukázal. A Tomáš Váňa? Ten zase dokazuje, že se zřejmě vyplatí jeho schopnostem důvěřovat. Samozřejmě, že kdyby se jeho koním dařit přestalo, tak že mi tyhle řádky někdo otluče „o hlavu“.  Ale to klidně unesu. Někdy obecně  v našem dostihovém sportu opravdu probíhají žabomyší zákulisní akce, které, kdyby neměly vážnější následky, tak by se nad nimi musel člověk pousmát.  Ne že bych byl rád,  že  jsem kmetem, a že by mohlo v této době usilování o nějakou děvu skončit po jejím úderu tragicky, ale zas mě těší, že si to pousmání můžu ve svých téměř  66 letech dovolit…
Aleš Pohořal

Klepe na dveře,  máte ho rádi, ale do obýváku ani do koupelny byste si ho nepustili. Kdo to je? Derby… hahaha, říkám si nad dostihovým vtipem –nevtipem, jako střiženým z předrevolučního Dikobrazu. Nebo porevolučního sitcomu. Co do vtipnosti si tyhle dva fenomény nemají moc co vyčítat. 

Ano, hádáte správně. Jmenuje se Martina Havelková. A momentálně je skutečně „na koni“. Příznaky jejího postupného nastartování se začaly objevovat již v minulých týdnech. Definitivně se ovšem potvrdilo až tento víkend, kdy si její formy již nevšimli zdaleka jen věrní fanoušci, ale už ji prostě nemohl přehlédnout ani ten nejzarytější pochybovač. A její současná „jízda“ je řekla bych velkým oživením stojatých vod našeho dostihového sportu.

California Chrome tak může za tři týdny v Belmont Parku vstoupit do historie jako první vítěz americké Trojkoruny od roku1978, pokud vyhraje o prakticky 500 metrů delší Belmont Stakes. Už dnes je ale kalifornský odchovanec nesmírně populární a na kontě má několik pozoruhodných zápisů. Jeho trenér Art Sherman (77) se stal už v Churchill Downs nejstarším trenérem, který nachystal vítěze Trojkorunového dostihu, a nyní si na konto připsal už druhý zásah. V americkém turfu se tak stal mimořádně ceněnou veličinou, zvlášť proto, že California Chrome je pro něj za kariéru prvním podobně  úspěšným koněm. 

Jedna klasika je za námi a jedna nás čeká. Kdo zaujal a kdo se prosadí v neděli?

Stylově, v neděli 27. dubna, tedy v den, kdy se na chuchelském závodišti budou letos po čtvrté konat dostihy, oslaví úctyhodné životní jubileum pan Karel Stibůrek. Muž, který jak k dostihovému sportu, tak k Velké Chuchli, neodmyslitelně patří. Pětinásobný jezdecký šampión ve steeplechase a později úspěšný trenér se začal učit v roce 1943 u mistra nad mistry, Karla Truhláře. Jako jezdec působil mj. u Josefa Cellera, Františka Hofbauera či Stanislava Bárty. V roce 1960 přešel k Josefu Krištůfkovi. V jeho stáji se pak stal obročníkem a trenérovou pravou rukou. Později dostihové koně PP Kladruby trénoval sám. Naposledy vedl trénink koní PP Motěšice.

Velká malá encyklopedie

Moje předchozí kursívy se týkaly sázek, a bude se jich týkat i tato, i když tak trochu z druhého konce. Na betonových schodech stojí nenápadná paní, vzrůstem připomínající jezdkyně, pamatuje si řadu podrobností a tak jí žertem říkáme, snad nám to odpustí, Velká malá encyklopedie. Objíždí i další závodiště, takže její přehled je dokonalý. Má však jednu vlastnost, kterou má z návštěvníků jen málokdo - nikdy nesází, i když její úsudek by často mohl vést k velkým výhrám. A tak se tam občas „namotám“, ale nikoli jen proto, abych si ověřil svůj tip, ale proto, že je s ní příjemné koňské povídání. Napadlo mne, že by ji závodiště mohlo odměnit nějakou poukázkou na sázku, aby tomu přišla na chuť, ale obávám se, že by nepodlehla…

Aleš Pohořal

Velké dubnové manévry

Ačkoli by titul tohoto komentáře mohl evokovat události související s volbou nového prezidenta Jockey Clubu, toto téma s pokorou přenechám povolanějším a budu se věnovat čistě dostihovému dění druhé dubnové neděle…