Konec sezóny bude klepat na dveře téměř dva týdny. Před dostihy v Kolesách se srovnal překážkový šampionát, zatímco ten rovinový už nabývá jasnější kontury. Jak ale vědí všichni, kdo se kolem dostihů vyskytují, jistého tu není nikdy nic, kromě pověstné nejistoty turfu.
O prodlouženém víkendu nás čekají doslova dostihové žně. Po Praze a Slušovicích nejenže bude jasné, kdo si odnesl triumf z letošní Ceny prezidenta, ale pravděpodobně bude i částečně rozhodnuto o novém českém šampionovi.
Strojově si cválá, vypadá, jako by se vůbec nechumelilo. Zdá se, že se ani nezadýchala. Nikdo na ni nemá. Ostatní jsou rádi, že doběhli… Tak by se dal ve zkratce popsat letošní ročník Velké, který - myslím, že nejen pro mě – byl z hlediska průběhu velkým zklamáním. Při vší úctě k dalšímu fenomenálnímu výkonu Orphee des Blins, tohle mělo daleko k dostihům, které během posledních let Velká představovala – totiž skokansky kvalitním a v závěru dramatickým … Spousta chyb, jeden pád za druhým, zmatek, pobíhající volní koně.
Strojově si cválá, vypadá, jako by se vůbec nechumelilo. Zdá se, že se ani nezadýchala. Nikdo na ni nemá. Ostatní jsou rádi, že doběhli… Tak by se dal ve zkratce popsat letošní ročník Velké, který - myslím, že nejen pro mě – byl z hlediska průběhu velkým zklamáním. Při vší úctě k dalšímu fenomenálnímu výkonu Orphee des Blins, tohle mělo daleko k dostihům, které během posledních let Velká představovala – totiž skokansky kvalitním a v závěru dramatickým … Spousta chyb, jeden pád za druhým, zmatek, pobíhající volní koně. Tohle že měl být vrchol (minimálně té překážkové) dostihové sezony v Česku? Popravdě, již pohled na startovní listinu vyvolával pochybnosti nad kvalitou pole letošního ročníku a průběh bohužel tyto pochybnosti téměř bezezbytku potvrdil. Nemůžu si pomoct, ale při pohledu do dostihového programu jsem se nemohla zbavit dojmu, že jak Cena Labe, tak Cena Vltavy a možná i další dostihy v rámci odpoledne jsou mnohem kvalitněji obsazené, než samotná Velká. A zatímco rámcové dostihy byly parádní, Velká byla minimálně poněkud rozpačitá …
Už od pátku se toužebně obracejí oči těch, které čeká Velká, k nebi. Ale Boha nehledají, jejich přání je mnohem, mnohem přízemnější, a to ať zaprší, či nezaprší - kvalita a pružnost dráhy může totiž hrát pro některé z koní dost zásadní roli.
Před letošní Velkou není příliš o čem diskutovat – okruh favoritů je jasně daný.
Myslím, že v sobotu nás čekají velmi zajímavé dostihy. Díky vysokým dotacím se přihlásili hodně dobří koně a já osobně se na tento den těším.
Není to tak dlouho, co jsem si v těchto místech dělal naděje, že letošní mimořádné volby obejdou dostihová závodiště obloukem. Svatá prostoto. To jsem snad ani nemohl myslet vážně. Jak jsem mohl být takhle naivní…Pomiňme, že se v Lysé v sobotu běhala Cena (známého příznivce dostihů...) Petra Bendla. V dnešním denním tisku jsem se totiž dočetl, že pan Andrej Babiš drží při životě závodiště v Pardubicích. Ano, vyjádřeno přesně těmito slovy, navíc v regulérním (neinzertním) článku a v novinách, které ani potenciálně nepatří do jeho „mediálního impéria“.
Rok se s rokem sešel a máme tu 123. ročník Velké pardubické. V článku níže, najdete něco málo z historie dostihu a zjistíte, jak moc se móda a různé styly stále opakují.
Ve Velké ceně Prahy vyhrál ten, co vyhrát měl. Moc obdivuju Baujrzhana Murzabajeva, jak zachoval klidnou hlavu, když k němu přišli koně, a nedal Dux Scholarovi ani jednu bičíkem. To by dokázal jen málokterý žokej. Mně s Roches Crossem se dostih moc nepovedl a kvůli tomu jsem přišel o druhé místo.
