Se startovním číslem jedna jde do letošní Velké pardubické klisna Cantridara (na snímku vpravo), která se kvalifikovala na poslední možnou příležitost a vedl ji tehdy Dušan Andrés. Ten měl ale ve Velké dohodnuto jiné angažmá, a tak jej pro  český dostih dostihů zastupuje mladík z britských ostrovů Freddie Mitchell. Jeho britské a irské statistiky hovoří za posledních pět let o osmnácti startech a dvou vítězstvích, čímž nesplňuje kvalifikační podmínky jezdců pro účast ve Velké pardubické. Na doporučení výboru České asociace steeplechase byla ale Mitchellovi Radou Jockey Clubu ČR  pro ježdění ve Velké udělena výjimka. Důvod? Podle výkladu vedení ČASCH  nejsou lidi… lépe řečeno jezdci…

Michal Köhl startoval ve Velké celkem pětkrát. Zatímco první tři ročníky VP v letech 2002 - 2004 nedokončil, v roce 2006 byl s Brambushem šestý. Jeho prozatím poslední start před čtyřmi roky skončil desátým místem, k němuž dovedl hnědáka Profila v tréninku Jiřího Jandy. Sympatického žokeje, který za svou kariéru absolvoval již 747 startů, z nichž 71 bylo vítězných, jsme se zeptali nejen na to, jak vidí letošní Velkou, ale také na které předchozí ročníky či osobnosti, rád vzpomíná.

Pardubice, 8. října 2013 - Svátku většiny našich turfmanů, Velké pardubické, předchází již tradičně od roku 1995 rovinový mítink, při kterém mají diváci možnost vidět celou řadu domácích špičkových koní v dostizích I. kategorie na různých distancích a často bývají startovní listiny obohaceny i zajímavou účastí zahraničních koní. Tentokráte uvidíme trojici výborných maďarských koní a několik slovenských koní, patřících k tamní elitě.

Pardubice, 8. října 2013 - Tradiční předehrou Velké pardubické bývají sobotní rovinové dostihy. Letošní rovinový mítink však nabídne i ohlédnutí do historie nejstaršího překážkového dostihu. Připraveno je totiž odhalení fotogalerie vítězů Velké pardubické a křest knihy o jednom z nejúspěšnějších jezdců a trenérů československého dostihového sportu.

Stav pardubické dráhy, to je otázka, která před Velkou pardubickou přichází na přetřes pravidelně. Její naléhavost zdůraznila především předloňská zkušenost a situace, kdy bylo závodiště ponecháno bez velké péče a dostih zachraňoval prakticky až „Svatý Petr“ dešťovými přívaly v pravý čas.  Zatímco v roce 2011 se před Velkou často hovořilo o tom,  že pořadatelé dráhu nechali dojít do nejhoršího stavu a poslední desítky let, nyní se zdá, že podobné nebezpečí  nehrozí.

Týden po triumfálním doběhu největšího dostihu, který se na italských překážkách koná, se Josef Váňa  mladší na meranskou dráhu vrátil, a tentokrát se z jeho návratu žádné vítězství neurodilo. I tak se ale vracel  domů spokojen, druhá místa v největších nedělních dostizích  přinesla výsledky na hranici současných možností.  Tak se to aspoň Josef Váňa mladší domnívá.

Rok se s rokem sešel a máme tu 123. ročník Velké pardubické. V článku níže, najdete něco málo z historie dostihu a zjistíte,  jak moc se móda a různé styly stále opakují.

Reprezentantka DS Pegas se stala v sobotu na dráze ve francouzském Cluny  v kontextu  českého turfu mimořádným úkazem.  Od soboty je totiž koněm, který vyhrál dva po sobě jdoucí starty na francouzském území. Dvě vítězství někdejší příslušnice české sprinterské elity )na snímku ze svých rovinných dob...) sice přišla  v dostizích těch nejnižších francouzských překážkových kategorií, to ale klisně nebránilo v zisku  výher v přepočtu vyšších, než dvě stě tisíc korun. A trenér Wroblewski, který v Chuchli poté také  bral vítězství v Petrlíkově memoriálu, rozhodně neměl po Dorotčině doběhu  důvody ke sklíčenosti. Právě naopak…

Ve střední Evropě neporazitelná dvouletka Najinska si první životní porážku vybrala ve francouzském Chantilly. Na tamní dráze se  pod Tomášem Lukáškem postavila do konkurence osmi soupeřů na trati Prix  Herod (listed, 1400m) a po aktivním průběhu nakonec bohužel splnila roli outsidera dostihu a  dokončila v něm na  osmém místě. Najinska reprezentuje barvy stáje DAR

Mnozí si možná ještě vzpomenou na to, jak Josef Váňa před časem vyprávěl o jednom svém nočním snu. Zdálo se mu, že přijíždí jako první do cíle Velké pardubické v sedle bílého koně. K tomu, aby se tento jeho sen proměnil ve skutečnost, chybělo osminásobnému vítězi našeho nejslavnějšího dostihu v roce 2002 devatenáct délek. Váňa tehdy vedl sedmiletého bělouše Kedona a sto dvanáctý ročník dokončil v jeho sedle na třetím místě – za Maskulem a dalším svým svěřencem Decent Fellowem.
Prvenství bílých koní ve Velké pardubické, která se běhá od roku 1874 a má za sebou 122 ročníků nebylo mnoho. Dokonce se dá říct, že vítězství koně této barvy je vlastně pozoruhodná událost sama o sobě. Bylo jich totiž dosud pouze šest.  Navíc se o ně zasloužili jenom čtyři koně. Dvěma z nich se totiž podařilo zdolat všechny své soupeře dvakrát. A to dokonce ve dvou letech po sobě.