Tréner Jaroslav Hanáček patrí už roky k najlepším vo svojom odbore na Slovensku. Ako jeden z mála úspešne chystá rovinové aj prekážkové kone. V poslednom období mu dobré meno na prekážkach robí hlavne Proud Boris zo stajne MPL Racing. Do skokov ale pripravuje viac koní a podľa jeho slov to budúci rok bude ešte väčší počet: „V budúcej sezóne by som mohol chystať tak do desať prekážkarov. Na skoky možno prejde Lambertus. Do tréningu by mali prísť štyri kone z Maďarska, ktoré sa tiež budú špecializovať na túto disciplínu.

V jiném článku se na webových stránkách Dostihového světa věnujeme koním bílé barvy, kteří dokázali ve Velké pardubické zvítězit. Byli pouze čtyři, víc ne. Dosavadní historie ovšem zná ještě jinou čtveřici koní, největších z velikánů, kteří měli možnost, a také se o to pokusili, vyhrát ji čtyřikrát v nepřerušené řadě. Byli to Epigraf v roce 1960, Železník v roce 1990, Peruán v roce 2001 a Tiumen v roce 2012. Dodejme, že až dosud, jako jediný z tohoto kvarteta hrdinů, vyhrál tolikrát Velkou pardubickou Železník. Počtvrté se mu to ovšem podařilo až dva roky nato, co s Josefem Váňou dovršil svůj nepřerušený vítězný hattrick. Zmiňme se ale ještě o jiném trojnásobném držiteli triumfu Sagarovi. Tomu pokus o ten čtvrtý znemožnil osud. Fenomén z let 1981 – 1983, vždy s Pavlem Liebichem, se dva měsíce před VP 1984 při kvalifikačním dostihu ve svých devíti letech vážně zranil a jeho kariéra překážkového koně tím velice předčasně skončila.

Velká pardubická bývá často označována za nejčeštější z českých dostihů, v této souvislosti pak možná zarazí, že většina jezdců,  kteří se v letošním ročníku svezou, jsou – alespoň částečně – cizinci.  Čistě českých jezdců je na startovní listině pouze deset.  Jedenáctku cizinců a „cizinců“ letos tvoří Liam Treadwell, Alail de Chitray, Sam Waley-Cohen, Martin Ferris,  Richard McLernon, Marc Antoine Dragon, Freddie Mitchell, ale také Slováci Lukáš Matuský a Jaroslav Brečka.   Poněkud zamotanější je „cizinectví“ obou jezdců, kteří budou v sedlech koní stáje DS Pegas.. Francouz Thomas  Boyer totiž aktuálně jezdí  a působí v České republice, Jan Faltejsek zase pro změnu  žije a jezdí ve Francii a jezdí s francouzskou dostihovou licencí.

Za obhajobou loňského triumfu z Velké pardubické přijede žokej Jan Faltejsek z místa 1800 kilometrů vzdáleného. Blízko pobřeží Atlantiku tam totiž působí u francouzského trenéra Guillama Macaira, momentálně nejúspěšnějšího školitele dostihových koní ve Francii.  Český žokej se  v tamním působišti propracoval mezi elitní francouzskou jezdeckou desítku na skocích, a tak do letošní Velké přijede Faltejsek v roli žokeje ostříleného úspěchy v zemi dostihově nepoměrně vyspělejší, než je Česko.  Protože ale samozřejmě zůstává Čechem,  na letošní Velkou se těší a do Pardubic se přijede prát o obhajobu loňského triumfu…

Trojici koní do Velké pardubické v letošním roce veze irský trenér Enda Bolger.  Muž, který s Risk of Thunderem dokázal v Pardubicích „urvat“ druhé místo, ale na vítěznou bránu bušil v minulosti marně. Nyní  by svou bilanci rád  s Freneys Well, Zest for Life a Mount Sionem  změnil, a proto své koně poslal Evropou k východu. „S čím budu v neděli spokojen? Když budeme první, druzí a třetí,“ říká proslulý irský trenér  před pardubickým mítinkem, samozřejmě ovšem s velkou humornou nadsázkou.

