Šejk Mohamed je bez viny. To je očekávaný závěr nezávislé vyšetřovací komise, která se hloubkově zabývala rozkrytím událostí z loňského jara poté, co byly u koní stáje Godolphin masově prokázány anabolickém steroidy a trenér Al Zarooni byl následně na deset let diskvalifikován z dostihového provozu. Celé šetření vyloučilo podezření o organizovaném dopinku, který by řídila dubajská centrála, a zdá se, že život – přinejmenším  co se týká stáje Godolphin – jde dál. Samozřejmě, po celý rok, po který toto strašidlo dopinku obcházelo dostihovou Evropu, se nikde nezvedly hlasy  a nikdo nenamířil sudlice a řemdihy směrem na Dubaj.   Jeden z největších evropských dostihových donorů dostal prostor i čas, aby své jméno očistil, a nyní se tomu tak stalo.  Stáj Godolphin reprezentuje nové jméno trenéra Appleby (ehm… nové… byl Al Zarooniho asistentem…) a „modří“ bez tradičních opiček Frankieho Dettoriho míří k dalším výšinám. 

Je všude. Culí se na nás z každé titulní stránky, z každého zpravodajského serveru, celodenně okupuje dva kanály veřejnoprávní televize. Nelze ji přehlédnout, ani kdybyste chtěli. Ano – řeč je o olympiádě v Soči. Ona a její aktéři se teď stávají centrem pozornosti většiny občanů tohoto státu. Včetně spousty těch, které sport jinak vlastně nezajímá. A nejednou jsou oni ti první, kdo jásají nad tím, že „máme medaili!“. A mluví o svých hrdinech – totiž sportovcích, které ještě včera ani neznali. A ze kterých se teď rázem stávají mediální hvězdy, jejichž existence zvyšuje všeobecný zájem o příslušné sportovní odvětví. Ruku na srdce, koho v Česku před pár lety zajímalo rychlobruslení? Nikoho. Vidíte ten rozdíl před Martinou a po Martině? A teď tu máme zase biatlon …

Jan Faltejsek má na kontě úspěch z kategorie snových. V sedle svého „osudového“ Knockara Beau vstoupil do palcových titulků britských dostihových médií, protože právě on se stal pro sběratele rekordů poslem špatné zprávy a ukončil v galliardhomes.com Cleeve Hurdle fenomenální sérii koně jménem Big Bucks. Povedlo se mu to zásluhou koně, který zdaleka netrčí nad konkurencí s podobnou převahou, jakou má na svém kontě Orphee des Blins při své nadvládě nad pardubickou konkurencí. Tam je Faltejsek možná více pasažérem, v Cheltenhamu byl ale právě on i režisérem vítězného počinu.

Ještě že máme toho Švejka. V každé pohnuté chvilce si v něm najdete to své.  Tak nám zvolili koně roku, paní Müllerová, chtělo by se  dnes si povzdechnout.  Výkony Orphee des Blins  považuji v obou dvou posledních Pardubických za fenomenální, to bych rád předeslal. Titul Koně roku 2013 v jejích rukou mi však přesto připadá jako špatný vtip. Loni, kdy se objevila jako blesk z čistého nebe, vyhrála anketu o dva hlasy před koněm, který na rovinách získal triumf na scéně grupy 3.  Tentokrát přejela „o parník“ soupeře, který měl na kontě triumf z dostihu o dvě kategorie vyššího – tedy grupu 1.  Z hlediska kategorizace na rovinách v Evropě už nic víc vyhrát nelze. A přece to v očích hlasujících nestačilo…

V sobotu 18. 1. 2014 se v Prostějově opět uskuteční Galavečer českého turfu, kde budou oceněni nejúspěšnější osobnosti dostihového sportu za rok 2013. No, a protože právě Prostějov je v podvědomí lidí spojován s bývalou největší oděvní značkou OP Prostějov, proč si neříci, jak se na takovou událost obléci.

Blížíme se ke konci roku a tím pádem i k bilancováním. Ale měli bychom doopravdy bilancovat, tj. hodnotit, co se nám podařilo, či (nedej bože) nepodařilo? Když jsme celý rok makali na tom, aby se nám podařilo všechno, na co sáhneme? Neměli bychom se spíš odměnit za to, že jsme se celý rok snažili a pracovali na našich představách a snech?

Na první pohled je to pro žáky pracovní den jako každý jiný. Kromě těch, kteří mají praxi povinnou, se tu sešli i dobrovolníci z řad současných žáků nebo absolventů, jejichž vztah ke koním není pouze povrchní, a pro které je štědrý den s koňmi samozřejmostí. Právě v tento den zde potkáte i návštěvy, jež přijdou všem popřát hezké svátky a koníkům doručí nějaké ty dobrůtky.

Když jednou úspěšný filmový producent vlastní úspěšného koně, je jenom logické, že ze z takového zvířete stane námět pro film. Nejznámějším filmovým producentem, který se v Česku „motá“ kolem turfu, je samozřejmě Jaroslav Bouček. A nejznámějším zvířetem, které se za posledních 20 let objevovalo v jeho bílém dresu stáje BUC film, je pochopitelně bělka Sixteen. A tak neudivuje, že světlo světa spatřil právě dokumentární film Sixteen. Prozatím jen ve stadiu novinářské projekce, širší dostihová veřejnost se prozatím širší  prezentace nedočká. Proč? Jaroslav Bouček za přispění RWE zprodukoval film bez přispění televizí, a tak si na jeho zablikání z obrazovek budeme muset nějaký ten pátek počkat…

Další úplně ne zdařilá dostihová sezóna, alespoň co se týče povodní v Chuchli nebo třeba předsezónních problémů s dotacemi do klasických dostihů, je za námi.

Uplynulá sezóna byla z mého pohledu průměrná. Slabší na počet vítězství i na starty v dostizích první kategorie. Na druhou stranu, jezdil jsem Grupu 1 a vyhrál jsem i v Paříži, což se mi už možná v životě podruhé nepovede. Jinak ale jak říkám, sezóna zůstala za očekáváním.