Patří mezi nejúspěšnější české žokeje historie. Světoběžník Jiří Palík, který dlouhá léta strávil v Německu a při svých cestách po Evropě nasbíral více než 700 rovinových vítězství, dostihovou veřejnost na sklonku minulého roku překvapil. Jak tehdy avizoval, tak se i stalo. Z Hong Kongu, kde tři roky dělal pracovního jezdce, se přesunul natrvalo na rodnou Moravu. Tam navázal spolupráci s trenérem Jiřím Kouskem a v neděli může přesně po deseti letech zopakovat svou vítěznou jízdu v derby, tentokrát v sedle Henrytheaeroplana.

Jednatřicetiletý žokej Tomáš Lukášek již toho za svou jezdeckou kariéru stihl mnoho. Dvojnásobný český vicešampión z let 2010 a 2011 si před několika lety vyzkoušel i s rodinou život v exotické Malajsii, aby se poté vrátil domů a přijal nabídku Zdena Koplíka na práci v moderní centrále Darhorse. Na jaře letošního roku i s trenérem přesídlil do Tušovic na Příbramsku, kde se spolupodílí na přípravě desítky koní. Žokej, kterému se hodně daří v Polsku, kde mj. vyhrál i dvakrát derby, se letos v českém vrcholu sezóny neobjeví.

České derby mu v loňském roce nevyšlo podle představ, a tak na Slovensku „zakouzlil“, aby všechny překvapil super těsným triumfem v poslední chvíli. Čtyřiadvacetiletý Jan Verner, dvojnásobný žákovský šampion a aktuálně třetí muž šampionátu profesionálních jezdců, který se v neděli vyhoupne do sedla druhého z Velké jarní Tamarinda Cove, s námi vzpomínal na Slovenské derby 2014, v němž rozdílem krátké hlavy zvítězil s českým odchovancem Love Me.

Ve své kariéře již zažili euforický pocit následující po vítězství v derby. Pocit, kdy zaplněné tribuny aplaudují nejlepším a v jedné vteřině se na tvářích vyvolených mísí smích se slzami. Jaké to ale je prožít svůj velký den v cizině? Na to nám odpoví pětice žokejů, kteří tuto atmosféru zažili na vlastní kůži. Seriál startujeme s Jánem Havlíkem, který se může pochlubit zajímavou derby „kolekcí“. Kromě Českého derby v roce 2013 a rakouského v roce 2008, uspěl i doma na Slovensku, a to prostřednictvím Rockyho of Gracie.

Ač malého vzrůstu, umí se prosadit a říci si své. Přestože sama mluví o nedostatku talentu, neváhá na sobě pracovat a zdokonalovat se. To je cesta Gabriely Zívalové, která má na svém kontě prozatím jedno vítězství (14. 9. 2014 Sun for Life – Velká Chuchle) a ze čtrnácti životních startů pouze šestkrát „upadla z tabule“.

Pochází ze Zlína a na rozdíl od řady svých kolegů, nezačínala u koní na jízdárně či na parkúrech, ale přímo v dostihové stáji. Po exkluzivním debutu v bratislavském Mistrovství Evropy amatérských jezdkyň na konci srpna 2013 překvapivě ovládla šampionát jezdců žáků Hippospol Cup. Simona Molková, drobná nenápadná rusovláska, která potvrzuje staré známé úsloví, že tichá voda břehy mele.

Když na podzim loňského roku opustil tréninkovou centrálu stáje Rabbit Trhový Štěpánov, mnozí mu věštili nejistou budoucnost. Bez podpory silné stáje, sejde z očí, sejde z mysli, znělo často z kuloárů. Jan Verner se však zastrašit nedal a v letošním roce ukazuje, že uspět lze i jako žokej na volné noze, což ostatně potvrzují jeho dva čerstvé klasické triumfy i další vítězství, díky nimž aktuálně „přebývá“ na čtvrté příčce v šampionátu profesionálních jezdců.

Narodil se ve znamení Raka, pochází z Prahy a i přes poměrně slušnou výšku, si udržuje ideální žokejskou hmotnost 50 kilogramů. Dalším respondentem, kterého jsme ulovili do rubriky, v níž představujeme talentované mladé jezdce, je Michal Hrouda, jehož lze bez uzardění označit jako „všeuměla“. Začínal na parkurech, prosadil se v rovinových dostizích a na svém kontě má už i start v sulce…

Svůj dostihový křest absolvoval 23. června 2012 na centrální slovenské dráze v Bratislavě, kdy v sedle ryzky Inocentyny trenéra Jaroslava Brečky obsadil poslední šesté místo. Svou druhou jezdeckou sezónu však odstartoval více než slibně, a to premiérovým životním triumfem s valachem Count Of Tuscany, po němž velmi brzy následovalo i vítězství v Mezinárodním utkání žákovských jezdců. Ptáte se koho vám v naší rubrice představíme tentokrát? Žáka SOUp v Šale, který kromě rovin, okusil už i překážkový chlebíček – Adama Eliáše.

Ke koním měl cestu otevřenou odmalička, však také jeho otec byl zaměstnancem největšího a nejznámějšího hřebčína u nás – Hřebčína Napajedla. Sám Karel Dobrovolný se vyučil v SOUz Velká Chuchle a nějaký čas pak pracoval pro trenéra Vladislava Fedorowicze. Následoval odchod do Německa, které pak po plných patnácti letech opustil, aby se v Čechách oženil a zakotvil natrvalo…