Se startovním číslem jedna jde do letošní Velké pardubické klisna Cantridara (na snímku vpravo), která se kvalifikovala na poslední možnou příležitost a vedl ji tehdy Dušan Andrés. Ten měl ale ve Velké dohodnuto jiné angažmá, a tak jej pro  český dostih dostihů zastupuje mladík z britských ostrovů Freddie Mitchell. Jeho britské a irské statistiky hovoří za posledních pět let o osmnácti startech a dvou vítězstvích, čímž nesplňuje kvalifikační podmínky jezdců pro účast ve Velké pardubické. Na doporučení výboru České asociace steeplechase byla ale Mitchellovi Radou Jockey Clubu ČR  pro ježdění ve Velké udělena výjimka. Důvod? Podle výkladu vedení ČASCH  nejsou lidi… lépe řečeno jezdci…

Stav pardubické dráhy, to je otázka, která před Velkou pardubickou přichází na přetřes pravidelně. Její naléhavost zdůraznila především předloňská zkušenost a situace, kdy bylo závodiště ponecháno bez velké péče a dostih zachraňoval prakticky až „Svatý Petr“ dešťovými přívaly v pravý čas.  Zatímco v roce 2011 se před Velkou často hovořilo o tom,  že pořadatelé dráhu nechali dojít do nejhoršího stavu a poslední desítky let, nyní se zdá, že podobné nebezpečí  nehrozí.

Týden po triumfálním doběhu největšího dostihu, který se na italských překážkách koná, se Josef Váňa  mladší na meranskou dráhu vrátil, a tentokrát se z jeho návratu žádné vítězství neurodilo. I tak se ale vracel  domů spokojen, druhá místa v největších nedělních dostizích  přinesla výsledky na hranici současných možností.  Tak se to aspoň Josef Váňa mladší domnívá.

Reprezentantka DS Pegas se stala v sobotu na dráze ve francouzském Cluny  v kontextu  českého turfu mimořádným úkazem.  Od soboty je totiž koněm, který vyhrál dva po sobě jdoucí starty na francouzském území. Dvě vítězství někdejší příslušnice české sprinterské elity )na snímku ze svých rovinných dob...) sice přišla  v dostizích těch nejnižších francouzských překážkových kategorií, to ale klisně nebránilo v zisku  výher v přepočtu vyšších, než dvě stě tisíc korun. A trenér Wroblewski, který v Chuchli poté také  bral vítězství v Petrlíkově memoriálu, rozhodně neměl po Dorotčině doběhu  důvody ke sklíčenosti. Právě naopak…

Mnozí si možná ještě vzpomenou na to, jak Josef Váňa před časem vyprávěl o jednom svém nočním snu. Zdálo se mu, že přijíždí jako první do cíle Velké pardubické v sedle bílého koně. K tomu, aby se tento jeho sen proměnil ve skutečnost, chybělo osminásobnému vítězi našeho nejslavnějšího dostihu v roce 2002 devatenáct délek. Váňa tehdy vedl sedmiletého bělouše Kedona a sto dvanáctý ročník dokončil v jeho sedle na třetím místě – za Maskulem a dalším svým svěřencem Decent Fellowem.
Prvenství bílých koní ve Velké pardubické, která se běhá od roku 1874 a má za sebou 122 ročníků nebylo mnoho. Dokonce se dá říct, že vítězství koně této barvy je vlastně pozoruhodná událost sama o sobě. Bylo jich totiž dosud pouze šest.  Navíc se o ně zasloužili jenom čtyři koně. Dvěma z nich se totiž podařilo zdolat všechny své soupeře dvakrát. A to dokonce ve dvou letech po sobě.