V minulé sezóně jsem konečně dokončil školu a udělal titul žokeje, za což jsem samozřejmě moc rád, ale z profesního hlediska to nebyl můj nejlepší rok. Nejezdil jsem tak kvalitní koně jako dřív a mám do budoucna určitě co zlepšovat, zejména co se taktiky v dostihu týče.

Poslední den v roce. Pro někoho neopakovatelná příležitost zažít něco mimořádného, pro jiné den jako každý jiný. Jaký byl váš nejoriginálnější Silvestr a co plánujete na ten letošní? Příjemné čtení a úspěšný rok 2015 přeje redakce Dostihového světa.

Štědrý den je za dveřmi a tak, než se všichni sejdeme pod stromečkem u rozbalování dárků, podívejme se, kdo z vás bude zítra štědrovečeřet kapra, koho potěší podesáté papuče, či po jaké dobrotě nejčastěji sáhnete u sváteční tabule. Veselé Vánoce vám všem přeje redakce Dostihového světa!

Japan Cup je jedním z nejlépe dotovaných travnatých dostihů na světě. V přepočtu se rozděluje bezmála 100 milionů korun (521 mil. jenů) mezi prvních osm umístěných koní. Letos se jich na start postavilo osmnáct, z toho třináct Gr.1 vítězů, včetně vítězky posledních dvou ročníků.

Počasí tomu příliš nenasvědčuje, ale zima je tu. České dostihy se uložily k zimnímu odpočinku a ze svého brlohu se – doufejme –před očima té části veřejnosti, jež se o ně zajímá, vynoří na jaře roku 2015. Na rozdíl od medvědů či jiné zvěře je však nečeká klidný, ničím zlým nerušený zimní spánek, o jehož kvalitě rozhoduje jen kvalita a kvantita zásob, které si to které zviřátko nahromadilo pro tento účel v průběhu roku. Právě naopak, dostihový sport si žádné zásoby na zimu nenakřečkoval,  a zimní měsíce musí využít i na to, aby  v příštím roce „bylo z čeho“.

Žokej Jamie Spencer se na konci letošního roku loučí s aktivní jezdeckou kariérou. Nos chyběl, aby se jeho loučení odehrálo v pohádkovém režimu. Spenser se totiž v sedle Toast Of New York dostal takhle blízko k vítěznému Bayernovi. Jenže to bylo vše. Na amerického soupeře nestačil. Trenér Bob Baffert se na podvanácté dočkal triumfu v nebohatším dostihu amerického kontinentu a konstatoval: „Teď už jen vyhrát Trojkorunu, nic dalšího mi v životopisu nechybí…“ Až do soboty mu totiž chyběl právě BC Classic. Dnes je jeho resumé o  tento úspěch doplněno. Bayern se dočkal v Santa Anitě velkých ovací 61000 diváků přesto, že jeho triumf překazil radost jak evropským nájezdníkům tak všem, kdo se spokojili s „lidovou volbou“ v podobě California Chrome. 

Velice vzrušené a agresivní  hlasy  jsem vyslechl v zákulisí mosteckého hipodromu na adresu žokeje Václava Janáčka, nenechávaly na jeho osobě nitku suchou. Chtěl bych se z tohoto místa vyslovit hlasem diametrálně odlišným.  Václav Janáček je dnes – ať se to komu líbí nebo ne – žokejem, jehož formát jde nad rámec českého dostihového dění, a jeho přítomnost na českých drahách pro naše dostihy je plusem. A skutečnost, že za mosteckými jízdami cestoval hodně komplikovaně přes Portugalsko, svědčí o jeho zájmu se doma jednou za čas odprezentovat. 

Tak je to za námi. Velká pardubická s pořadovou značkou 124. je za námi.  Jako každý rok. Někomu přinesla radost, jinému smutek. Jako každý rok. Josefu Váňovi další čárku do výčtu jeho účastí. Jako téměř každý rok. A klisně Orphee des Blins třetí navazující vítězství. Jako jednou  za 124 let.   Právě proto byl letošní ročník pardubických krosových manévrů výjimečný.

V předvečer svátečního pardubického víkendu nelze čekání na vrchol naší překážkové sezony uzavřít jinak, než touto frází. Frází, kterou startéři Velké již nějaký ten pátek (nebo spíš neděli) těsně před startem opakují všem účastníkům dostihu a která velice dobře vystihuje situaci. 

Jak blízko může mít rovinový žokej k překážkám? Věří fenomenální Orhee des Blins, v jejíž tréninkové centrále pracuje? A co by popřál Tomáši Šatrovi po sedmistém triumfu kariéry? Odpovědi přináší komentář Petra Foreta.