Stav pardubické dráhy, to je otázka, která před Velkou pardubickou přichází na přetřes pravidelně. Její naléhavost zdůraznila především předloňská zkušenost a situace, kdy bylo závodiště ponecháno bez velké péče a dostih zachraňoval prakticky až „Svatý Petr“ dešťovými přívaly v pravý čas.  Zatímco v roce 2011 se před Velkou často hovořilo o tom,  že pořadatelé dráhu nechali dojít do nejhoršího stavu a poslední desítky let, nyní se zdá, že podobné nebezpečí  nehrozí.

Týden po triumfálním doběhu největšího dostihu, který se na italských překážkách koná, se Josef Váňa  mladší na meranskou dráhu vrátil, a tentokrát se z jeho návratu žádné vítězství neurodilo. I tak se ale vracel  domů spokojen, druhá místa v největších nedělních dostizích  přinesla výsledky na hranici současných možností.  Tak se to aspoň Josef Váňa mladší domnívá.

Reprezentantka DS Pegas se stala v sobotu na dráze ve francouzském Cluny  v kontextu  českého turfu mimořádným úkazem.  Od soboty je totiž koněm, který vyhrál dva po sobě jdoucí starty na francouzském území. Dvě vítězství někdejší příslušnice české sprinterské elity )na snímku ze svých rovinných dob...) sice přišla  v dostizích těch nejnižších francouzských překážkových kategorií, to ale klisně nebránilo v zisku  výher v přepočtu vyšších, než dvě stě tisíc korun. A trenér Wroblewski, který v Chuchli poté také  bral vítězství v Petrlíkově memoriálu, rozhodně neměl po Dorotčině doběhu  důvody ke sklíčenosti. Právě naopak…

Mnozí si možná ještě vzpomenou na to, jak Josef Váňa před časem vyprávěl o jednom svém nočním snu. Zdálo se mu, že přijíždí jako první do cíle Velké pardubické v sedle bílého koně. K tomu, aby se tento jeho sen proměnil ve skutečnost, chybělo osminásobnému vítězi našeho nejslavnějšího dostihu v roce 2002 devatenáct délek. Váňa tehdy vedl sedmiletého bělouše Kedona a sto dvanáctý ročník dokončil v jeho sedle na třetím místě – za Maskulem a dalším svým svěřencem Decent Fellowem.
Prvenství bílých koní ve Velké pardubické, která se běhá od roku 1874 a má za sebou 122 ročníků nebylo mnoho. Dokonce se dá říct, že vítězství koně této barvy je vlastně pozoruhodná událost sama o sobě. Bylo jich totiž dosud pouze šest.  Navíc se o ně zasloužili jenom čtyři koně. Dvěma z nich se totiž podařilo zdolat všechny své soupeře dvakrát. A to dokonce ve dvou letech po sobě.

Po pěti letech, která z hlediska angažmá ve Velké  pardubické strávil v sedle Sixteen, si Josef Bartoš letos poprvé sedne  ve vrcholné události české překážkové sezóny na jiného koně. Tím nebude nikdo jiný než Trezor. V loňském ročníku se dlouho zdálo, že právě on by mohl být jediným reálným soupeřem suverénní Orphee des Blins, ale nakonec i jeho její tempo udolalo.  Letos s Josefem Bartošem v sedle bude  Tiumenův  mladší následovník mít za úkol zkusit něco, co na favorizovanou klisnu (a všechny ostatní soupeře) bude platit. 

Osmiletý  Kasim, svěřenec Přemka Kejzlara,  ve hře o letošní Velkou  dokončil na čtvrtém místě v třetí kvalifikaci, na kontě má ale také překvapivý triumf z červencové Lysé nad Labem. Jeho nedělní jezdec Marcel Novák (na snímku) by se jistě nezlobil, kdyby tři měsíce poté, co společně vypálili rybník favoritům v Lysé,  uskutečnili něco podobného také ve vrcholné události české sezóny. Jenže  triumf v Pardubicích, to je něco jiného, uvědomuje si loni druhý muž překážkového šampionátu.

Jos
ef Bartoš vyhrál dnešní  Steeple Chase d´Italia ex, pro čtyř a pětileté koně na trati v Meranu na 3900 metrech vedl pro trenéra Favera  Rajasthana a vrátil Josefu Váňovi mladšímu týden starou porážku z Gran Premia, když All About Cossio z tréninku Josefa Váni dokončil jako druhý se ztrátou čtyř délek. I druhý zástupce Váňovců v Meranu skončil druhý, Perdono v Del Prato nestačil na Tout de Mond, jehož vedl Dirk Fuhrmann

Velká pardubická zná řadu jezdců, kterým osud nedopřál ji vyhrát, ačkoli by si alespoň jedno prvenství, jeden zápis do listiny jejích vítězů více než zasloužili. Nejen pro své jezdecké umění, o němž přesvědčovali odborníky i diváky po celá dlouhá léta, ale také pro svůj hluboký vztah k našemu nejpopulárnějšímu dostihu. Ten se stal trvalou součástí jejich pozoruhodné osobnosti.  

Jedním z nejbáječnějších a bohužel „nezvítězivších vítězů“ Velké pardubické zůstal Kamil Kuchovský. V roce 1981, kdy v ní měl jako náš přední překážkový jezdec ve svých jedenačtyřiceti za sebou jedenáct startů bez vítězství, na otázku, jak tuto skutečnost nese, odpověděl: 

„Ono je samozřejmě krásné vyhrávat. A vyhrát Velkou pardubickou, to už je doopravdy něco. Ale přitom to není to hlavní. Nejdůležitější je být u toho, porvat se, bojovat, sportovat. A pak si myslím, že vítězství ještě nemusí být znakem mistrovství. Ne ovšem, že bych Velkou nechtěl vyhrát, byla a je to moje dávná touha…“ 

Šestiletý valach Tropic de Brion je na startovní listině Velké pardubické záhadou možná pro všechny. A to včetně trenéra Pavla Vítka, který koně v přípravě v posledních necelých třech měsících vede v přípravě. Start koně ve francouzském majetku, který je aktuálně chystán  v České republice, je tak trochu experimentem i pro svůj realizační tým, a příjezd  jezdce, jehož  jméno není na českých drahách známé, dává  ataku Tropic de Briona příchuť záhady. A ani slova trenéra Pavla Vítka ji příliš neodhalují…

Žokej Marek  Stromský měl v letošním roce  poměrně vydařenou sezónu. Před Velkou  pardubickou ale jako by se od něj štěstí odvrátilo. Dva koně,  s kterými mohl uvažovat o zajímavém výsledku, nakonec na start nenastoupí, a tak se dohodl na startu v sedle outsidera. Status Quo trenéra i chovatele Miroslava Ševčíka  byl sice loni třetí v Ceně Vltavy, posledními výsledky  ale nenaznačoval, že by měl ve Velké pardubické bojovat. Přesto Marek Stromský zvolil šanci jezdit tohoto koně raději  než vyčkávání na tribuně, které mohlo třeba přinést  šancovější jízdu..