Vzpomínáte si na jména Válečníka a  populárního hrdiny Velké  pardubické Cipíska? Oba  spojovaly zelenočerné barvy, kterými se v českém turfu vyznačují majitelské subjekty spřízněné s prezidentem Jockey Clubu ČR  Václavem Lukou, a pevná tréninková ruka Josefa Váni.   Luka má sice dnes vlastní tréninkovou centrálu s trenérem Zobalem a kolem  trenéra Váni krouží majitelé jako vosy, úspěšná spolupráce obou však měla pokračování  i letos. Dvanáctiletý Alberto sice musel na první letošní  ( a třináctý kariérní)  zásah do černého čekat až na poslední mostecké dostihové odpoledne, dočkal se ale s přehledem.

FALLAGO RIG HANDICAP CHASE na 3 míle a 2 furlongy se stala v britském Kelso pro žokeje Jana Faltejska místem prvního úspěchu v kolébce dostihového sportu od předloňské sezóny, kdy  plnohodnotně na ostrovech působil  u trenéra George Charltona.  Ten ho  také angažoval při dnešním triumfu, když  do sedla Knockara Beau se Faltejsek vrátil po čtyřiatřicáté a vyhrál s ním právě v Kelso i jeho vůbec první dostih v roce 2008. Od tehdejšího společného triumfu v bumperu  oba absolvovali dlouhou a nesnadnou cestu, dnes byli ale zpět.  V pohodě jezdící Faltejsek pak ještě ke třetímu místu dovedl dalšího Charltonova svěřence Bogside na proutěných překážkách

Po pardubickém víkendu, kdy jeho svěřenci bodovali nejen nad překážkami, ale dařilo se jim i na rovinách, míří kouč ze Světlé hory s dvojicí Desson, Betpak Dala do pražské Ceny Elektrizace železnic Praha. S jakými ambicemi?

V neděli se na tiskové konferenci žokej Jan Faltejsek vyjádřil, že jediným koněm, kterého jezdil a který byl lepší než Orphee des Blins, je svěřenec trenéra Charltona Knockara Beau. Šest dní po pardubickém triumfu se do jeho sedla  Faltejsek vrací, a bude mít tedy možnost si svá slova porovnat se skutečností. Faltejsek nastoupí v sedle Knockara Beau do 5200 metrů dlouhé Fallago Rig Handicap Chase na závodišti v Kelso, kde budou  mít za úkol vypořádat se nejenom se sedmičkou soupeřů, ale také s nejvyšší  předepsanou váhou mezi účastníky dostihu.   Knockara Beau, s který Faltejsek startoval dokonce i v loňském Cheltenham Gold Cupu,  naposledy vyhrál v listopadu roku 2012 právě v Kelso, od té doby se výsledkově poněkud hledá.

Nejpopulárnější kůň České republiky tohoto týdne stojí ve Zhoři u Jihlavy v péči trenéra Grzegorze Witolda Wroblewského. Orphee Des Blins si užívá po deseti minutách slávy klid svého provizorního domova a Wroblewski konstatuje, že s jejím současným stavem nemůže snad ani být spokojenější.  „Vypadá, jako by za sebou měla obyčejný tréninku, nikdo by nepoznal, že absolvovala nejnáročnější dostih v Česku,“ říká trenér na konto klisny, s kterou podruhé zapsal své jméno a jméno stáje DS Pegas do listin české dostihové nesmrtelnosti.

Vítěz Gerschova memoriálu si často nese pozici premianta v sázkách do ceny zimního favorita. Letos však nikoli. Buonarroti, jehož chystá „specialistka na dvouleté“ Pavla Váňová,  totiž nejenže není premiantem, ale  pro cenu zimního favorita  Rabbit  s podporou ČSCHPMDK (1600m, 400 000 Kč)  dokonce není ani startujícím.  „Dohodli jsme se s majitelem, že už ho letos necháme na pokoji,“ vysvětluje Josef Váňa, který se na přípravě koní samozřejmě podílí se svou manželkou. 

Tři favority  měl letošní ročník Velké pardubické. Dva z nich se dostali do cílové roviny – vítězná Orphee des Blins a na posledním skoku padnuvší Tiumen. Třetí do party – Trezor – se tribunám v rozhodující fázi dostihu neukázal, jeho pouť totiž skončila poměrně záhy a nehrál rozhodně  tu roli, kterou od něj zřejmě  všichni čekali. A důvod? Zlomenina na noze, informuje trenérka Hana Kabelková.

Třetím místem ve Velké pardubické se loňský šampion překážkových jezdců Jaroslav Myška mohl  rozloučit s ideou o  druhé obhajobě titulu. Teoreticky je sice po pardubickém odpoledni stále ve hře, prakticky ale Dušan Andrés udělal podstatný krok k titulu, a v zádech má Josefy Váňu a Bartoše. „Škoda Khalshaniho, to  byl dostih, na který jsem se těšil, a byla tam  slušná šance,“ uvažuje Jaroslav Myška. „S Velkou pardubickou ale můžeme být spokojení. Na klisnu nikdo neměl, třetí místo po tomhle průběhu je paráda…“

Strojově si cválá, vypadá, jako by se vůbec nechumelilo. Zdá se, že se ani nezadýchala. Nikdo na ni nemá. Ostatní jsou rádi, že doběhli… Tak by se dal ve zkratce popsat letošní ročník Velké, který - myslím, že nejen pro mě – byl z hlediska průběhu velkým zklamáním. Při vší úctě k dalšímu fenomenálnímu výkonu Orphee des Blins, tohle mělo daleko k dostihům, které během posledních let Velká představovala – totiž skokansky kvalitním a v závěru dramatickým … Spousta chyb, jeden pád za druhým, zmatek, pobíhající volní koně.

Strojově si cválá, vypadá, jako by se vůbec nechumelilo. Zdá se, že se ani nezadýchala. Nikdo na ni nemá. Ostatní jsou rádi, že doběhli… Tak by se dal ve zkratce popsat letošní ročník Velké, který - myslím, že nejen pro mě – byl z hlediska průběhu velkým zklamáním. Při vší úctě k dalšímu fenomenálnímu výkonu Orphee des Blins, tohle mělo daleko k dostihům, které během posledních let Velká představovala – totiž skokansky kvalitním a v závěru dramatickým … Spousta chyb, jeden pád za druhým, zmatek, pobíhající volní koně. Tohle že měl být vrchol (minimálně té překážkové) dostihové sezony v Česku? Popravdě, již pohled na startovní listinu vyvolával pochybnosti nad kvalitou pole letošního ročníku a průběh bohužel tyto pochybnosti téměř bezezbytku potvrdil. Nemůžu si pomoct, ale při pohledu do dostihového programu jsem se nemohla zbavit dojmu, že jak Cena Labe, tak Cena Vltavy a možná i další dostihy v rámci odpoledne jsou mnohem kvalitněji obsazené, než samotná Velká. A zatímco rámcové dostihy byly parádní, Velká byla minimálně poněkud rozpačitá …